kwoky

"- BALDRICKU!" "- Můj lorde?" "- Ten Farrow, cos ho popravil, je určitě mrtvý?" "- Usek jsem mu hlavu, na to se umírá." :) Výborně absurdní díl se zamaskováním předčasné popravy.

"Tak, jak dobře víte, nejsem pobožnej, ale teď se budu večer co večer modlit k Bohu, co zabil Kaina a rozdrtil Samsona, aby se vrátil z důchodu a procvičil se na vás dvou."

"- Když jsem se naposledy nudila, brala jsem rukojmí." "- Byl jsem u toho." Tak trochu startreková epizoda. Čtu tady spoustu kritiky, že jde o špatné zakončení seriálu, že je to hloupé a trapné. Já si to nemyslím. Pro mě je tenhle díl plný emocí. Nejprve šok z neodvratného konce Asgardů. Radost z nových skvělých technologií. Nečekané napadení Orájskými loděmi. Jenže pak se z technologií stává přítěž, která v konečném důsledku ohrožuje celou posádku. "Jsem ochotný bojovat na život a na smrt, ale musíme mít plán. Rád bych se vyhnul tomu "na smrt"." Těsně před zničením lodi se Carterové povede ji uzavřít v časové bublině. Následně má plno času přijít na řešení. A ostatní členové SG1 včetně generála Landryho se mezitím musí nějak zabavit. Právě tahle pasáž mě fakt bavila. Všichni musí překonávat ponorkovou nemoc, vyrovnat se se svým osudem, přehodnotit svoje životy. Je to pro mě zábavná, ale hlavně inspirující část. Je dobré se zamyslet nad svým životem.