campix

Asi úplně zbytečný prequel k sérii Hunger Games. Sledující osudy mladého Coriolanuse Snowa jak k lásce a šílenství přišel. Osobně jsem ten přerod od romantického teen dramatu k survival hororu, který se ovšem neodehrává v aréně, vůbec nějak nečekal. Nesedlo mi to, díky tomu je film až přehnaně dlouhý a nové herecké obsezení mi nesedlo. Blyth je takový divně uslizlý a Rachel Zegler (ačkoli je její hvězdná trajektorie na vzestupu) vůbec nemusím. Zbytečně dlouhá a rozplyzlá snaha přiživit se na známé značce.

Příjemné překvapení. Akční krimi cesta dvou irských chlapíků z velké míry inspirovaná Quentinem Tarantinem se spoustou dobrých nápadů, pěkně to odsýpá a má to parádní flow. Několik ikonických scén a fenomenálního Willema Dafoea. Vlastně je to trošku zázrak. Troy Duffy už nikdy nic dobrého nenatočil. Sean Patrick Flanery je přinejlepším průměrný herec a Norman Reedus slavil restart své kariéry až díky Walking Dead. Přesto to dohromady parádně funguje a Pokrevní bratři se dají považovat za kultovku.

Není to DC dno. Druhý Aquaman je prostě jenom špatný film, který tak nějak zapadá do celého Universa. Vůbec jsem nechápal celou mystiku, která je za tím, co se před Vámi děje. Střídají se nějaká nesmyslná prostředí a říše, o kterých nikdo nikdy nemluvil. Prostě tam najednou nějak jsou. Teaming up Momoi s Patrickem Wilsonem a jejich špičkování vůbec nefunguje. Wilson vypadá nějak staře a unaveně. Třešničkou na dortu je bestie Amber Heard, kterou se snažili vystříhat na nezbytně nutné minimum, ale stále tam je. No nicméně, když bych skončil u scény se chcaním do pusy, asi bych si ušetřil spoustu trápení.

Horory nepatří mezi mé úplně oblíbené žánry, když ale slyším o novém a originálním hororovém filmu, tak se nechám přemluvit. Australská novinka Talk to Me spojuje klasická hororová klišé s moderními vlivy sociálních sítí a daří se to na výbornou. Virální senzace. Mumifikovaná ruka, které vám pomůže kontaktovat záhrobí. Úmysly druhé strany nejsou vždy úplně dobré a tvůrcům se daří vše ukočírovat až do trošku neuspokojivého konce. Na horor povedená a svěží záležitost.

Tady budu o dost mírnější, protože takovéhle filmy se u nás prostě netočí. Nedávají se ně peníze a lidé na ně nechodí. Navzdory nepřízni osudu a dlouhém produkčnímu cyklu vytvořil Robert Hloz a jeho tým film na české podmínky opravdu světových měřítek. Alespoň tedy po vizuální stránce. Sci-fi vlivy jako Blade Runner jsou zde naprosto zřejmé a v zasazení do českých reálií sice působí někdy spíše úsměvně, ale rozhodně cením.  Andrea Mohylová v hlavní roli je velmi solidní a neokoukaná. Jenom v nějakých akčnějších scénách tolik nestíhá a působí trošku komicky. Na scénář se evidentně tolik nehledělo, což je u filmu, který vznikal tolik let rozhodně škoda. Snad Bod obnovy prokope cestičku dalším.

Nic extra zajímavého. Taková fajn animáková výplň filmového kalendáře, aby mohli rodiče se svými špunty stále na co chodit. Nevidím tu nic výjimečného, ale na druhou stranu všechny boxy, které autoři animovaných filmů potřebují odkliknout jsou zde splněny vrchovatě. Nicméně nevidím nic, čím by Migration vyčuhovala z davu.

Netflix sportovní dokusérie umí. Break Point není výjimkou. Minimálně první série je velmi povedená a roztažená do deseti dílů sleduje celou sezńu na okruhu a může se do hloubky více věnovat příběhům vybranných tenistů. Komplexní přehled s několika postavami vytaženými do popředí. Druhá série se už vůbec nepovedla. Nenabízí nějaký ucelenější přehled sezony a sleduje především několik amerických tenistů povětšinou druhého sledu, jak se snaží prorazit a pokud se to nedaří. Skáče se dál. Hodně jednostranný fan servis, který podkopává výbornou první sérii, jelikož ti opravdu top tenisté si štáb do soukromí nepustí a pokud vůbec, tak pouze zaglosují několik vět před kamerou.

Zjevení. Pro mě byl Lanthimos vždycky až trošku moc a víceméně jsme se míjeli. Poor Things jsou zajímavým úkrokem směrem k mainstreamu, ale určitě bych se neděsil. Pokud máte rádi Lanthimosovi vizuály a poetiku, tady jí najdete dostatek a úkrok je to opět hodně maličký. Minimálně úvod by mohl spoustu diváků hodně vyděsit. Stylizace je opravdu místy hodně přestřelená, ale rozvedení původní premisy je hodně povedené. Herecky je to vynikající (i když mě překvapilo kolik Emmy Stone vlastně člověk uvidí) a celkově se jedná o černohumornou pecku. Jeden z těch filmů, kde se necháte slepě vést a těžko se odhaduje, kam se bude příběh posouvat a jak ve finále skončí. Lanthimose beru, ale tímhle u mě zaskóroval.

Dobová stylizace zasazená do předválečné průmyslové fabriky na zelené louce, která nehledá historickou přesnost ani dobovou atmosféru přesto prezentuje opravdu zajímavé a do danné doby těžko zasaditelné téma a silnou ženskou hrdinku v hlavní roli. Eliška Křenková je výborná. Zbytek pokulhává. Působí to na mě příliš uměle a trošku televizně. Nějak se mi nechce uvěřit, že Úsvit stál tolik peněz. Bohužel to není vidět a ani diváci na tento film v kinech příliš nereagovali. Na tuzemské poměry sice velmi zajímavé dílo, ale zdá se mi, že některé jeho kvality mi unikají.

Bradley Cooper kříčí, že chce Oscara a dělá pro to naprosto všechno. Už od první minuty je jasné, proč tahle exhibice vznikla a s tímhle já mám primárně ten největší problém. Je vidět, že se Bradley Cooper opravdu snažil. Herecky, režijně i technicky je všechno na správném místě. Prostě první liga, ale ta pachuť na jazyku zůstává až do konce. Já těmhle prvoplánově akademickým věcem prostě nemůžu s klidem tleskat.