darkrobyk

Myslíte, že kradou jen lidé? Krade se všude! A takový čipmank by mohl vyprávět, jak musel vyhánět zloděje, co mu ubíral ze zásob žaludů na zimu. Lososi to nemají jednoduché, medvědi jsou na ně nachystáni. Ale i když jich takový huňáč chytí i třicet za den, nijak jejich populaci neohrozí stejně, jako když si trnucha pochutnává na čerstvě svlečených krabech.Mláďata alkounů musí zvládnout skok z vysokého útesu a doplachtit na mořskou hladinu. Jejich kutálivé dopady by vypadaly komicky, kdyby v záloze nečíhaly lišky.....alkouni tak nemají šanci. Překonávání podzimních překážek v přírodě je rozličné - jeřábi musí přeletět Himálaj, roháč vybojovat samičku a pižmoň si uhájit harém. Podzim nejsou jen pestré barvy, ale fascinující život, připravující se na velikou zkoušku - zimu. Báječná kamera.

Indiánský čaroděj chce pomoci těhotné ženě před porodem, ale během rituálu je vyhnán. Když se dítě narodí mrtvé, rozhodne se otec mrtvého dítěte čaroděje zabít. Bohužel ho však zastihne ve chvíli, kdy uzavírá smlouvu s Ďáblem. Čaroděj se po pohřbu vrací z říše mrtvých, bere na sebe podobu zvířecí bestie (vlkodlaka) a terorizuje obyvatele vesnice i jejich domácí zvířectvo. Mrtvých přibývá, a proto je třeba bestii zničit. Otázkou je, zda stříbrné kulky z posvátného poháru budou stačit. Snímek má místy dobrou atmosféru - pohřbívání čaroděje, chlapec jedoucí v noci na kole lesem, pohanská krypta v podzemí starého kláštera či útok bestie ve stodole. Řada věcí je samozřejmě nedotažených (jak by asi domnělý medvěd donesl ostatky mrtvoly ke hrobu, vyhrabal ho a zase zahrabal?, proč vesničané neuspořádali sami hon, jak tomu většinou bývá a proč nebyl nějak potrestán hlavní padouch rozhodující o všem?), jenže tak tomu u podobných filmů bývá. Spíše umírněné gore, i když dojde na utrženou hlavu, ruku a rozsápaného koně, nahota chybí zcela, byť se nabízela. Maska vlkodlaka připomene staré americké horory, což ale nevadí, jelikož v dlouhých detailech ji divák stejně neuvidí. Typický horor z 80. let je spíše pro skalní fanoušky.

Pestrobarevný svět korálových útesů je díky naprosté izolovanosti světem, který kypí životem na všechny strany. Rozsáhlé laguny s mangrovy, které jsou dvakrát denně zaplavovány mořskou vodou, nabízí úkryt i potravu jak rybám, tak třeba krokodýlům. A když se voda z laguny stáhne do moře, musí do otevřených vod i početná hejna sardinek, na něž již čekají predátoři - žraloci či plachetníci. A protože žraloků je zde opravdu hodně, na příklad žralok hedvábný, není divu, že je snaha využít jich pro zlepšení situace v tomto biotopu. Nezodpovědní akvaristé totiž vypustili do moře perutýny, kteří jim přerostli. Ti se zde nekontrolovatelně množí a žerou vše, co jim přjde do cesty. Naštěstí se zdá, že člověku se podařilo žraloky přesvědčit, jak chutnou rybou perutýn je...

