Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (2 129)

plakát

Papírový dům (Netflix verze) - Série 3 (2019) (série) 

3. série je napěchovaná novými postavami a novými plány a naše partička se přesouvá do Španělské národní banky, kterou už nebude taková sranda pokořit. První půlka měla možná lehounce skluz oproti prvním dvěma sériím a o tom, že je něco jinak svědčilo i to, že jsem měla od seriálu poměrně dlouhou pauzu asi tak po půlce série. Když jsem se k němu ale dostala zpátky, už to byl zase sešup. Policie už se s tím tentokrát taky vůbec nehodlá prdět a všechno je mnohem brutálnější a víc nemilosrdné. Nové postavy mi vůbec nepřekážely, naopak jsou docela příjemným zpestřením a některé i hýbou dějem. Potěšily flashbacky na starého dobrého Berlina a na počátek plánování. Stejně ale asi hvězdičku uberu, protože přitaženost za vlasy tu už občas malinko přesahuje hranice.

plakát

Papírový dům (Netflix verze) - Série 2 (2017) (série) 

2. série není ani o kapičku horší, než ta první, ba naopak. Situace se vyostřuje, Profesorovi hoří koudel u zadku čím dál víc, nepředvídatelnost děje se hlásí o slovo, vztahy se osvětlují a jde i o životy. Druhá série tak moc šlape té první na paty a předhání se s ní, že už je od sebe ani moc nedokážu kvalitativně rozlišit. Jen mi řekněte, jak tohle může mít další dvěsérie o loupeži. Uvidíme.

plakát

Papírový dům (Netflix verze) (2017) (seriál) 

1. série je masakroidní jízda, jejíž hajp je tímto absolutně obhájený a mezi lidmi se správně šušká, že to je prostě must-see záležitost a Netflixová povinnost. Seriál jako dělaný pro binge-watching, protože jeho tempo vás nepustí a každičký závěr kterékoliv epizody je hojným lákadlem ani to tlačítko nemačkat a prostě jít na další díl. A jestli vás odrazuje jenom to, že je to španělský seriál, tak vězte, že španělština je tak melodický jazyk, že vás bude krásně hladit v uších a pro mě byla velice příjemná změna přepnout na chvíli z angličtiny. Když jsme u toho, další věcí, co považuji za neskutečnou, je že něco tak svižného, kvalitního, drahého a hlavně brilantně napsaného vzniklo v Evropě, ne až tak velkou dálku od nás. Španělé nasadili seriálové tvorbě laťku opravdu hodně hodně vysoko. Postavy si zamilujete velmi rychle, určitě aspoň některé z nich. Berlín tomuto týmu dodává ten správný charakterní a zmrdský šmrnc a Profesor má prostě sexy mozek. Jak už tu bylo zmíněno v mnoha komentářích, tohle je fascinující šachová partie mezi zločinci(?) a policií. Prostě dokonalost. 2. série není ani o kapičku horší, než ta první, ba naopak. Situace se vyostřuje, Profesorovi hoří koudel u zadku čím dál víc, nepředvídatelnost děje se hlásí o slovo, vztahy se osvětlují a jde i o životy. Druhá série tak moc šlape té první na paty a předhání se s ní, že už je od sebe ani moc nedokážu kvalitativně rozlišit. Jen mi řekněte, jak tohle může mít další dvěsérie o loupeži. Uvidíme. 3. série je napěchovaná novými postavami a novými plány a naše partička se přesouvá do Španělské národní banky, kterou už nebude taková sranda pokořit. První půlka měla možná lehounce skluz oproti prvním dvěma sériím a o tom, že je něco jinak svědčilo i to, že jsem měla od seriálu poměrně dlouhou pauzu asi tak po půlce série. Když jsem se k němu ale dostala zpátky, už to byl zase sešup. Policie už se s tím tentokrát taky vůbec nehodlá prdět a všechno je mnohem brutálnější a víc nemilosrdné. Nové postavy mi vůbec nepřekážely, naopak jsou docela příjemným zpestřením a některé i hýbou dějem. Potěšily flashbacky na starého dobrého Berlina a na počátek plánování. Stejně ale asi hvězdičku uberu, protože přitaženost za vlasy tu už občas malinko přesahuje hranice. 4. série nešetří brutálně překvapivými zvraty a děj je přímo nabomben vzrušující akcí. Mě to prostě vtáhlo hned a přesto, že zloději tu mají pořád dost toho scénaristického štěstíčka, dojde i na jedno nemilosrdné škrtnutí z řad oblíbených postav, které je opravdu hodně emocionální a pro skalní fanoušky opravdová rána. Oproti třetí sérii to pro mě byla fakt nezastavitelná jízda a rozpaky jsem z ní neměla ani na vteřinu. Tohle je zatím jeden z nejpovedenějších seriálů za poslední léta a už se klepu na pátou sérii. 5. série je absolutně masakroidní nářez a první půlka je hodna toho pustit si ji hezky ohuleně na repráčky, až se budou sousedi divit. Ta je totiž naprosto prošpikovaná akčními scénami, brutálním body countem a samozřejmě geniální strategií zločinců, která nemůže v žádné řadě chybět. Třetí díl s Aliciiným porodem u Profesora je podle mě strop první poloviny, kdežto desátý díl je strop té druhé a zároveň celého tohoto bezkonkurenčního španělského klenotu, který se nebudu zdráhat si jednou zopakovat. Naprosto vůbec jsem nevěřila tomu, že to dokážou zakončit tímhle způsobem, aby byli spokojení hlavně diváci. S těmito postavami se mi loučí opravdu, ale opravdu špatně, ale v nejlepším se má přestat a právě proto se muselo zabránit tomu, aby měl LCDP nesmyslně další série, které by pak ublížily kvalitě. Rozum zůstává stát nad tím, jak tento scénář dokázal vymazlit veškeré detaily, které se proplétají i z předešlých sérii ve smysluplný celek. Tohle bylo fakt intenzivní orgasmické finále a západní kultura se má od Evropanů co učit.

