Naushika.

Ve skutečnosti si myslím, že vztahy fungují trochu jinak a poněkud mě otravovala různá ta vztahová klišé, která pochopitelně taky přišla na přetřes... ale tenhle díl měl tak geniálně vygradovaný a vypointovaný konec, který mě natvrdku dojal k slzám (a to už je něco, jak se jinak romantickým věcem vyhýbám velkým obloukem), že mu po zralé úvaze napálím plný počet.

PhD komiks měl zůstat PhD komiksem. Napsané je to dobře. Natočené je to nic moc. Zahrané je to děsně. Koncept toho, že ve filmu vystupují opravdoví doktorandi je milý. Nejsou to ovšem doktorandi herectví nýbrž přírodních věd a to, že mnozí doktorandi přírodních věd umí skvělé fóry vymyslet, napsat a nakreslit bohužel neznamená, že je zvládnou i zahrát - a ochotnický projev bohužel dokáže udělat trapárnu i z velmi dobře a vtipně napsané scénky. Komedie je těžká disciplína a sympatičtí a relatable doktorandi si na ní vylámali zuby: prohráli se ctí, ale koukat se na to nedá. Škoda.

Dlouho jsem neviděl tak dobrý film jako byl Foxtrot. Forma: super, inovativní, zajímavě si hrající se změnami perspektiv a vlastně i žánrů a vizuálními i emocionálními kontrasty, které dokonale doplňují znepokojivý a tragikomický děj. Obsah: dobře napsaný a dobře zahraný, mírně absurdí a velmi společensky kritický a jakožto kritika fungující na mnoha úrovních - od té čistě lidské a osobní, přes tu genderovou a generační až po tu politickou - jejichž společným jmenovatelem je pak především téma mindráku a nevyrovnanosti s vlastní slabostí, která často vede k velkým průserům. Poslední dějství filmu možná trochu moc tlačí na pilu, ale snad i tato jeho "divadelnost" je záměrem a součástí zajímavé hry s formou. Ostatně věcí, na které se ne úplně příjemně dívá, je v tomto filmu vícero a všechny v něm mají své místo.

Dvě věci: (1) James Franco je nejlepší herec na světě. Chvílema jsem zapomínala, že ten člověk na plátně je jen herec, který Wiseaua hraje. 2) Greg Sestero je nejlepší kamarád na světě. Nádhernej film o přátelství (byť je to přátelství s naprostým egomaniakálním magorem), kterej mě natvrdo dojal k slzám.

Sir Attenborough jako vždy úžasný, ale tentokrát mě trochu zklamal poměr "mluvících hlav" a actual záběrů z přírody. Historický kontext a vývoj zvěstí o tajuplných rajkách, o kterých se v Evropě toho času věřilo, že nemají nohy a křídla a jen se étericky vznáší na nebesích, je samozřejmě nesmírně zajímavý a klidně bych se podívala na dokument, který by se věnoval jen a jen tomu, ale od tohoto projektu a filmu jsem prostě čekala trochu míň vysušených rajek v přírodovědeckém kabinetu a trochu víc živých rajek v pralese. I tak je to ale super film o nádherných a morfologicky a etologicky absolutně ujetých zvířatech, který vřele doporučuji.

Atmosféru to má vynikající a je to celý velmi warhammerový, což se mi líbilo. To, že je to fakt ošklivě naanimovaný a postavy se pohybují jako ve dvacet let starý videohře už se mi líbilo míň. A to, že to má fakt řídký děj, většinu času je to hrozně zdlouhavé a člověk u toho usíná a má tendenci koukat nudou do mobilu... to tomu bohužel neodpustím a víc jak 2* dát prostě nemůžu. To ale nic nemění na tom, že je to vcelku povedený náhled do světa Warhammeru 40K, tj univerza z něhož mnoho filmů buď neexistuje nebo je absolutně nekoukatelných.

Ne, tohle fakt není experiment na téma "co se stane, když zmodernizujeme pohádku". Tohle je experiment na téma "co se stane, když jedna polovina štábu vykouří stoh trávy a druhá polovina vycucá kilo LSD, zavřou se do skladu starých kostýmů a kulis z TV pohádek a natočí tam nějakou haluz". Stane se tohle. Je to absolutní blbost, ale oceňuji na ní, že to není křečovitě blbá blbost - nečiší z toho ten záměr "tak a teď natočíme něco třeskutě vtipnýho", spíš takový "pojďme si zfetovaný hrát v náhodnejch kulisách a uvidíme, co z toho vyleze". A vylezla z toho docela příjemná blbost.

