jasse

Celkem zajímavý dokument, ke kterému ale mám spoustu výtek.Režisér zvolil jako podkres ke Kurtovu vyprávění záběry na Aberdeen, Olympii, Seattle - to by ještě šlo. Člověk se aspoň dozvěděl, jak to tam vypadá. Ovšem záběry do tváří naprosto cizích lidí mě také rušily a to velmi. Přiznám se, že jsem si dokument pustila podruhé a jenom poslouchala. Dalším problémem je předloha - Michael Azerrad byl oficiální životopisec Kurta Cobaina, který mu byl "přidělen" jeho nahrávací společností. Kdo jen trochu zná Kurtovu osobnost, musí mu být jasné, jak tehdy bral rozhovory vážně. Azerrad sám řekl, že někdy byl Kurt tak upřímný, až to bolelo, a někdy sám poznal, že lže, nebo přehání. Everett True, který napsal knihu "Nirvana - pravdivý příběh" někdy u těchto rozhovorů byl a párkrát se zmínil, že si Kurt dost vymýšlel (zvlášť, když se hovor konal jen po telefonu). Abych to shrnula - poslouchat Kurtův hlas bylo příjemné, ale jeho výpovědi jsou třeba brát s rezervou. A to dost velkou...

Myslím, že vše už tu bylo řečeno a souhlasím s názorem, že 5 hvězdiček je málo. Osobně považuju Edelmanův a Jonesův soundtrack za naprosto fenomenální. Za svůj život jsem snad neslyšela nic lepšího.

Drsný...fakt drsný film, s opravdu vynikajícími hereckými výkony, to je největší klad tohoto počinu.

Nemůžu nenapsat k tomuto dokumentu vysvětlení - místa je tu dost. Martin Bashir je anglický novinář pákistánského původu. Pracuje jako žurnalista od roku 1986 pro televizní stanice BBC, ABC a v poslední době NBC. Proslulost získal svými rozhovory s princeznou Dianou v roce 1995, a Michaelem Jacksonem v roce 2003. Dokument „Living With Michael Jackson“ natáčel Bashir v roce 2002 po domluvě 8 měsíců, kdy byl Michaelovi neustále v patách. Podle očitých svědků a Michaelova kameramana, který dokument snímal současně, je vidět, jak mu Bashir celou dobu tvrdí, jaký je úžasný otec svým dětem a skvělý člověk a že tímto dokumentem zajistí, aby se to konečně dozvěděl celý svět. Michael mu důvěřoval a pustil ho do svého domu, do svého soukromí…Výsledek byl zcela jiný. Tím, jak Bashir vynechal důležité detaily, vložil své vlastní zaujaté komentáře k nevinným záběrům, představil světu Michaelův nevyvážený portrét. Bashirovým cílem bylo Michaela zesměšnit a ukázat jako podivína žijícího mimo realitu, který se podezřele obklopuje mladými chlapci a neustále dostává své vlastní děti do nebezpečných situací. Veškeré Michaelovo chování označil a ukázal jako nevhodné a znepokojující.. Mnohé mediální osobnosti označily Bashirův dokument za „žlutý žurnalismus“. Pro Michaela znamenala spolupráce s Bashirem vrchol konstantní ztráty důvěry, kterou zažil s kýmkoliv, koho pustil do své blízkosti. Škoda však už byla napáchána. Po Michaelově smrti se Bashir nestyděl odvysílat mimořádnou zprávu ve svém zpravodajství: „…všichni jsme šokováni a hluboce zarmouceni dnešní zprávou. Všichni jsme byli nadšeni vyhlídkou znova ho uvidět vystupovat v Londýně. Slyšet tyto zprávy je velmi, velmi smutné. Jistě, když jsem s ním točil dokument, byla tam sporná část týkající se jeho vztahu s mladými lidmi. Ale pravdou je, že nebyl nikdy odsouzen za trestný čin a já sám jsem nikdy neviděl nic špatného. …“ Anglická tv, která má zakoupená práva, původní Bashirův dokument zkrátila a vynechala některé momenty. Výsledkem je tento "nový" dokument, který ovšem ze života Michaela Jacksona nevysvětluje opět vůbec nic...

Koncert s výbornou atmosférou, při pohledech do publika bylo vidět, že se lidi skvěle baví. Co dalšího je účelem jakéhokoliv koncertu?

Michael Jackson spolupracoval celý život s těmi nejlepšími ve svém oboru, ať už to byli doprovodní muzikanti, vokalisté, choreografové či režiséři všech jeho klipů. Logicky mi z toho vychází, že i výsledek toho nemohl být nikdy špatný. Paul Hunter se sice jako filmový režisér moc nechytil, ale jako klipař je už dlouhá léta vyhledáván zvučnými jmény v hudebním průmyslu. V klipu mě ovšem nejvíc zaujala špičková taneční scéna a hlavně perfektní hudba, která může nechat v klidu jen hluchého...