plakát

Papírový dům (Netflix verze) - Série 1 (2017) (série) 

1. série je masakroidní jízda, jejíž hajp je tímto absolutně obhájený a mezi lidmi se správně šušká, že to je prostě must-see záležitost a Netflixová povinnost. Seriál jako dělaný pro binge-watching, protože jeho tempo vás nepustí a každičký závěr kterékoliv epizody je hojným lákadlem ani to tlačítko nemačkat a prostě jít na další díl. A jestli vás odrazuje jenom to, že je to španělský seriál, tak vězte, že španělština je tak melodický jazyk, že vás bude krásně hladit v uších a pro mě byla velice příjemná změna přepnout na chvíli z angličtiny. Když jsme u toho, další věcí, co považuji za neskutečnou, je že něco tak svižného, kvalitního, drahého a hlavně brilantně napsaného vzniklo v Evropě, ne až tak velkou dálku od nás. Španělé nasadili seriálové tvorbě laťku opravdu hodně hodně vysoko. Postavy si zamilujete velmi rychle, určitě aspoň některé z nich. Berlín tomuto týmu dodává ten správný charakterní a zmrdský šmrnc a Profesor má prostě sexy mozek. Jak už tu bylo zmíněno v mnoha komentářích, tohle je fascinující šachová partie mezi zločinci(?) a policií. Prostě dokonalost.

plakát

Jaga. Košmar ťomnogo lesa (2020) 

Já mám tak trochu osobní problém s mytologickými až pohádkovými horory z Ruska. Ne a ne mě něčím zaujmout. Za zmínku určitě stojí alespoň to, jak Rusové začínají povyšovat svoje filmy vizuálně i stylisticky na americkou úroveň a snaží se zaujmout vyšperkovaným prostředím i postavami širší masy. Mě ale bohužel na tento vyumělkovaný styl neužije a kort, když to strašení taky za nic nestojí a je šíleně předvídatelné a nestrašidelné. Ale chápu, že někomu to sedne jako ulité.

plakát

Awoken (2019) 

Konečně démonický film, který má závan svěžího nápadu a nabízí v dnešních temných časech hororového žánru aspoň trochu originality. Sice to ve mně stylem nebo různými výjevy evokovalo jiné filmy, jmenovitě například nový Amityville, Eli nebo Oculus. Nicméně, zajistilo si to moji pozornost po celou dobu stopáže. Závěr s odhalením pointy je sice už taková ta nutnost nějak to na tom papíře zakončit, takže nemůžu říct, že by to byl nějaký šokantní požitek a vím, že za pár dní už si ho asi ani nevybavím. Každopádně, nějak chci u tohoto snímku přivřít oči a trochu mu přilepšit, na to že jsem k němu přišla jako slepá k houslím a solidně si ho užila,

plakát

Zpátky do práce - Série 4 (2020) (série) 

4. série mnou dlouho očekávána je konečně tady a kvůli své jediné vadě na kráse, čímž je to, že se dočkáváme nemilého zkracování série i tady, jsem ji shlédla za jedno odpoledne a mám zas po ptákách. Humor překvapivě neklesá, situace jsou pořád dobře odialogované a postavy neztrácejí drajv. Nejvíc mě mrzí dojemný konec a ten fakt, že se s Working Moms nejspíše loučíme. Ale rozloučení to bylo nadmíru důstojné.

