topi80

Jedním slovem - SKVOST. Mimochodem, nepodepsal se tento seriál mírně i na mém zdejším nicku? Pokud se smějete křečovitým ateliérovým kreacím v podání seriálů typu Star Trek s jeho pateticky škrobenými hrdiny a rádi byste něco takového viděli v promakanějším, promyšlenějším, akčnějším a atraktivnějším provedení, rozhodně se vraťte k tomuto kultovnímu seriálu, jenž byl u nás vysílán na počátku 90. let. Tohle nebyly žádné rozjuchané postavičky, které by hýřily barvičkami a veselostí, jak tomu bylo zvykem u kolegů od Dysneyho. Tady se rozehrála hra o poznání sofistikovanější. Jednotlivé příhody měly téměř filosofický přesah. Je neuvěřitelné, jak se tvůrcům podařilo namíchat do každého dílu humor, napětí, jiskření vztahů mezi skvěle napsanými charaktery, ale především kolik fantazie (i když pro inspiraci nemuseli chodit z této planety daleko) dokázali vytěžit při vymýšlení různých režimů, které vládly na planetách, kam se vesmírná raketa Střelec vždy zatoulala. Poučná podívaná, při které si každý našel svého oblíbence, se kterým se dokázal ztotožnit. Každý díl končil v nejnapínavějším okamžiku, což se u žádného jiného animáku v té době nepoužívalo. A ač bylo toto dílo namluveno narychlo přes francouzskou zvukovou stopu, je nutno pochválit i vynikající český dabing. Důkaz toho, že práce může být dělána provizorně, ale je-li dělána srdcem a dělají-li ji mistři, zůstává výsledek nezapomenutelný. Pokud by někdy došlo k repríze, rozhodně bych chtěl tuto verzi dabingu, nikoliv sterilní dokonalost nějakých chabých následovníků. Co lze seriálu vytknout? Snad jen to, že se od oněch objevitelských dob na obrazovky nevrátil.

Nejdokonalejší sitcom, jaký kdy byl natočen. Od první do poslední epizody. S narůstajícím počtem epizod legrace ještě stoupá, jelikož si dílo čím dál více začíná dělat legraci i samo ze sebe a dokáže postavy dovést až k vrcholu parodické absurdity. A proč je dílo natolik výjimečné? 1. NÁMĚT: Hlavní hrdina přichází každý den z otravného zaměstnání k ještě otravnější rodině. No není to roztomilé? 2. POSTAVY: Tak tady se tvůrci vyřádili. Hlavní hrdina zosobňuje nostalgickou touhu po americkém životě, kterou v sobě nosí asi celý svět, navíc rozsévá kolem sebe pravé chlapské názory. Jenže tady se jaksi nic nedaří. Aby ze života nic neměl, o to už se postará protivná líná manželka s příšernými dětmi. A když ani to nestačí, přijde na pomoc hysterická sousedka s troubou po boku. 3. VTIPY: Že by tvůrci přicházeli s dalšími a dalšími díly s novou zásobou vtipů? To není zapotřebí. Diváci vědí, čemu se tady chtějí smát, a tak dostávají ve všech možných variacích znovu a znovu hlášky, na které čekají. S přibývajícími díly se pouze stupňuje jejich ostrost a absurdita. 4. PROSTŘEDÍ: Díra, které říkáme domov. Obchod s botami. Americké město. Vzpomínky na školní fotbal. Reminiscence na všechno, co mají masy rády - americké káry, stupidní televizní pořady atd. 5. SEBEPARODIE: Později už nejde o samotný námět a vedení příběhu v jeho duchu. Práce prodavače bot není v úvodu seriálu nikterak atraktivní, ale v průběhu série se stává synonymem pro nejméně prestižní práci v USA. Dodge už není jenom starý krám, ale má najeto milion kilometrů. Peggy nejenže neuvaří, ale v ledničce jsou jenom švábi a dvacet let starý hamburger. Z Buddovy gumové panny už si nedělají jenom srandu, ona fakt existuje. A mnoho dalších. 6. UMĚLÝ SMÍCH: Tohle je hlavní zbraň. Umělý smích u sitcomů byl zaveden proto, aby divák věděl, kdy se má smát (i když nic vtipného neběží). U Ženatého se závazky získala tato zbraň nový rozměr. Doslova vede diváka po těch nejnižších pudech. Obrovský aplaus, objeví-li se na scéně nějaká prsatá blondýna. Obrovský aplaus, když Al vchází do dveří. Ten počká, až potlesk dozní, a teprve poté pronese řeč. Naprosto dokonalá práce. 7. DABING: Není co dodat. To co předvádí Pavel Zedníček, to je mistrovský koncert. Parádně se vyřádily také Pavla Rychlá a Valérie Zawadská. Pro Buda snad jiný dabér než Michal Jagelka nemohl připadnout v úvahu a mistrovský tah se povedl s angažováním Marcely Rojíčkové. A nesmím zapomenout na Petra Rychlého a Ivana Vyskočila, kteří mistrovsky dodaly hlasy přitroublým manželům sousedky Marcy. Ale to zdaleka není všechno. Mluví i pes (Miroslav Saic) a perfektní jsou i vedlejší postavy, ve kterých často exceluje Lucie Svobodová. ZÁVĚR: Ještě jednou se skláním, tohle dílo budu zbožňovat už nadosmrti. Není to zrovna žádná intelektuální strava, ale musím se přiznat, že mi dělá dobře přiznat se k fanatickému fandovství tohoto seriálu před někým, kdo jej nemůže vystát. Peggy: "Ele, já chci sex." Al: "To já taky, ale nevidím důvod do toho tahat tebe."

