lennyd

Zanedlouho po velkém vítězství Dannyho (Ralph Macchio) v turnaji se jeho učitel Mijagi (Pat Morita) dozvídá, že jeho otec umírá. Chce s ním strávit poslední chvíle v japonské Okinawě, a Danny se rozhodne letět s ním. Ale Mijagi má na rodné Okinawe nevyřízené účty se svým dávným přítelem, nyní úhlavním nepřítelem. Jedinou možností jak účty vyrovnat je souboj na život a na smrt.... Druhé pokračování Karate Kida má určitě co nabídnout - když nic jiného, tak prostředí japonské Okinawi pohledem amerického teenagera. Jinak je děj opět podobně naivní jako v jedničce - možná ještě víc (hlavní padouch náhle prozře, a rozdá veškeré své bohatství chudým vesničanům, apod). Trénink i souboje jsou i tady docela zajímavé (sekání ledu!), ale tím, že je děj předvídatelný, tak jsem se docela nudil, než jsem se dočkal finálního souboje (včetně parádičky na závěr). Pohybové umění Pata Mority ale nelze než obdivovat...

Agent Streich vyšetřuje záhadnou smrt vědce uprostřed jeho výzkumného zařízení. Vše nasvědčuje tomu, že jeho smrt má na svědomí temná hmota, která provrtala zeměkouli skrz na skrz, a tím zničila magnetické pole. Jeho zkáza vyvolává záhadné bouře, a nadměrnou sluneční aktivitu, která znamená konec života na Zemi. Naštěstí existuje zařízení, které je schopné magnetické pole obnovit - to ale chce zneužít šéf FBI k vytvoření zóny pro vyvolené a zbytek lidstva nechat na pospas ... Tak tohle byl hodně nepovedený film - i když stejně jako predators musím trochu ocenit vcelku originální způsob pokusu o zničení Země, zpracování bylo velmi, ale opravdu velmi nepovedené. Dlouho jsem přemýšlel kde jsem již viděl podobné vizuální efekty, až pak jsem si vzpomněl že jjsou to jeden z původních screensaverů z Win95. Scénář filmu obsahuje takové množství nelogičností a stupidit - vždycky když přišel některý z hrdinů do úzkých, bouře zaúřadovala a padouchy zlikvidovala. Syn hlavního hrdiny se dokáže nabourat do serverů FBI a online(?) sledovat tajný meeting. Aby jej FBI neodhalila tak se s notebookem přemístí doprostřed lesa, hmm. Vědec prozradí své tajemství asi deset vteřin než jej sejmou agenti FBI. A tak dále, a tak dále..

Desetiletý Carlos je po smrti svého otce v občanské válce zanechán v sirotčinci uprostřed pustiny. Samotný sirotčinec nepůsobí nikterak pozitivně, i když se většina učitelů snaží sirotkům jejich život alespoň trochu zpříjemnit. Výjimkou je ale Jacinto, údržbář, agresivní mladík, který neváhá terorizovat chlapce kdykoliv k tomu má příležitost. Jedné noci Carlos uslyší divné zvuky, a spatří ducha jednoho z bývalých žáků, který zmizel za nevysvětlitelných okolností. Zdá se, že se mu duch snaží něco sdělit ... Největším mínusem tohoto filmu bylo podle mne to, že se Guillermo del Toro nějak nedokázal rozhodnout, zdali bude natáčet duchařský horor, a nebo drama o životě v sirotčinci. Takhle se film přelévá z jednoho žánru do druhého, a film tak působí roztříštěným dojmem. Skoro bych řekl, vynechat celou tu duchařskou historku, nechat jen sirotčinec zápletku se ztraceným zlatem, a film bude atakovat pětihvězdičkové hodnocení (hlavně díky brilantnímu závěru). Takhle jen kapku silnější průměr..

