ArsenalEagle

Vleklá, pozvolná cesta s fenomenálním Balem, jejíž tempo sice není nijak závratné, ale ani na okamžik nenudí, protože přesně dávkuje napětí a udržuje skvělou atmosféru. Ač je minulost hlavního hrdiny jen letmo nastíněna, je z každé scény cítit redemtion arc jak Brno. Kothy tu psal o podobnosti s vojínem Ryanem a musím přiznat, že to má spoustu podobného. Emoce jsou cítit z každé postavy, každá postava má své pohnutky a ocenil bych ještě větší natáhnutí filmu, pokud bych dostal víc a víc z jednotlivých charakterů.

Pátý element jsem měl vždycky rád a je to jedna z nejkultovnějších sci-fi, které znám. Složení herců je skvělé, hrozně mě baví Bilbo, Oldman je úžasnej slizák, Willis hraje svůj standard a Milla (ač jsem jí později nepřišel úplně 100% na chuť) je luxusně roztomilá. Humor funguje na výbornou a já bych ho tam snesl ještě víc, masky jsou také super. Na Tuckera musíte mít zrovna náladu, jinak může působit rušivě - pokud ale zrovna tu náladu máte, pochopíte jak přesně do toho světa ten magor sedí.

Sir Attenborough je desítky let naprostá klasa a co se přírody týká tak její největší řečník. Nestačím se divit, v jak dobré formě i ve svých 94 letech je, jak mu to myslí a jak se fyzicky drží, v obou případech lépe než o 30 let mladší lidé. Co se mi na tomto (nechci úplně říci dokumentu) filmu líbí, je, že kromě děsivé a známé pravdy, jak to je, je přichází i s relativně jednoduchým a hlavně uskutečnitelným řešením. Je smutné, že téměř stoletý pán nám blbečkům musí říkat o budoucnosti - jemu to může být jedno. Btw. Grétu nepočítám jako někoho, podle koho by měl někdo žít, ale jsem ochotný následovat to, co má smysl a výsledek. Nechápu, že Attenboroughovi dokumenty nejsou povinnou součástí vyučování.

Když já tyhle emoční ždímačky hodnotím nerad, protože jsem prostě hrozně ovlivnitelnej. Ať už srovnám s Posláním, s Marlym nebo s Hačikem, je to víceméně furt to samé, vzniklé kombinací a přidáním něčeho nového. Enzo je super pesan se spoustou vtipných prupovídek a přesných grimas, Milo je klasicky sympaťák a i ta Amanda mi docela sedla. Starýho Donovana si snad ani nevybavím v roli, kde jsou mu nechtěl jednu vrazit a dneska jsem se musel fakt přemáhat. Takže další povedený vtipný doják.

31. 10. 2020 byl přesně ten den, který mě donutil pustit dlouho odkládaný předposlední hraný film jednoho velikána. Ač se život Williama Forrestera (krom toho že byl génius ve svém oboru) a Seana Conneryho lišil, tj. že jeden žil v ústranní téměř celou svou dospělost a až v samotném stáří se opět začlenil do společnosti, naproti tomu sir Connery prožil bohatý život a své stáří prožil v klidu a mimo záři reflektorů, tak tam vidím obrovskou similaritu. Nejde tu o žádné herecké koncerty, ty vlastně ani nejsou k dobrému dramatu potřeba, ale už jen přítomnost tohoto legendárního herce je jakousi zárukou herecké kvality. Příběh sice není žádným stoprocentním originálem a prolínají se zde dějové linky z mnoha jiných filmů, ale svou stopu si dokáže držet a zachovává si velmi dobrou atmosféru. Každopádně chápu, že se někomu Santova inspirace Santem a jeho Dobrým Willem nelíbí, já mu to brát nebudu, ale odsoudit opravdu dobré drama na základě něčeho takového mi nepřijde fér. Dlouho jsem si myslel, že Rob Brown je pro mě velká neznámá, pak jsem ale začal poznávat rysy a nakonec i zjistil, že později natočil například i Coache Cartera. A střihnout si podobnou premiérovou roli s podobným mentorem a podobným výsledkem musí být sen. Chemie dvou hlavních aktérů je navíc naprosto ukázková a jiskří při každé interakci. Na závěr jen dodám, odpočívej v pokoji mistře, obohatil jsi film o spoustu dobrého.

Vyžranej pupkatej Russell, ztvárňující brutální hovado, kterýmu solidně přeskočilo. A ztvárňuje ho tak přesvědčivě, že mu to všechno žeru. Srovnávat to s Volným pádem asi ani moc nejde, byť jde o zachycení podobné situace, jen z druhé strany a s mnohem brutálnějším a nebezpečnějším záporákem. Velmi dobrý psychothriller, který sice má svoje slabá místa, ale atmosféricky funguje a napětí je slušně dávkované, protože jakmile se tempo rozjede, nezastaví se až do konce..

Abych se přiznal, tak už od hlavní události jsem tušil, že zápletka bude o něco komplikovanější a dokonce jsem i správně poznal v čem byl háček a i viníka jsem brzy trefil. Velice propracovaný a vypiplaný film. Herci výborní, ale naprosto vládne Plummer, který je ve fantastické formě. Ana de Armas je skvělou mladou herečkou, Craig je až groteskně výstřední, inspirace Sherlockem je malinko vidět. Svižnější, originálnější a coolovější než novej OrientExpress, který se mi ale v kině také opravdu líbil.

Král ze SI je další zářez do Apatowy pažby výborných filmů, který se ale od jeho ostatních filmů trochu liší. Komická složka jde totiž dost stranou (né že by se neobjevovaly fórky a vážně povedené scény, těch je tam totiž hromada), protože rozbor postav a celkově psychologická část filmu je až překvapivě komplexní a hrozně dobře zpracovaná. Vynikající feel good, emoce fungují a Scottovi to věříte, protože Pete Davidson je pro mě sakra neokoukaná sympatická neznámá a fakt, že více či méně hraje ve svém vlastním životopisném filmu s nějakými úpravami, jen podtrhuje celkový pocit z filmu a jeho herectví. Další herci jsou rovněž hrozně fajn. Až po filmu jsem zjistil, že Bill Burr vlastně hrál toho drobnýho zrzka z Breaking Bad. Prostě jsem ho nepoznal. A ať mi nikdo nepovídá, že v Davidsonovi není něco z Buscemiho.

Jednoduše to nejlepší ze světa Star Wars, co v této dekádě přišlo do kina. Jednoduché, úderné, temné, vtipné. Podobně kvalitních spin-offů si z takhle bohatého universa prostě nechám líbit kvanta, protože v nich vidím mnohem více potenciálu, než v šíleně blokbusterové nové trilogii, která se prostě nepovedla na spoustě frontách.

V první řadě bych chtěl jen říct, že je škoda, že pokračování přišlo po dlouhých 6 letech a přiznám se, že jsem si z jedničky pamatoval jen holou kostru. Samotný příběh je o malinko slabší (čti natahovanější), jenže extrémní množství popkulturních narážek a geniálních nápadů (Spam, Disney, dark web, vyhledávač...), které prostě nesmírně baví. Srovnání s Ready Player One je namístě, dalo by se říct, že jde o verzi pro mladší publikum. Což ale zase asi není tak úplně pravda, protože dost toho menší děti prostě nemusí pochopit. Ralf tak balancuje mezi generacemi diváků a přicházejí tak i slabší místa, která jednomu či druhému publiku nesednou. I přes to jde o výbornej vtipnej animák plnej originality, barev a svěžích nápadů. Navíc po fantastické mezititulkové scéně jsem neměl daleko narvat plnou palbu.