Výborný seriál. Dr. House trousí jednu hlášku za druhou, celé osazenstvo se baví nekorektním čmucháním ve vlastním soukromí, problémech a komplexech, a po celou dobu zaznívají kruté obecné pravdy vyplývající z nejen medicínských, ale též značně sarkastických a ironických pokusů na nebohých pacientech. Scénář každého dílu je v podstatě stejný, ale překvapivě to ani trochu nevadí.

Další mistrovské dílo z hlav pánů Macourka a Vorlíčka. Miloš Macourek dokázal implementovat kouzla do jím napsaných příběhů naprosto elegantně, takže vám nějaké létání vůbec nepřijde divné a nepřirozené. Skvělé vtípky, např. zaměstnání paní Janžurové s jejím supersluchem v místních novinách. Vladimír Menšík si tradičně střihnul hlavu rodiny, je vlastně zajímavé, že ač tento herec nikdy nehrál v podobně laděných seriálech hlavní roli, stal se u každého z těchto seriálů takřka jejich zosobněním. Ovšem doslova mistrovská role tady byla určena Petrovi Nárožnému, který si střihl jednu z životních rolí. Stejně jako Křeček v noční košili, i Čestmír je seriál napínavý, u kterého se nemůžete dočkat dalšího dílu, ale zároveň pohodový a vtipný.

Viděno znovu po 25 letech. A nezměnilo se nic. Plachetnice, moře, piráti, složité charaktery a jedna nevyřešená záhada. Zub času seriálu neuškodil, ba naopak. Výprava je vskutku monstrózní, ať už se pohybujete v přístavu, kde to smrdí prací, nebo mezi odrbanými piráty. V dnešní době by se tomu říkalo velkofilm. Jen bitva se moc nepovedla. Příběh skvěle vystavěný a na scéně se objevují postavy, které si vás získají. Všiml jsem si jedné zajímavosti. Soudce Sheringham, ač ztvárněný stejným hercem, nemá ani desetinu charismatu kapitána a divák se těší, až se s kapitánem zase setká. Závěrečné vyústění nakonec přinese banálnější rozuzlení, než by divák čekal (ale tak to bývá i v životě), a také kapitán Sheringham se nechová s takovým klidem, jak ho známe z prvních dílů. Ale to jen tak na okraj. Zcela zasloužených 5 bodů.

Sitcom v exteriérech buranského maloměsta, bez umělého smíchu a navíc... ...nelekejte se toho, ale opravdu to má příjemné pozitivně výchovné poselství. Po každém dílu máte takový blahý pocit a chcete se taky polepšit jako Earl. Prostě příjemné pokoukání. K srdci vám přiroste nejen Earl, ale úplně všechny postavičky z karavanového městečka i celého předměstí, včetně těch nejepizodnějších. Vypipláno do nejmenšího detailu, např. "Ahoj Earle!" "Nazdar Krabáku" i v těch nejabsurdnějších situacích. Skvělé také bylo, jak Earl pod vlivem karmy napravoval jednu špatnost za druhou, zatímco mrše Joy prošlo úplně všechno :-) Snad jen hloupost Randyho byla občas zbytečně otravná. Velký pokles kvality nastal v druhé půlce třetí série (to byly ty díly v kómatu - ty byly naprosto zbytečné), ale ve čtvrté sérii se vše vrátilo do zajetých kolejí. Po Ženatém se závazky asi můj druhý nejoblíbenější sitcom.