Bývalý agent Snow (Guy Pearce) je obviněn z velezrady, a čeká jej dlouholeté vězení nebo smrt. Ale přece jen se mu naskytne možnost jak svůj život zachránit - stačí se vydat na vesmírnou základnu MS1, kde je zřízeno novodobé vězení pro ty nejhorší vězně. Vypukla zde totiž vzpoura, a jedním z rukojmích je i dcera prezidenta USA, Emilie (Maggie Grace). Když se Snow dozví, že jedním z vězňů je i muž, který má důkazy o jeho nevinně, neváhá ani vteřinu ... Hned na začátek musím říct, že je docela fajn vidět Guye Pearceho zase jednou v hlavní roli - přišlo mi, že v několika posledních filmech (Cesta, Smrt čeká všude) si odbyde svoji pětiminutovku a šmitec. A za druhé, vidět Guye Pearceho jako akčního hrdinu v jedné z nejakčnějších scifáren posledních let, to mi udělalo radost dvojnásob. Pravdou je, že děj je více než předvídatelný, ale komu to sakra vadí - já se bavil královsky. Guy je správnej tvrďák, na Maggie se zase moc fajnově kouká (ať už je blond nebo ne), tak co . Snad jen ten až přespříliš naivní konec .. .ale co už..

Měla to být docela snadná cesta k získání trochu peněz. Zúčastnit se sociálního výzkumu se zaměřením na psychickou odolnost proti stresu. Výzkum jde ale jinou cestou než byli dosud všichni účastníci zvyklí - brzy se mění v jediné úsilí - přežít další zkoušku ... Na první pohled může film připomínat třebas Kostku, nebo i první hru ze SAW, jenže celkové zpracování je o několik řádů horší. Ze začátku mne to hrozně zaujalo, a čekal jsem co na účastníky jejich trýznitelé vymyslí, jenže ono se nic neděje. Několikero hloupých hádanek a kapku toho zabíjení bez hlubšího smyslu. Čekal jsem že alespoň při útěku jednoho z testovaných se ukáže něco víc, ale nedočkal jsem se. Alespoň kdyby herecké výkony byly na úrovni, ale ani tím tento film nikterak nezaujme - jediné trochu zajímavé postavy se zbaví hned na začátku, a zbytek osazenstva nic kromě planých žvástů nepředvede (a to ani Peter Stormare, bohužel).. Takže asi tak..

Poté co Chill Palmer (John Travolta) ovládl filmovou branži, pokouší se o to samé v té hudební. Zvlášť když je jeho přítel Tommy Athens, hudební producent zavražděn ruskou mafií, a nechává po sobě krásnou vdovu Edie (Uma Thurman) a hudební studio v dluzích. Chill Palmer objeví v jednom klubu talentovanou zpěvačku Lindu Moon, a rozhodne se jí za pomoci Edie prosadit - navzdory všem... Film jsem (bohužel / bohudík) viděl po kouskách, takže mi ani nepřišlo, že má skoro dvě hodiny, a takřka jsem se vůbec nenudil. Naopak, chladný drsňák John Travolta v roli Chilliho Palmera mne bavil možná více než v původním Chyťte ho, a navíc mu sekundovala Uma Thurman, které to tady ale fakt moc seklo. Zbytek hereckého ansámblu byl pak poněkud nevyužit - Vince Vaugn, Dwayne Johnson, James Woods či Danny DeVitto, škoda. Ale palec nahoru za angažování hromady hudebních hvězd, od Black Eyed Peas, Wyclefa Jean či skvělých Aerosmith v koncertním podání. Jo a ještě jedna věc, konečně je jasné, odkud se berou takové ty "jednohitové" hvězdičky, co nám rádia cpou dennodenně do uší ...

