higuain

Hollywood v poslední dekádě produkuje tolik pásových filmů bez vlastního ksichtu a nápadu, že už mě dokonce vyvede z míry i to, když se v podstatě odnikud vynoří fantasy s poměrně vysokým rozpočtem, ze kterého čiší ryzí radost z řemesla a je z něj na míle poznat, že byl tentokrát na prvním místě kvalitní příběh a ne všemožné kvóty, které jsou zrovna v kurzu. Jen se obávám, že produkce trochu podcenila marketing, o filmu jsem totiž téměř nevěděl. V každém případě se ale nejedná o další rutinní záležitost, do které je humor vecpán ze zoufalství a neschopnosti dát do kupy originální příběh, který by obstál sám o sobě. Nadhled a nadsázka zde naopak přirozeně plyne z toho, jak důvtipně je to celý napsaný.

Vlastně to nebylo zas tak zlý, jak bych ze zdejšího hodnocení čekal. Že je to přehlídka průměrnosti přece není nic novýho, tohle platí o dvou třetinách MCU filmů už tak deset let, ne-li patnáct aka odjakživa (kromě prvního Iron Mana byly i ty původní sólovky zpravidla dost průměrný).

Je to horší než jednička. Ale naštěstí ne zas tak výrazně. Akce je technicky pořád velmi kvalitní a kdo má rád surové kontaktní akční scény s dlouhými záběry bez střihu, bude se mu na to přinejmenším dobře koukat. Příběh je zde takový, že v rámci možností žánru ještě dává jakž takž smysl a zároveň je vlastně jen omáčkou mezi třemi akčními pasážemi, které doslova tvoří všechny tři akty filmu. Závěr pak zavání tím, že se z toho klube další "nekonečná" akční série, z čeho teda úplně dobrý pocit nemám, protože ač mám tenhle typ filmu v zásadě rád, nevidím zde moc prostoru ke zlepšení oproti tomu, co už jsme viděli. Ale třeba se mýlím, Mission Impossible po druhém díle taky vypadala vyčerpaně. Slabší 4%.

Předloha je nadčasový dílo, jehož poslání poukázat na nesmyslnost válečný mašinerie si za těch sto let už "ukradla" spousta přímých i nepřímých adaptací a zákopových filmů všeobecně. Pokud tedy takový snímek nemá něco nad rámec této základní premisy, tak už v něm nevidím moc přidaný hodnoty. Tahle adaptace je bezpochyby technicky kvalitní, tím spíš na evropské poměry. Produkční kvality ovšem nezakryjí fakt, že je to jen recyklace již ohraného schématu. Možná kdyby se víc zatlačilo na pilu kontrastu mezi zákopovou a politickou linií, pak bych o tom mluvil jinak. Ta politická linie tady však je spíš jen křovím pro všechny ty válečné hrůzy, které sice jsou natočeny dobře, ovšem nejsou ničím, co už bych neviděl mnohokrát jinde. PS: Příkladem toho, jak lze i dnes natočit film z WWI a nebýt přitom genericky repetitivní, je Mendesovo 1917.

Bizár. Že oscarové žně jako obvykle jdou mimo můj vkus není novinka, ale když už bych teda chtěl dát cenu něčemu, co je svojí absurditou celkem originální, dám to letos i tak jinam. Triangle of Sadness je mnohem údernější coby satira, zatímco tohle je ve finále jen přeplácaný mišmaš. V hlavě mi zůstanou leda tak teatrální akční scény a některý infantilní vtipy (jakkoliv vtipný to místy určitě bylo). Jako celek je to ale příliš neucelený chaos, jehož středobodem je obyčejná rodinná zápletka, která teda nezaujala už vůbec.

Hodnocení v tomhle případě nelže a Ron Howard i v téhle dekádě natočil masterpiece. Jemu když už jednou za čas přijde pod ruku kvalitní scénář založený na skutečných událostech, a to v zásadě jakýchkoliv, je z toho téměř vždy precizní záležitost. Thirteen Lives není výjimkou, je to excelentní procedurální záchranářské drama, kde se dvě a půl hodiny tají dech i přes to, že od začátku víte, jak to dopadne. V rámci možností hraného filmu to asi nešlo natočit civilněji a věrněji skutečnosti. PS: Nic pro klaustrofobiky.

You are amazing. She is amazing. People are amazing. Wuf. Mé cynické já si v tom velrybím oceánu kýče vzpomnělo na ústřední song k Lego příběhu. Jsem v zásadě pro pozitivní přístup k životu, ale co je moc je moc a tohle jsem fakt nedal s vážnou tváří. A je to škoda, protože Fraser je sympaťák a jestli je nějaká soška letos zasloužená, je to ta jeho. Aronofsky to ovšem přepískl a natlačil ho do scén, co jsou natolik over the top, že by to i sebedokonalejší výkon nezachránil. 60%.

Přijde mi, že Paul Thomas Anderson dostane pokaždý nominaci na Oscara jen proto, že je Paul Thomas Anderson. Tohle je podprůměrný film o ničem a Alana Haim je dost velký přešlap. Kdybych neměl úchylku kompletovat si každoročně nominace na nejlepší film, o tuhle podivnost bych nezavadil.

Když jsem před zhruba pěti lety začal sledovat Yellowstone, tak mě ani ve snu nenapadlo, jak se tahle sága rozroste a notabene, že to půjde skoro ruku v ruce s čím dál více uvadající kvalitou již zavedených filmových (komiksových) vesmírů, jejichž mainstreamová dominance byla v minulý dekádě neoddiskutovatelná. Sheridan kombinuje jeho již klasický neo-westernovský prvky s dost odvážnou romantikou, která v závěru zcela nepokrytě připomíná i takový klasiky jako Titanic a jakkoliv nepravděpodobně to zní, ono mu to fakt funguje. 1923 je zatím asi nejrozmáchlejší přírůstek do Yellowstonské ságy. Rozdělený na tři dějové linky, na jejichž provázání si budeme muset počkat přinejmenším do druhé sezóny, přičemž neduhem takhle rozkouskovaný struktury je zejména to, že na menším epizodním prostoru se některé linky natahují na více epizod, než by asi bylo zdrávo. I přes některé výtky jde ale v součtu všeho o výborný seriál, jehož druhou sérii budu vyhlížet dost netrpělivě, zvlášť když se koncem té první vlastně vůbec nic neuzavřelo. 85%.

Docela příjemná jednorázovka, ale Oscar? A ještě když se jedná o remake? Wtf.