Fascinující pohled do mořských hlubin, kde se zastavil čas, a tak lze narazit na tvory přímo prehistorické - loděnky, prapůvodní ježovky a latimérie. Tedy po latimérii výzkumný tým pátrá, leč zdá se, že marně. Nakonec se však podaří objevit tajemnou rybu, kterou poprvé spatřil jeden japonský výzkumník v roce 2008 (a má ji naloženou v lihu). Ovšem nikdo s ní doposud nenatočil záběry, které lze vidět v tomto filmu. Záhadné podmořské jeskyně, obří kanicové a nekonečná modř měnící se v neprostupnou čerň. Pro milovníky oceánských hlubin povinnost. Ve druhé části dominuje velký bariérový útes a působení Měsíce na mořský příliv a odliv. Rozmnožování korálů, karet, sumýšů, ale i celé řady různých druhů ryb se řídí právě fázemi Měsíce. Nejskrásnější podmořské zahrady na Zemi a boj o přežití. Denní pastelové barvy, noční modř, žraloci a loděnky dole v hlubinách. A neznalý divák se dozví, jak vzniká z korálů písek...

Co na tom, že vás budou mít za blázna, když po sobě zanecháte dílo, které se stane nesmrtelným. Vizuálně opulentní žranice, na jakou jsou diváci mistrových filmů zvyklí. Precizně a přitom nenásilně aranžované obrazy plné oslňující krásy interiérů a kostýmů jsou v protikladu s pochmurně gotickými výjevy krajiny v dešti, nočního zámku či jezera. Helmut Berger se doslova před očima mění v lidskou troskou unavenou životem, která se nehodlá vzdát svých snů, svého vysněného království plného mytických hrdinů konajících chrabré činy za zvuků hudby R. Wagnera. Romy Schneiderová zde není onou naivně roztomilou Sissi, ale realisticky tvrdou a rozhodnou ženou. Nejen kvůli Ludvíkovi nechybí mužská nahota... Pro náročnějšího diváka, který si vychutná nejen krásu obrazů, ale nechá se tiše kolébat na vlnkách pomalu plynoucího příběhu. Nudné? Jak pro koho....osobně bych se díval ještě další hodinu, nejméně... V některých scénách jsem viděl budoucí filmové plátno, na které bude malovat Peter Greenaway...

Noc, úplněk na nebi září stříbrným světlem a ulicí se plazí koberec mlhy skrývající děsivé tajemství. Psi jsou této noci neobyčejně neklidní. Vlkodlačí variace na Noc hrůzy (1985) nedosahuje sice kvalit upířiny z 80. let, ale jako hororová komedie pobaví. Nový soused s motorkou a černým vlčákem si přišel pro dospívající Loren, jelikož v ní vidí svoji dávnou lásku tak, jako ji viděl Dracula v Mině. Lorenin bratr je nevěřící do té doby, než se sám ocitne ve spárech vlkodlaka. Třešinkou je hostování Kevina Sorba, jehož okolnosti donutí odložit masku herce a konečně se postavit zlu. Solidní muzika, obstojné masky jen trochu vylepšené počítačem při metamorfoze a střeva ven. Umírněné gore až tak nevadí, byť dojde i na hruď proraženou vlkodlačím spárem. A jelikož zdejší bestie přesně odpovídá legendám, na její zničení stačí stříbro v jakékoliv podobě. Oddechový film s vizuálem 80. let a očekávaným happyendem.

K čemu jsou dobří mladí chlapci? Do salámů a na sulc. Fritz je přátelský a usměvavý chlapík, který pro své přátele a známé sežene všechno - maso, salámy, víno, koňak, ale třeba i oblečení. Všichni ví, že je šmelinář a má rád chlapce a mladé muže. Nikdo však netuší, alespoň zpočátku, že se pod slupkou chápavého milého muže skrývá tvář...vlkodlaka. Fritz se ale neproměňuje v zabijáckou šelmu pokrytou srstí, ne, on je vlkem v lidské kůži. Úsměv, polibek a prokousnuté hrdlo oběti, z něhož v pravidelném rytmu stříká krev. Kamera většinu neukáže, ale zvuk úderů sekerou, která porcuje nebohé oběti, působí děsivěji, než přímý záběr. Kurt Raab nehraje, on Fritzem prostě je! Na syrovosti snímku se jistě podepsala, kromě K. Raaba, producentská spolupráce R. W. Fassbindera. Tíživé, temné, bezvýchodné. Lidé si šeptají, že město obchází vlkodlak. Není divu, když se již našly pozůstatky z více jak dvaceti lidských těl...

