dubinak

Když ujetá rodina, tak jedině z Řecka. Balkánská dramatická kinematografie totiiž nemá v Evropě obdoby. Miss Violence je neskutečně smutné a citlivé dílo, které poukazuje snad na to nejhorší, co si lze představit. Doufejme, že všechny řecké rodiny nemají stejnou mentalitu jako právě tahle.

Lhala bych sama sobě, kdybych dala této věci jen trojhvězdí. Už jen kvůli těm brilantním dětským hercům. Vážně, snad ještě nikdy jsem neviděla tak výborné herecké výkony provedené dětmi. To už se o dospělých ale bohužel říct nedalo, a přesně to je důvod, proč jsem uvažovala mězi průměrem a nadprůměrem. Když se ještě vrátím ke kladům, vyzdvihnu hlavně hutnou atmosféru, především díky postavě Pennywise v podání Tima Curryho. Kdykoliv se objevil, atmosféra jela na plné otáčky. Pokud ale příběh nezabočil zrovna do těch hororových vod, taky bych ráda podotkla, že mě tento film hřál hrozně u srdce už jen díky té sedmičlenné partě, která symbolizovala především pevné vztahy a ukázkové přátelství mezi jednotlivci a kdybych zapomněla, že sleduju horor, myslela bych si, že mám čest spíš s naprosto výbornou rodinnou komedií. Záporem pro mě byla asi nepřiměřeně dlouhá stopáž a jak už jsem říkala nepřesvědčiví (dospělí) herci. Ti a celkový závěr tvořili asi nejslabší článek celého snímku. Očividně asi ale rychle došel peníz, protože finále nebylo dostatečně velkolepé a pro mě jednoznačně neuspokojivé, už jen kvůli tomu, že jsem na něj musela čekat bez mála tři hodiny. Ovšem nevidím důvod, proč tento film nedoporučit.

McNaughton dokázal zpracovat jedno z nejcitlivějších a nejsurovějších témat vcelku pěkným citlivým a ne příliš surovým způsobem a přesně za ten způsob dávám čtyři hvězdy. Příběh totiž nemile stávkuje a spíše se seznamujeme po celou dobu s charaktery a pudy tří hlavních postav. Ale když McNaughton něco vyobrazí a ač je toho málo, stojí to za to (nejvíc mě asi šokovala scéna se ženou v křesle). Má to silnou atmosféru a explicitní scény vyvolávají nepříjemné pocity. Líbilo se mi ale to, že tento film nebylo potřeba přihodit k tuctovým rutinám, protože vyloženě o nějakou morbit/bizzare/dirty show opravdu nejde.

Nenapadá mě, co bych k této pohromě řekla. V první polovině jsem měla co dělat, abych sledovala obraz a zkoušela promíjet ty hrozné herecké výkony a šíleně nekvalitní zvuk. Spíš jsem slyšela hudbu, než to, co říkali herci. Mimo úplně příšerně zdlouhavých, nezáživných scén mi taky vadilo, že se režisér snaží tak moc, aby jeho dílo vypadalo co nejvíc artově a netuctově, až se nám příběh zcela vytratil a my jen sledujeme výmysly vycucané z prstu. Owlman mě tu ale zamrzel ovšem nejvíc. Mohla to být další stylová hororová kreatura a pro mě byl na tomto snímku jediným lákadlem. Bohužel skončilo to tragicky.

Kam se poděl malý vtipný zelený hláškovací mužíček to teda netuším. Ale tento jeho podivný předchůdce asi fanoušky původní série nepotěší. Už jen ten hrozný fakt, že nebylo moc peněz na masky a efekty a kvůli tomu bývala kamera většinou schválně rozostřena mě úplně ničil. Když opomenu docela dost stupidní zvraty a neobyčejně obyčejný příběh, stejně tvůrcům neodpustím to, že z Leprechauna udělali tuhle absolutně nepochopitelnou nicneříkající zrůdu, která ani nenahání strach. Kdyby to bylo debilní tím stejným způsobem jako právě původní díl a spíš by to hrálo na komedii než tuhle vážnost, klidně bych zvýšila, ale tohle je fakt hra na špatný struny.

Jim Carrey je prostě komik číslo jedna a nikdy mě nepřestane bavit. I přes to, že tento snímek je viditelně slabší než většina jeho snímků, vtip tu nechybí, nechybí tu dobří herci ani zábavné příhody. Tři černoši byli totální úlet. První polovina byla značně silnější a humornější. I když se tu perlí hlavně vulgarismy, Carreymu role sedla a tím sedl i mně tento film.

The Number 23 nabízí ne úplně chytrou ani extra šokující pointu, ale dokáže zabavit. Občas příběh zavání klišovitostí a někdy máte i pocit, že se režisér v tom zmatku ztrácel taky a sotva věděl kudy kam. Děj tu kazí hlavně jistá předvídatelnost, nemůžu ale říct, že je to špatný snímek. Carrey se snažil jako vždy a jako Fingerling byl neskutečně sexy. Asi na tento snímek nebudu vzpomínat, ale nelituji, že jsem si rozšířila obzory v Carreyho filmografii.

Musím přiznat, že jsem měla velký strach, jak se z toho halucinogenního kolotoče režisér vymotá, ale hodně mě uklidňovalo zdejší hodnocení. Taky přiznám, že ne jednou se mi to v hlavě pěkně pomotalo. Byrkit mi ale poskytl naprosto vybroušenou, originální, nevšední a geniální jízdu obrovských rozměrů. Takhle čisté a sympatické sci-fi jsme tu ještě neměli. Nebojím se těch pět hvězd dát.

Tomuto snímku velí asi hlavně první polovina, která neustále překvapuje zvraty, odhaleními a skutečnou tváří hlavních postav. Při začáteční násilné scéně jsem byla nemile bez sebe a čekala drsnou jízdu. Té jsem se nakonec ale nedočkala ani v nejmenším. S hororem to nic moc společného nemá. Vše je založeno hlavně na psychice postav, emocích a smutných životních osudech. Přesně v polovině se obrací karty a mě přestává film bavit. Když náhle převezme hlavní roli nesympatická postava a děj se otáčí už jen kolem ní, Proxy se stává vcelku nudným nicneříkajícím dramatem, které má v podstatě dost nesouvislostí. V závěru jsem přišla na to, že jsem se asi měla jen nechat unést zoufalou atmosférou a tolik neřešit jisté klamy, které se ve snímku vyskytly. Já jsem ale šťoural, a proto pro mě Proxy prostě nebyl dostatečně uspokojivým dílem. Dávám tři čisté především za první polovinu.

Tohle je pro mě konečně artový masterpiece. Dlouho jsem nebyla filmem takto zhypnotizovaná. Scarlett ztvárnila asi toho nejzajímavějšího mimozemšťana, jakého si dovedete představit. A přesto, že je pro většinu pánů lákadlem hlavně její nahé tělo, (což mě docela mrzí) byla by to neskutečná bomba i bez něho. Stopáž je sice zdlouhavá a má dost mrtvých bodů, ale když se v tomto snímku něco děje, stojí to za to. Už si ani nepamatuji, kdy jsem u nějaké scény šokem vykřikla. Tady se mi to stalo a ještě pět minut potom jsem zůstala v kamennémm údivu. K husí kůži tady přispívá taky hlavně naprosto děsivý soundtrack, kerý hraje u každé klíčové scény. I přes docela dlouho stopáž, na to jaké měl film tempo, jsem byla bez sebe po celou dobu. Šokující závěr mému výbornému zážitku jen nahrává.