Že Češi neumějí sitcomy? Ale kdeže, tento je vyšperkovaný až do absolutní dokonalosti. Podíváme-li se na rok a okolnosti vzniku, lze to považovat za malý zázrak. Skvělý slovní a situační humor, perfektně napsané postavy a vše zasazeno do prostředí, které je našemu národu vlastní a kterému rozumí. A nesmím zapomenout na skvěle vypointované příběhy. Tvůrci českých sitcomů se často snaží navodit vtipnost shazováním typicky českých vlastností a reálií a výsledkem bývá trapnost, při které bývá člověku za tvůrce stydno. Je zajímavé, že Hospoda vychází z něčeho podobného, ale vše probíhá důstojně, mile a bez křečovitosti. Hospodě se dodnes kvalitativně žádný český sitcom ani nepřiblížil. Uvážíme-li, že to vše je dokázáno v prostředí putiky s několika štamgasty a sarkastickým hostinským, nezbývá, než smeknout. Sitcom, který se může rovnat tomu nejlepšímu ze světové produkce, jen nevím, zda by svět právě toto ocenil. Herci ze sebe dostali to nejlepší, co mohli a bez přehánění musím říci, že u většiny z nich jde o životní role. Potměšil v roli věčně ožralého řidiče, který se chopí jakékoli příležitosti provést nějakou taškařici. Poloczek v roli trochu jednoduššího kotelníka, který láme rekordy v počtu vypitých piv a který na vypitá piva také všechno přepočítává. Kanyza v roli advokáta hovořícího vznešeným jazykem z intelektuálních výšin, ovšem ve škodolibosti a lumpárnách nikterak zaostávající za Potměšilovou postavou. Dokonalý somrácký trhan Vondruška, narážky na svou výšku přijímající kamelot Krytinář. A teď si ještě představte, kdyby roli psychiatra a zastupitele ještě stihl zahrát původně obsazený Miloš Kopecký. Ale to není všechno. Do toho uřvaný Václav Knop v roli neskutečně otravného a debilního pana domácího. Může se zdát, že přehrává, ale zvládl by snad tuto roli někdo lépe? Bába Jirásková v podání naprosto famózní Věry Tichánkové, kterou celý život stíhaly role venkovských žen, až se ke stáří dočkala tohoto skvostu. A nesmíme zapomenout na věčně dobře naladěného kuchařského packala Kachnu, který s kvalifikací přípraváře šlichty pro medvědy v cirkusu nepřestává překvapovat svými kuchařskými metodami ani imbecilními hláškami. A nad vším samozřejmě trůní hospodský v podání Petra Nárožného, jenž neúnavně chrlí sarkastické hlášky na všechny strany. A na závěr. Dokážete si představit, že by v dnešní orwellovsky hlídané době prošel seriál glorifikující hospodské povaleče, ožralé řidiče, nezodpovědné otce od rodin, kuřáky, pivní rekordmany a z nejrůznějších abstinentů a asketů dělal směšné figurky?

Na úvod bych chtěl napsat, že mé absolutní pětihvězdičkové hodnocení se týká prvních deseti dílů. A zcela si za ním stojím. Prvních pět dílů naprosto neuvěřitelným způsobem mapuje veškeré nešvary, které vznikaly ve fungování podniků za dob plánovaného hospodářství. A tady se scénárista opravdu rozjel, protože ty dialogy jsou skutečně vyšperkované a jdou na samou hranici absurdity, stejně jako samotný děj, kdy je největší starostí podniku, aby od něj nikdo nechtěl produkt představený na veletrhu. Pokud těch prvních pět dílů přirovnám ke kultovnímu britskému sitcomu ze stejné doby Jistě pane ministře, pak nejde z mé strany o žádnou nadsázku, protože Zákony pohybu hrají se zmiňovanou legendou naprosto vyrovnanou partii. V dalších pěti dílech sledujeme počínání nového ředitele. Vtip a absurdno mizí, zato se dočkáme poutavého děje a velmi atraktivní sondy do manažerského rozhodování. A opravdu jsem to celé zkouknul na jeden zátah, protože mě fakt zajímalo, co se bude dít dál. Poslední tři díly ale na mě působí jako úplně zbytečný přílepek. Jenže kvalita těch deseti dílů je dostatečná na to, aby se to v mém celkovém hodnocení nijak neprojevilo. PS: I Evžen Sokolovský natočil dílo, které skončilo na dlouhá desetiletí v trezoru...