Režisér Sydney Pollack je pro mě zárukou kvality a od filmu Koně se také střílejí jsem viděla jeho všechny další. Také Elektrický jezdec je film, na který se člověk podívá rád opakovaně a to jsem teď právě udělala. Neztratil ani po letech svoji romantiku a také kousek ostnu výčitky na konzumní americkou společnost. Redforda moc nemusím, ale role Sonnyho mu sedla. Jane Fonda byla vynikající (taky jsem ji obdivovala v těch podpatcích, ale hlavně to, jak měla po třech dnech v přírodě pořád skvělé vlasy). Nejúžasnější z nich byl stejně ten kůň...netuším, jestli je možné vrátit vysloužilého závodního koně zpět mezi mustangy, ale podařilo se to alespoň v tomhle filmu. Když připočítáme nádherné záběry krajiny a výbornou hudbu, je to moc příjemný zážitek.

Velmi působivý, černobílý film o hudební skupině Joy Division a o jejím lídru, Ianu Curtisovi. Režisér kapelu obdivoval, stejně jako Iana Curtise a na tom filmu je to znát - je natočen velmi vlídně a přívětivě. Navíc je to bývalý klipař, tudíž se na celý film velmi dobře dívá. Hudbu Joy Division znám, ale nikdy mi nenapadlo si pustit jejich klipy, nebo celý koncert. Když jsem to po shlédnutí filmu udělala, zcela mě ohromilo ve filmu naprosto věrně ztvárněné prostředí, ve kterém se kapela pohybovala (studio, kluby), a také podoba hereckých představitelů s reálnými muzikanty. (no přiznávám, že Sam Riley je trošku větší fešák než Ian). Herecké výkony perfektní, jejich vystupování, pohyby, pohledy jsou naprosto autentické. Je zajímavostí, že Anton Corbijn kdysi stříhal taky pár klipů Nirvaně. Dnes se uvažuje o natočení filmu o Kurtu Cobainovi, kde má Kurta hrát Joe Anderson, který ztvárnil jednoho z muzikantů v tomto filmu (Hooka). Control mi zůstal dlouho v paměti - všem kapelám, nebo jiným osobnostem v šoubyznysu bych přála takovýto životopisný film. Pět hvězdiček, bez debaty.

Pro Kanaďany je toto téma citlivé a Paul Gross jako správný Kanaďan se s vervou pustil do jeho ztvárnění. Bojové scény nemají chybu, ale trochu na mě tento film působí, jakoby režisér sám nevěděl, co chce vlastně natočit. Výtky, že film je nudný a lovestory v něm je zbytečná, ale neberu. Lidi se milovali i uprostřed válečné vřavy...Jediné, co mi přišlo vyloženě k smíchu, bylo vylíčení odvykačky na morfinu závislé sestřičky - půvabná dívčina v krajkové noční košili vzdychající v náručí svého přítele se k realitě nepřibližuje ani náhodou...Naopak mi velmi imponoval zvláštní suchý humor Michaela Duneho, který se táhne celým filmem. A na Paula Crosse se dá taky celkem koukat...

Klasika, ve své době nová, převratná věc, i když Cameronem natočená za pár šupů. Možná měl tenkrát víc štěstí, jak rozumu, ale tohle se mu opravdu povedlo - po svém prvním úletu Piraňa2 je na Terminátorovi vidět, že se z něj klube špičkový režisér. Geniální, jednoduchá zápletka, tak jednoduchá, že jsem ji pochopila i při prvním shlédnutí před mnoha lety na rakouské ORF s německým dabingem. Stísněná atmosféra, slušné tempo, přesvědčivé herectví všech představitelů. Tak jak zřejmě chlapům zůstal v paměti nezapomenutelný Arnie, (a možná vlasatá Linda Hamilton), já zas nikdy nezapomenu na Kyla Reese v podání Michaela Biehna. Jeho tehdy neokoukaný zjev s výraznýma očima a jeho statečný, leč předem prohraný boj s umělým zloduchem mě tehdy uchvátil a nepustilo mě to dodnes. Michael Biehn měl po této roli našlápnuto do holywoodských výšin, nikdy nepochopím, proč se tak nestalo. Jeho válkou unavený voják z budoucnosti, ztracený v našem světě, plachý ve vztahu k ženě, který dosud nestačil poznat, získal sympatie všech. Ještěže jeho herecký výkon ocenili diváci, kritici i on sám aspoň po letech. - Prý mají Amíci tento film uložen kdesi ve sklepě pro další generace a já s tím jenom souhlasím.