venalce

Málokdy se mi stane, že mě pilotní díl až TAK zaujme. Můj vnitřní milovník sci-fi plesá, protože tenhle seriál nejen že operuje s Asimovými robotickými zákony, ale dokonce na ně přímo odkazuje. Samotný námět se nezdá být ničím novým, ale to vůbec nevadí, pokud je to uděláno kvalitně a chytlavě, což v tomhle případě je. Celé mi to připomíná svým nádechem výborné In The Flesh. Chytlo mě to za srdce. Chytlo mě to za srdce tak silně, že v duchu spílám za to, že tenhle seriál nevyšel na Netflixu nebo něčem takovém, protože čekat celý týden na další díl, je hotové utrpení.

Film se na první pohled tváří jako životopis zakladatele Opus Dei, ale ve skutečnosti staví "hlavního" hrdinu na druhou kolej a rozehrává úplně jiný příběh. V praxi to vypadá tak, že v momentě, kdy už si říkáte: "Tak, teď už se konečně budeme věnovat Josemariovu životu a dozvíme se, jak to s ním bylo dál," přijde střih a do popředí se dostává příběh "vedlejší" postavy a jeho syna, který snad původně měl dát příběhu rámec a větší hloubku. Jsme tak svědky jakéhosi propletení dvou velice odlišných historických filmů, z nichž ani jeden nedostane dostatek prostoru, protože na to zkrátka nemají potřebný čas. Možná by bylo zajímavé rozdělit film podle těch dvou příběhů a podívat se na ně nezávisle. Není to špatný film, ale jako životopis to na celé čáře projelo a nebýt na začátku a na konci text týkající se Josemaria, asi byste se ptali, proč do toho válečného filmu cpou příběh kněze. (Btw. Tohle že má na svědomí člověk, který natočil dechberoucí Misii? No, ani zázraky se nedějí na požádání...)

Řeknu vám, vidět tenhle film dřív, tak nikdy nenajdu odvahu podívat se na seriál od Netflixu. Nevím, jak působil tenhle film v době svého vzniku, ale v současnosti vypadá jako béčko a není to jen "zásluhou" lacině vypadajících triků. Ani herci nemohou za to, že to celé připomíná parodii. Foggy jako otravný sidekick, Elektra je tam jen na ozdobu, nemluvě o dalších vedlejších postavách, snad jediný, kdo byl aspoň trochu zajímavý, byl maniakální Bullseye. Co mě ale nejvíc vytáčelo, byl samotný Daredevil. Nejen, že se Murdock choval tak neopatrně, že by do týdne nejpozději zjistili jeho tajnou identitu, jeho morální kodex byl tak pochybný, že prakticky neexistoval, což z jeho hlášky: "Já nejsem padouch," dělalo prázdnou frázi. Navíc jeho výjimečné schopnosti byly značně pochybné, zločincům by stačilo vzít si s sebou klakson a milého Daredevila by odrovnali. Jinými slovy, chcete-li se podívat na Daredevila, nekazte si chuť tímhle a rovnou se mrkněte na seriál.

Znáte ten pocit, když najednou dostanete přesně to, co jste vždycky chtěli, jen jste do té chvíle ani netušili, že jste to chtěli? Tak přesně tak jsem se cítila hned po prvním dílu Daredevila. Divák se spokojí s málem, neustále v duchu omlouvá všechny komiksové seriály s tím, že tvůrci se určitě snažili a lépe to v hraném seriálu nešlo, až se tu jak blesk z čistého nebe objeví takovýhle poklad, který ostatním komiksárnám ukazuje, že to jde i jinak. Máme tu hrdinu, který sice oplývá nadpřirozenými schopnostmi, ale není to žádný superman, pravidelně dostává pořádně zabrat, což vnáší do seriálu vítaný prvek obav o hlavního hrdinu. I když hrdinu...v Daredevilovi není žádná postava ryze černá nebo bílá, což je dalším plusem, postavy jsou tu opravdu mnohovrstevné, nikdy nevíte, jak se dotyčná osoba zrovna zachová. Nemluvě o tom, že Charlie Cox mě velice mile překvapil, je vidět, že od dob Hvězdného prachu opravdu dospěl. Daredevil je drsná podívaná, ale právě díky tomu působí daleko realističtěji než Agenti nebo Avengers (dohromady). Víc takových komiksáren!

Tak tomuhle říkám originální nápad i provedení! ("Ještě slovo a setkáš se se svým stvořitelem!") A sto bodů za Mrakoplašovu závěrečnou hlášku, která dokonale vystihla jeho osobnost i vnitřní rozpoložení. Upřímně, moc se mu nedivím :D Snad jediné, co mi tam chybělo, byl Smrť, pořád jsem čekala, jestli někde vykoukne zpoza rohu.