Stavební inženýr Doug Kinney (Michael Keaton) to věru nemá jednoduché (kdo z nás ale má, že ano). Přes den dře jak kůň v práci, a večer jej čeká druhá šichta doma s dětmi. Kdo by pak měl ještě náladu na romantické večery s manželkou (Andie MacDowell). Jednoho dne ale potká tajemného chlapíka, který zná řešení - dokáže naklonovat Dougova dvojníka, který může Dougovi s jeho potížemi pomoci. Brzy ale Doug pozná, že i přes veškerou pomoc Dvojky stále nestíhá. Řešení je ale snadné ... Už od prvních momentů je na filmu znát Ramisův rukopis - vcelku příjemná komedie, která si nehraje na žádné velké umění, ale na to, aby diváka co nejlépe zabavila po dobu strávenou před obrazovkou. Originální námět skvěle podpořila čtyř-role Michaela Keatona - každý z Dougů je naprosto odlišný, a řekl bych, že se Michael Keaton vyřádil možná ještě víc než v Beetlejuice. Takže celkově jde o slabší nadprůměr, rozhodně neurazí, ale za pár dní si z filmu nic víc než že v něm hraje Michael Keaton asi pamatovat nebudete...

Josef Douša (Karel Roden) se se svojí ženou stává železničním hlídačem u výhybky kdesi daleko od civilizace. Jednoho dne zde chce spáchat mladý muž sebevraždu, ale Douša jej před smrtí zachrání - aniž by tušil, že mladý muž mu začne chodit za ženou. Díky zážitkům z války Douša ztrácí na čas sluch, ale i když se mu pak vrátí, stále předstírá, že nic neslyší, aby se dozvěděl, co si o něm lidé myslí ... Hlídač č. 47 není jediným filmem, který stojí a padá s hereckým výkonem Karla Rodena. Bez něj by byl film sotva poloviční (docela se těším na původní zpracování, abych mohl zodpovědně posoudit, jak moc Karel Roden film vytáhl či nevytáhl). Každopádně mne ale jinak snímek nikterak moc nezaujal, přišel mi až příliš prvoplánovitý a předvídatelný - od Renče přece jen čekám něco víc než jen vizuální (byť nádherně depresivní, už od první scény) zpracování...

Detektiv Jacob King (Steven Seagal) si už od malička nese své trauma - to když je jeho bratr brutálně zavražděn. Možná proto se dá k policii, a vyšetřuje ty nejhorší zločiny - sériové vraždy. Právě je na stopě sériovému vrahovi zvanému Šifrař. Aby to neměl jednoduché, tak je mu na stopě právě propuštěný zločinec i policistka z vnitřních záležitostí... Skoro by se mi chtělo napsat, že Kód smrti je standardní Seagalovský film. Seagal jako policista, sám proti všemu (a že toho všeho je tady až až), čímž může dokazovat, že svoje bojové umění (udělej co nejméně pohybu za jednotku času) ovládá bravurně. Vše je krásně vidět v jedné z úvodních akčních scén, která trvá asi deset minut, přičemž každý Stevenův hit je asi sedmkrát zopakován z různých úhlů, abychom se jej plně nabažili (bez těchto opakovaných záběrů by film trval asi 20 minut včetně titulků). Jinak nic nového ani překvapivého tento film nenabízí, pokud máte chuť na Seagala tak je úplně jedno, jestli si vezmete tento nebo kterýkoliv jiný jeho film..

Ani ve čtrnáctém století nenachází Ash (Bruce Campbell) trochu klidu. Nejdříve se dostane do potyčky mezi Rudým Henrym a lordem Arthurem, aby byl poté odsouzen ke smrti v propasti smrti. Ale nakonec se mu naskytne příležitost jak přežít, a dokonce se vrátit zpět do své doby - stačí získat knihu Necromonicon, a pak už jenom porazit Armádu temnot... Sam Raimi pokračuje ve své hororové krasojízdě - a tentokrát jde o skutečné pokračování předchozího dílu. Vtipných scén zde oproti předchozím dílům opravdu hodně přibylo, to znamená, že spíš se budete chlámat smíchy než se lekat či bát. Bruce Campbell se zde opět vyřádil - zvláště ve scénách s malými a velkým Ashem, a následujícím "zrozením" dvojníka. Jen mi přišlo, že ke konci začínal Raimimu docházet dech, a nebo mně prostě jen závěrečná bitva moc nebavila. Sice úplně závěrečná scéna vše napravila, ale k plnému hodnocení prostě něco málo ještě chybělo..