Jen krátce pročísnou nebe sluneční paprsky, pak se šedé záclony mraků rozvěsí nad krajem, přijde déšť, noc a auto se nedaří nastartovat. Útok u čerpací stanice je brutální, krev ohodí auto, čerpací stojan a muž na zemi má v hrudi obří díru. Není však posledním mrtvým v tomto díle, jelikož smrt se rozmáchla již dvakrát a k dalšímu máchnutí se chystá. Tom Mathias je zádumčivější než jindy a jednání na vlastní pěst se mu opět nevyplatí. Únosce syna není tak mírumilovný, jak ho vykreslovala zpočátku jeho bývalá manželka policistům. Kromě toho sledujeme další pátrání po příčinách smrti Iwana Thomase z předchozího dílu. Divák sice ví, ale jistá tajemství mu doposud také nebyla odhalena. Výše postavené osoby dostávají stále větší strach a začínají rozehrávat nebezpečnou hru. Kdo přivykl pomalému tempu, precizní práci s obrazem, smyslu pro detail a pečlivým kompozicím, musel si tenhle, ještě temnější díl než předchozí, užít. Směrem ke konci zraje seriál jako víno, přesto milovníky akce a pádícího děje nejspíš opět nezaujme.

Pokud nebudeme počítat Predaliena, tak se Predátoři po celé věky nevyvíjeli. Autoři nového snímku přišli s myšlenkou, že by se mohli sami vylepšovat. Fajn, proč ne. A tak se na Zemi dostává Predátor, který má v patách stopaře - již vylepšeného kolegu - a jeho psy. Čekal-li divák mrazivou vybíjenou, pak musel být zklamán. Komedii, kde šaškují nejen vojenští magoři, ale i Predátoři, asi chtěl málokdo. Tedy kromě filmového štábu. Mizerný střih akčních scén, nepostřehnutelné 3D, nepochopitelně televizní kamera a odporně digitální krev. Obecně triková stránka působila hodně lacině. Byť dojde i na střeva ven, bát se není čeho. Diváci se smáli i tam, kde by neměli.... Pokud si znovu pustíte film z roku 1987, uvědomíte si, s jak málem lze vytvořit napínavou podívanou - hudba, neprostupná džungle a zoufalý boj o život. Film nezachrání ani odkazy na předchozí snímky s Predátory a Vetřelci, ba co více, Vetřelce bych nakonec jako hostující bestii uvítal ze všeho nejvíc. Šťastná nebyla ani výměna rolí, kdy místo aby Predátor lidi lovil, snaží se oni ulovit jeho. Na druhou stranu film má docela spád a odpadový rozhodně není. Daleko mizernějších jsou spousty jiných. Tady spíš funguje fanouškovské očekávání, které nebylo naplněno.

Noční vlak se šine mlžnou krajinou, ale do Bradavic nedorazí - uvízne na cestě temným hvozdem, když se cosi dostane pod jeho kola. Joe (Ed Speleers) je poněkud plachý a slušný kontrolor, který se nedokáže vzepřít, když mu skončí směna a on je poslán hned na další. Ač je sbírka cestujících pestrá - hlučná teenagerka, postarší pár, vykulený tloušťík či namyšlený prostopášný podnikatel, Joe je všechny bere za své a hodlá se o ně celou cestu starat. Jakmile se objeví vlkodlačí bestie, ukáže se většina cestujících i Joe v úplně jiném světle. Jde o život! Ve druhém plánu sledujeme Joa, zda vyhraje nad podnikatelem v souboji o půvabnou Ellen (Holly Westonová). Standardní horor o strašidelném vlaku s krvelačným netvorem je současně dramatem, kdy vidíme konflikty jednotlivých postav. Film však sráží doslova prasácký střih v akčních scénách. Bylo-li cílem zmást diváka, pak se ho podařilo splnit dokonale. Krev, obstojné masky (ale divná těla) a les. Ovšem vlkodlačí bestie ve dne, to se opravdu jen tak nevidí...