luka4615

Asi nikdo nečekal, že smutné vystřízlivění přijde tak rychle po vydařené resuscitaci. Čtvrtí Bad Boys s podtitulem Ride or Die v sobě totiž snoubí vše špatné, co poslední dobou trápí téměř všechny oprášené návraty na stříbrné plátno. Tím nejzásadnějším je samozřejmě všudypřítomné odkazování a krkolomné příběhové navazování na předešlé tři díly, díky čemuž se začne celý projekt pomalu ale jistě topit ve své vlastní šťávě. Postupem času tento do sebe zahleděný koktejl začne velmi úspěšně nudit, což má za následek utrápené pohledy na displej hodinek, po nichž přichází mírné zděšení nad tím, že do konce zbývá ještě zhruba hodina. Nastalé situaci nepomáhá ani fakt, že ústřední duo se vůbec, ale vůbec nikam neposunulo. Po celou dobu jsem měl pocit, že koukám na zastydlé pubescenty, jejichž neustálé hlášky posouvaly celý snímek na neúnosnou hranu sebeparodie. To je nejvíce citelné zejména u postavy Marcuse, jehož "ezo" moudra jsou pomyslným posledním hřebíčkem do rakve celého projektu. Za zmínku zde tedy stojí pouze akční stránka, která je prostě a jednoduše úžasná. Všechny kamerové veletoče dokonale souzní s precizní choreografií, což dohromady vytváří výbušný akční balet, u něhož jsem měl sto chutí si ho pustit znovu a znovu. Je tedy velká škoda, že se tyto sekvence nemohou opřít o nějaké hutné pojivo, které by vytvořilo patřičně skvělý filmový zážitek. Takto si ty akční části budu časem opakovaně přehrávat jen na YouTube vědouc, že by si zasloužili mnohem vyzrálejší filmovou značku. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „You're my bad boys. Now clear my name.“

Drtivá většina recenzentů si zde stěžuje na fakt, že v příběhu o slavné wrestlerské rodině je velmi málo skutečného wrestlingu. Já si však naopak myslím, že právě tomuto zjevně přímočarému přístupu se chtěl režisér Sean Durkin co nejvíce vyhnout. Snímek The Iron Claw totiž funguje nejlépe v psychologické rovině, v níž se synové snaží stůj co stůj zavděčit dominantnímu otci, který si skrze ně plní své vlastní sny. To co tedy na začátku vypadá jako idylická domácnost se postupem času mění v neutuchající teror, před nímž není úniku, což vyeskaluje v sérii nevyhnutelně nešťastných událostí. V tomto bodě je tedy záhodno zmínit skvěle dávkovaný scénář, který z dané polemiky a úžasných exteriérů či interiérů těží své maximum, v čemž mu velmi pomáhají i skvělé herecké výkony všech zúčastněných. Když tedy všechny tyto ingredience spojíte dohromady, vznikne Vám výbušně dramatická podívaná, která Vás ve svých nejlepších momentech dokáže velmi slušně strhnout. Pokud tedy hledáte neotřelý náhled na wrestling, potažmo i na jeho zákulisí, The Iron Claw je přesně tím pravým. Skvělá práce! (KVIFF.TV) „I used to be a brother.“

Zbytečně natahovaná režisérská exhibice, která má díky svému nesourodému zpracování velmi pramalou šanci zaujmout jak nové, tak i zejména to staré diváctvo odkojené na snímku z roku 1976. Ve finále zde tedy dostaneme zoufale prozívanou a rozmělněnou podívanou, u níž stojí za zmínku jen hrstka atmosféricky vystavěných scén. A to je vzhledem k neuvěřitelně olbřímí stopáži, a především onomu legendárnímu filmovému odkazu vážně hodně málo. Škoda.