plakát

Pán tygrů (2020) (seriál) 

1. série: Jako studentka amerikanistiky a anglistiky opravdu nestačím zírat, co všechno nám ve škole neříkají. Pokud jste si mysleli, že American dream je něco, co by chtěl zažít každý včetně vás, honem rychle po tomto dokumentu změníte názor. Za prvé, absolutně nemám páru, jak mohl někdo nashromáždit tolik materiálu a posléze nad tím strávit X stovek hodin a sestříhat to do smysluplného (to tady není asi to správné slovo) celistvého příběhu, který má tak neskutečně zvládnutou chronologii, že se vlastně každým dílem dozvídáte čím dál více šokující poznatky, aniž by vám je některá z předešlých částí vyspoilovala. Za druhé, nechápu a ani nechci pochopit osobnost Joea Exotic, jeho závislost neustálého bytí před kamerami, závislost na tygrech a hlavně na Carol Baskin. Tito lidé by měli nejlépe zemřít ještě v matčině lůně a záchranilo by to alesoň pár lidských duší od záhuby. Všechny moje pocity a dojmy se dají těžko shrnout do jednoho komentáře, a stejně byste mi ani nevěřili, protože tohle se musí zažít. Nikdy bych něvěřila, že mě takhle zaujme dokumentární seriál, ale veškerá ta bizarnost, nelidskost a neuvěřitelnost mě poháněla pouštět další a další díly. Dovolím si říct, že Tiger King není vhodný pro ty nejslabší žaludky a pokud nemáte rádi teplý burany, co nosí zbraň za opaskem i ve spaní a kandidují na prezidenta, radím tento nevídaný počin vynechat. 2. série se té první asi nevyrovná co se týče takového toho prvotního šoku z celé té látky, ale moje nadšení dost silně přetrvává. Background těchhle všivejch hajzlů z tigří branže mě bude zajímat asi navždy, protože jejich příběhy prostě nevymyslíš. Tahle část si hraje spíš na takovou detektivku a snaží se rozkrývat záhady, které první série jen naťukla, jako například zmizení manžela Carole Baskin a její podivné videodeníčky. Pak tam máme nové poznatky o zrádným Jeffovi a případ žaloby schizofrenního Tima. Líbí se mi, že to obsahuje i jistou dávku aktivismu a v podstatě se to snaží konat dobro a dokázat, že tyhle lidi by měli mít v tom, co dělají utrum. Je tu celkem hodně otevřených nových kapitol, které dodávají člověku chuť rovnou skočit na další díl a tempo si to tudíž udržuje s přehledem.

plakát

Eli Roth: Historie hororu (2018) (seriál) 

Super přehled toho, co nesmíte vynechat v hororovém žánru. První epozoda ve mně absolutně vyvolala chuť dát si celý Walking Dead ještě jednou odznova, ovšem to už je asi docela nesplnitelné vzhledem k tomu, co na nás teď chrlí Netflix a HBO. Super poklona všem hororovým subžánrům a potěšilo mě, že to vzal do rukou zrovna Eli, který sice svoji tvorbou není úplně v áčkových vodách, ale tak nějak se angažuje všude možně a dává najevo svoji vášeň s úctou a respektem. Je tu spousta zajímavých hostů a herců, kteří poskytují autentické komentáře z natáčení a umožňují tak dílům záživně plynout. Některé díly jsem si pouštěla sama v noci a dokonce jsem se přistihla s náznaky strachu. Osobně asi nejvíce potřebuji dohnat kousky s vlkodlaky, protože to je monstrum, se kterým mám v hororech zkušenost asi ze všeho nejmíň.

plakát

47 metrů: Mimo klec (2019) 

S oběma přimhouřenýma očima dávám tři hvězdy, ale opravdu jen proto, že mi přišlo zajímavé prostředí a docela si mě to udrželo a pěkně to plynulo. Což se ovšem nedá říct o některých místech ve scénáři. Žralok je tady totiž až nějak moc slaboučký a neschopný, chování postav v některých situacích ani nekomentuju a nerealističnost některých scén byla opravdu silnou pěstí na oko. Kupříkladu, hlavně závěr je opravdu debilní a neporazitelnost a nesmrtelnost zdejších hrdinek už fakt občas překračovala všechny hranice. Teď jsem si vyjmenovala asi všechny důvody, proč tomuto filmu, který se tak trošku přiživuje na dechberoucí jedničce, která v sobě té reálnosti měla naopak hodně, ubrat na hvězdičkách. Nicméně, nějak mi ten film neublížil a tak nějak mu chci prostě dát víc, než si zaslouží. Takže pro tentokrát se budu řídit srdcem.