Bylo to krásné na pohled (zvlášť ve 3D), ALE... A to "ale" je opravdu důležité a podráží filmu nohy. Je tu spousta úžasných nápadů, nádherné prostředí vesmírných paláců. na kterých je vidět rozpásanost lidí, pro které planeta není limit, všechny možné technologické hračičky a zajímavé pojetí věčného mládí. Největším plusem filmu je trojice záporáků v podobě královských sourozenců, kterým ambice rozhodně nechybí, tyhle postavy se skutečně povedly na jedničku. Jenže teď se dostávám k tomu "ale". Tahle krásná skořápka je poněkud prázdná...nebo přeplněná...jak se to vezme. Děj je tradiční, ale mytologie některých postav je plitká a přeplácaná zároveň (nic proti archetypálním postavám, ale občas by neuškodilo vytasit se s něčím originálním) a ta romantická linka byla jak pěst na oko. Mohl to být krásný film, kdyby se tuhle ubralo na šílených nápadech a támhle zase přidalo na ději. Je dobře, že vzniklo něco tak vesmírně pompézního, ale vydělat to na sebe mohlo jen zázrakem.

Jako bych se dívala na dva filmy rozdílné kvality. První polovina, která se věnovala parodování notoricky známých pohádek, fungovala na jedničku. A pak se to najednou zlomilo a všechno šlo do kytek. Druhá polovina trpí hlavně krácením oproti původnímu muzikálu, což má za následek, že postavy se zčistajasna začnou chovat naprosto nepochopitelně a děj je jeden velký mišmaš, který vůbec nedává smysl, takže místo toho, abyste se bavily nad tím, jak jsou pohádky stavěné na hlavu, bude vám vrtat hlavou, co mělo, do háje, znamenat tohle, nebo proč se stalo tamto. To, co mělo v druhé polovině fungovat, prostě nefunguje, protože bylo vynecháno příliš mnoho. Ale pokud skončíte v půlce filmu, odnesete si pocit, že jste právě viděli výbornou pohádkovou parodii.

Stačily dvě epizody, aby mi tenhle seriál přirostl k srdci (respektive stačila už první epizoda, ta druhá to jen potvrdila). Agentka Carterová je prostě sympatická hrdinka. Situování seriálu do 40. let nabízí osvěžující alternativu k hypermoderním Agents of S.H.I.E.L.D., nehledě na to, že Carterová se v té době musí potýkat nejen s běžnými padouchy, ale i se svými mužskými kolegy, pro které je ženská emancipace neznámým pojmem. Agentka Carterová je proti "Agentům" skromnější i co do počtu hlavních postav, což vlastně vůbec není na škodu (spíš naopak, aspoň se nezdržujeme přehršlí vztahů hlavních postav). Hayley Atwell tu zdatně sekunduje James D'Arcy v roli typického anglického butlera, kterého jeho šéf upíchl do nezáviděníhodné situace. Takže tu máme velice schopnou a kreativní agentku, která za zády svého šéfa a kolegů řeší případ, na který jsou ti náfukové krátcí, a neméně kreativního upjatého Angličana, který se snaží agentce zavděčit a zároveň skloubit svou novou práci se soukromým životem. Je to vtipné, dobrodružné a příjemně retro. A pravděpodobně se mi po tom bude stýskat, až se zase na jaře vrátí Agenti.

Film, který ničí romantické představy a odhaluje krutou pravdu: Nemrtví jsou úchylní, pošahaní, zvrhlí a totálně, ale opravdu totálně mákoš. Pokud jste si někdy přáli být upírem, tak tohle vás z toho spolehlivě vyléčí. Tleskám tvůrcům za nápad i provedení, tohle bylo opravdu zvrácené.

Další fullerovka, která zůstala u pilotu. Je to prostě pech, ale máloco od Bryana Fullera se u amerického publika chytí (pokud tomu vůbec dá nějaká stanice šanci, což byl v tomhle případě problém č. 1). Samotný příběh neměl moc šanci se rozjet, byly jen nastíněny určité možnosti, ale celé to bylo plné různě ujetých nápadů od samostatných robotických rukou a la addamsovská Věc, po japonský "lunochod" vypadající jako robo T-Rex. Ovšem nejsilnější Fullerovou stránkou jsou postavy, které si okamžitě zamilujete, a ani tohle sci-fi není výjimkou. Zkrátka a dobře mohl to být opravdu zajímavý a svých způsobem originální sci-fi seriál, ale drahá výroba tomu (opět) zlomila vaz.