Málokdo z nás asi dokáže srovnávat s literární předlohou. I samotný Jirásek, jakkoliv před ním smekám, by se asi nestačil divit, jak divácky atraktivní dílo se podařilo z jeho díla vytvořit. Nemůžeme srovnávat ani s dobou, ve které se děj odehrává, ale nutno říci, že ta atmosféra, která z celého seriálu dýchá, je naprosto úžasná. A ty postavy. Přísný otec, vesničané nacházející si cestu k četbě českých knih, sympatický démon Václav Thám a spousta dalších nadšenců, kteří přikládali ruku k dílu k české myšlence. Dnes by se asi nestačili divit, v jakém stavu se nachází národ, který se snažili povznést z popela. Seriál má v sobě poetiku vesnice, ve které se někdo snaží dělat něco, co jeho samotného překračuje. Je tam romantika studií v Praze, kdy univerzita plodila lidi opravdu vzdělané. Dotkneme se významných událostí (Mozart v Praze, korunovace, uvádění Thámových překladů v divadle). Setkáváme se zde po cimrmanovsku s významnými postavami, které jsou dnes učební látkou historie a literatury. Dojde i na vtipné momenty (Jiří Sovák tvořící nová česká slova, František se sboristkami). Jako muzikantovi mně též imponuje, jak seriál ukazuje důležitost hudby v životě. Herecky excelují Radoslav Brzobohatý, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Jan Tříska... No, to bych tu mohl jmenovat celé titulky, ale hereckým králem celého díla je při svém životním výkonu Jan Pivec. Tomuto dílu není co vytknout, a pokud existuje seriál, který by měl podle mě vidět opravdu každý, je to právě tento.

Můj nejoblíbenější seriál z dětství, při každé repríze vždycky stihnu pár dílů. Tady mohu srovnávat s literární předlohou a musím říci, že v seriálu nepostrádám vůbec nic. A při srovnání musím dokonce seriálu přiznat, že dílo Eduarda Basse dokonce převyšuje. Samotný román ztrácí zhruba od poloviny na zajímavost, seriálu se povedlo tento bod zlomu přesunout téměř až na konec, což svědčí o velkém citu tvůrců pro atraktivitu celého díla. Že se zde sešla herecká elita, o tom není pochyb. Fantasticky ztvárněná parta v maringotce českých tenťáků. Vosátka tady byl o něco živelnější a užvaněnější než v románu, ale není pochyb, že při obsazení Josefa Dvořáka šlo o záměr. Ale ona to byla jízda už od začátku. Občas se kritizuje účast zahraničních herců, ale já tady s výjimkou Helenky (obsazení té matróny bylo pro postavu Helenky likvidační) nemám problém. Werner Possard je výborný, typický fanfaronský světský, který se stárnutím trochu ztrácí smysl pro realitu. Tohoto herce jsem si v seriálu velice oblíbil, přestože se jeho projev velmi vymyká civilnějšímu projevu českých herců. S Katjou Rupé určitě taky nikdo nemá problém, stejně jako s panem Gambierem, jehož představitele jsme mohli vidět i v posledním díle francouzských komedií o četnících. Právě herci, které český divák neznal, ale na nichž bylo hned poznat, že jsou odjinud, dodali seriálu velkou část jeho výpravnosti, atmosféře střetávání s jinými kulturami a jinými kraji. S přesunutím děje do Prahy už seriál ztratil tah na branku (ale jak jsem psal, v knize je tento úsek mnohem delší a asi i nudnější). Co mě mrzí, je konec. Tvůrci seriálu měli jednoznačně dát prostor zmínce o vztahu Vaškovy vnučky s potomkem hraběcího rodu Palačičů (ze kterých kdysi Carlo Humberto vymámil lipicány). Samostatnou kapitolou je hudba. Říká se, že nejlepší filmová hudba je ta, které si během filmu ani nevšimnete. Karel Svoboda dokázal, že hudba, kterou vnímáte stejně intenzivně jako celý děj, je možná ještě lepší.