Wonder Woman je moc dobrý film s moc dobrým anti-patriarchálním vyzněním, který mě moc potěšil. • Je to film o ženské superhrdince natočený ženou a je natočený skvěle. • Je to film, který, ačkoli je fakt dlouhý, má dobrý dramatický oblouk a je dobře vygradovaný. Editing je skvělý - jak u přechodů mezi většími scénami, tak u střihu akčních sekvencí, které jsou přehledné, choreograficky vymazlené a strašně cool a krásné na pohled. Bitva Amazonek s Němci na pláži byla špicová a scéna s Dianou překonávající no man's land a tankující celou nepřátelskou artilerii fakt mocná. • Je to film, ve kterém jsou krásné a spoře oděné ženy ALE NENÍ TAM MALE GAZE! Ty krátký sukně mají proto, že se v nich líp kope. Dělají salta ve vzduchu, přičemž jim ty sukně lítají všude možně a NENÍ TO SEXY. Je to strašně cool. V akčních scénách se tam nikomu nenatřásají prsa - zato svaly, kůže a tuk na stehnech ano. Kamera zabírá jejich obličeje, ruce a zbraně a NENÍ TAM JEDINÝ ZÁBĚR, ve kterém by z ženy (nebo kohokoli jiného) byl vidět jen kus těla bez hlavy. Což je úžasná změna oproti... well, prakticky všemu ostatnímu. Tento aspekt jsem si upřímně vychutnala asi nejvíc. • Je to film o hrdince, která je svobodná od patriarchátu, protože v něm nevyrostla a proto se proti jeho bullshitům nemá problém vymezit: Když jí chce někdo nevyžádaně obejmout, prostě ho jemně a asertivně odstrčí. Když jí chlapi (včetně jejích parťáků, kteří to rozhodně nemyslí zle) komandují, prostě se nenechá. Nemanipuluje, nehádá se, není defenzivní - proč by měla? Prostě se zvedne a udělá to po svým. Když jí okolí odrazuje od úkolu s tím, že to nejde a že to nestojí za to, tak se prostě odradit nenechá, protože ona ví, že to smysl má a nepotřebuje to od ostatních schválit. A pro nás lidi, co jsme v patriarchátu vyrostli a jeho bullshity máme zažraný pod kůží, je to strašně inspirující a empowering. • Je to film, jehož hrdinka projde skvěle ztvárněným vývojem přes ztrátu a znovunabytí ideálů, který končí strašně dobrým poselstvím o tom, že tím, o co jde je láska a soucit a že díky nim má cenu bojovat za všechny, bez ohledu na to, zda si to "zaslouží". • Je to film, který po américku dělí účastníky války na hodné Angličany a zlé Němce - ale dělá to tak trochu schválně a skrze hlavní hrdinku to reflektuje. Například tím, že ji nechá uvažovat o nepřátelích (a posléze i spojencích), jako o v jádru dobrých lidech, kteří se ocitli v situaci, v níž propadli zlu - a nakonec ukáže, že měla pravdu. • Je to film, jehož první dějství se točí kolem tří žen z nichž dvěma je nad padesát a jsou strašně hustý. • Je to film, v němž je vedle ušlechtilých ženských hrdinek i zvrácená a zlá ženská záporačka. Která je mimochodem geniální vědkyní, ne "evil seductress" jako 9/10 záporaček. • Je to film plný drobných feministických detailů. Jedním z mnoha je například to, že Diana několikrát použije svoje laso pravdy na muže, ale ani jednou na ženu, protože to není potřeba - ženy jí nelžou. • Je to film s mumu scénou, která si vtipně hraje se stereotypem že "ženský si neumí vybrat oblečení". Trvá jim to tak dlouho, protože je prostě náročný mezi tou hromadou nepohodlnýho, škrtícího a škrábavýho balastu najít ohoz, ve kterým se dá jít do boje. Oh shit, tajemství je vyzrazeno. :-)

Nesnášela jsem tenhle film. Protože jakkoli byl formálně dobře natočený a epicky rozmáchlý, měl jeden takový drobný problémek: absolutně NEDÁVAL SMYSL v kontextu původního konce seriálu (který je zvláštní, pomalý, těžko vstřebatelný... a geniální, poskytující katarzi a pocit naděje), ba co víc, šel naprosto proti němu a rezignoval na jakékoli vývoje postav a zanechal je i svět kolem nich v úplně stejně dezolátním stavu v jakém byly na začátku. Což jsem dlouho považovala za ústupek fanouškům těšícím se na epické finále, který se ale zvrhl v naprosté překopání a zničení vyznění celého seriálu - a za neodpustitelnou chybu tvůrce. Jenže ono to dost možná bylo trochu jinak. V současnosti se přikláním k následující teorii, která podle mě dává naprostý smysl. Ano, End of Evangelion JE negací původního konce seriálu a JE reakcí na nespokojenost hardcore fanoušků. Fanoušků, kteří - narozdíl od hlavního hrdiny - svoje mindráky nedokázali překonat a klimax příběhu, v němž se depresí a úzkostí zmučený frustrát Šindži neschopný navazovat vztahy s ostatními lidmi a přijmou zodpovědnost za svůj vlastní život odrazí ode dna a něco se sebou udělá, se jim nelíbil a doslova si vydupali nový (Anno dostal několik výhružek smrtí, studio bylo zvandalizováno...) a s ním víc obřích robotů, víc destrukce, víc krve a víc Reiných a Asučiných prsou. A tak je dostali. Spolu s nemilosrdnou reflexí toho, jací jsou. Na což se strašně špatně dívá, ale zároveň je to naprosto geniální koncept, za který před autorem smekám. (A teď teda fakt nevím, jak to ohodnotit.)

Je hodně na pováženou, že je Triumf vůle označován jako dokument. Je hodně na pováženou že obecně vládne představa (a zdejší komentáře to potvrzují), že bez ohledu na nacistický obsah je to řemeslně a umělecky kvalitní film. Ani jedno totiž není pravda. Triumf vůle není dokument. Byl to projekt od samého počátku zamýšlený jako propaganda a do všech důsledků zpracovaný jako propaganda - včetně distribuce, mediální propagace a recenzí, které zásadně ovlivnily, jak se film bude vnímat v době svého vzniku i v budoucnosti (to jest současnosti) a které byly samozřejmě také v režii nacistů. Triumf vůle není filmařsky skvělý. Je filmařsky průměrný a neinovativní, ale jeho naprosto cílená opulence, nafouklost a astronomický rozpočet, který je vidět na každém záběru, vyvolává dojem, že jde o výjimečný počin. Vlastně jde. Ale je to počin ekonomický a politický, nikoli filmařský. A pokud se na tento film díváme jako na "dokument" či "úžasné dílo, co má závadný obsah", tak to znamená, že jsme té propagandě sedli na lep a že ten film i s odstupem téměř celého století pořád vnímáme tak, jak jeho nacističtí tvůrci chtěli abychom ho vnímali.