laepus

Souboj s úředním šimlem je věčný.

Opět další z dílů, kdy vtipností (klasicky povedená závěrečná scéna) dokázali autoři dohnat menší počet podezřelých, tím pádem i detektivní možnosti diváka vybrat si svého pachatele - Hastings jako Červený Bedrník a Poirot jako rozhlasový moderátor. Do toho drogy, maškarní ples, komedie dell arte, inspektor Lynley...

Nechápu, proč jsem tenhle film tak dlouho neokomentoval, i když už jsem ho viděl snad pětkrát - možná je to tím, že je to tak vytříbená záležitost, že jsem si prostě myslel, že už jsem to dávno musel udělat. Matt Damon podle mě doteď nedostal lepší roli než právě Ripleyho - tak slizký záporák se jen málokdy vidí a člověk si pořád říká "vždyť mu to přece nemůže jen tak projít? kde bere pořád tu drzost?" Nebudu samozřejmě spoilerovat, jak to dopadne, i když samotný závěr tady není ani tak důležitý - film je koncert od začátku až do konce.

Fantastická skládanka všech možných lidských povah s výbornými Christopherem Plummerem a Tomem Waitsem - Monty Pythoni z toho filmu čiší snad ze všech stran a to mám rád. Je už snad asi klasika, že Gilliamovi osud nepřeje k pokojnému natočení filmu a způsob, jakým se s tím vypořádal tentokrát, je dost možná lepší než vůbec plánovaný záměr.

Má dětská srdeční záležitost, která se ani v dospělosti neokouká a nenudí (scéna s tyránkem, scéna v kuchyni aj.). Jak to ten Spielberg dělá, že opravdu dokáže natočit skvělý film pro každého?

Tenhle film prostě podle mě nenabízí žádnou přidanou hodnotu - modré příšerky se honí na pterodaktylech a do toho se proti nim postaví zlí vojáci (Američani), kteří chtějí vytěžit jejich suroviny (ropu). Rozumím tomu správně? No a dál?

Úžasně dojemný film o tom, že život nikdy nekončí a člověk by měl jít za svými sny, ať jsou překážky jakékoli.

Roland Emmerich filmy umí, ale točí ty filmy často američtěji než samotní Američani. Příběh je naprosto jednoduchý, hlubokou myšlenku (snad krom té, že si ničíme sami planetu) tady rozhodně nehledejte - na druhou stranu ty katastrofické scény, které zde jsou, jsou natočeny parádně a dech při nich mrazí.

Dnes už bych asi nedal celých pět hvězd... i když vlastně nevím... film jsem viděl kdysi v docela zvláštním emocionálním rozpoložení, takřka celý film jsem probrečel (radostí, smutkem i dojetím) a dost zásadně mi tehdy zřejmě pomohl. Podruhé už se ten film sice ze začátku trochu vlekl a nedosáhl už předchozího účinku - tedy totálního očištění, ale stále měl svou sílu. Ano, patosu je zde vrchovatě, americkosti také, ale civilní hudba Andrey Guerry to drží celé dobře pohromadě. Prostě mám k tomu filmu vázánu ryze osobní vzpomínku, o kterou tak nikdy nepřijdu.

Ani vlastně nevím, proč tady dávám plné hodnocení... svou úlohu v tom určitě hraje vynikající soundtrack, určitě i skvělá proměna Natalie Portman, sametově-hrubý hlas Huga Weavinga, slizcí záporáci Johna Hurta a Tima Pigott-Smithe, umístění do Británie (spolu s jejími hereckými hvězdami - Marsan, Fry, Graves, Rea, Miles) a ne do Ameriky a asi taky celková myšlenka boje proti totatalitě, která je v jakékoli době "jakožto státní zřízení mně z duše odporná". Doplněk - už vím, proč dávám plné hodnocení - je to totiž opravdu plný film, plný všeho, čeho by se měl člověk v životě ve svém vztahu ke státu řídit a co by pro něj vždy mělo být nejdůležitější. V současné době je to opět dost zásadní otázka... Další doplněk - viděno asi podesáté - je to naprosto nadčasový film ukazující, jak fungují všichni autoritáři.