monolog

Tenhle film by se mi líbíl, i kdybych ho viděl denně. Taková kadence hlášek a humoru, který jsou navíc v té době ještě neoposlouchaný, to tak často není. Harley Stone je dost drsnej a cool polda, kterej si to dělá po svým a s Durkinem tvoří podobnej buddyteam jako ve Směr Jih Fraser a Vecchio. Film si nijak moc nehraje na nějakou kriminálku, jde tu o akci a humor. Přesto děj není až taková pitomost a je celkem propracovanej a i postapokalyptické prostředí blízké budoucnosti je reálně pošmourný a docela zajímavý. S Predátorem 2 to sice má podobný námět, ale jinak je to naprosto jiným stylem. Jediná věc, co mi přišla opravdu přehnaná je konec spojenej s vytrháváním srdce. Ten byl trošku podivnej, ale přesto je to pořád dost kvalitní zábava.

S původní Věcí je to naprosto nesrovnatelný. Tohle vlastně ani není remake, protože všecko je jiný, kromě podobnýho námětu. S přehlídnutím několika drobností jako je rozdílný závěr, by se dalo původní dílo považovat za první díl tohoto, jak to ti Švédi (totiž Norové) objevili a dostali ven a co se kolem toho dělo (a myslím, že i Carpenter to tak mohl zamýšlet). Tohle je syrovej zábavnej horor s tak hutnou klaustrofobní atmosférou, že mnohé menší dítě ji nemusí rozdýchat. Já to viděl poprvé asi v osmi a nemohl jsem spát. Hlavně kvůli té neustále se měnící potvoře, kterou jsem čekal v každém keři a každéým ratlíkovi kolem. Původní film je jen zábavná okecávačka s takovým počtem hlavních hrdinů, že si ani nestačíte uvědomit, kdo je kdo a co je vůbec zač a už je konec. A navíc toto je mnohem zábavnější.

Musím říct, že se mi to dost líbilo, ale to je asi tím, že jsem jedničku viděl až po tomhle. Nejvíc mě asi chytla ta hudba (hlavně na konci) a představa, jaký by to bylo, kdyby se to opravdu přihodilo. Jinak film je zábavnej, někdy dobrej, někdy průměrnější, jak kde. Ale dost to zastírá konečná pointa a skvělej drsňáckej Had Plissken. To je prostě postava, která si pokračování zasloužila. A zajímalo by mě, jak dlouho natáčeli tu scénu na basketbalovým hřišti. Někdy jsou triky viditelně umělý (vlna) a někdy je to, co se děje před kamerou opravdu blbost (ostřelování z rogala), ale celkově tomu musím nechat, že mě to opravdu chytlo. A těch několik pěkných štěňat pro Bruce, Fondu, Valerii, nonekupteto!

A to jen za Jamese Woodse, protože jinak je to opravdu blábol. A tolik na oko scén a záběrů kamer, kde herci stojí seřazení do "působivé" scenerie jsem už v jednom filmu dlouho neviděl. Upřímně nechápu, jak tomu mohl někdo natočit pokračování, když i první je ohranější, než magnetofonová páska s varováním před jaderným spadem po padesáti letech od atomové války. Příběhy o upírech mám rád, ale tohle je dávno stokrát omletý klišé bez něčeho zábavnějšího, a to včetně akčních scén a úplně bez atmosféry.

Tak ty dvě hvězdy jsou jen za tu ÚŽASNOU první scénu parodující Vymítače Ďábla, nic lepšího na tohle téma jsem snad neviděl. Ale 10-15 skvělých minut je bohužel na skoro jedenapůl hodinovém filmu opravdu málo. Navíc když ten zbytek nestojí ani za ubalenýho a zkouřenýho bráchu Wayanse. Jo ještě, je škoda, že Tori nedostala víc prostoru, v týhle roli se mi líbila mnohem víc, jak v Beverly Hills. A kromě Jamese Woodse z již zmíněné scény tam pravděpodobně nejlíp hraje ten papoušek. Dějově je to nic moc, pár gagů vršených na sebe, který většinou nejsou vtipný. Pár trochu lepších, ale to je minimum. Hodně často je to pořádně trapný.

Další z filmů mýho dětství. Jde sice prvotní dějovou linií jenom o pseudohistorický dobrodružně romantický "škvár", přesto je to mnohem hodnotnější, než různé jiné áčkové produkce. Humoru i nadsázky je dost a Gerard je ve vrcholné formě. A hlas Petra Kostky mu opravdu sedí. Gina je krásná a padouši zlotřilí, dobrodružství sice trošku za těch padesát let znaivnělo, ale i tak je na co koukat. Hrdina je hrdina a nakonec opravdu dostane, co mu patří. A je už jen na nás, jestli chomout budeme brát jako trest, nebo jako odměnu.

Tohle je film mýho dětství. dokonce jsem kvůli němu chtěl nosit takový ty culíky jako můj hrdina. Podle mě je to Delonova nejlepší role (a upřímně řečeno, jako že jsem chlap čistě na ženský, není tu nádhernej?), žádnej jeho film už mě nikdy takhle neuhranul, i když jsem většinu viděl už jako malej. Takhle si tu dobu představuju, hrdinné souboje, zlí royalisti, hodní revolucionáři, Černý Tulipán jako obránce lidu. Semtam štiplavý vtípek na adresu zlýho royalisty. Kdybych měl říct, jakej francouzskej film považuju za nejlepší, dlouho bych váhal mezi Fanfánem Tulipánem (ne ta nová sračka, ale to s Gerardem Phillipem), Černým Tulipánem a Profesionálem (neznalcům Belmondo) a pak bych s kroutěním hlavy postavil na piedestal všechny tři vedle sebe, jako rovnocenné partnery.

Jak říká Gemini, Frank Sinatra je herec daleko lepší, než Elvis (s jednou malou výhradou a to, že Elvis neumí hrát). Určitě je to jeden z nejpůsobivějších válečných filmů, pro mě stojí někde mezi skupinkou zahrnujících kusy jako: Tucet špinavců , Velký útěk, Kam orli nelítají, Děla z Navarone, Oddíl 10 z Navarone. Frankie v roli, občas mi přijde, že až spíš nedobrovolného amíckýho velitele a letce, pod jehož střízlivým přístupem se podaří utéct ne jednomu, ale téměř všem zajatcům, předvádí svůj standard, což znamená skvělý, ale ne oskarový výkon. A ten konec je opravdu nečekanej. Takhle končí velmi málo snímků, a ještě u míň z nich vám takovéto zakončení vadí. Děj je inteligentní a propracovanej a samozřejmě taky dost zamotanej a napnutej.

Skvělá hudební revue prokládaná písničkama a srandovníma konverzačkama a scénkama na oslavu Elvisova návratu z vojny. Kam se hrabou dnešní "zábavné" pořady Petra Novotnýho a podobných pumprlíků. A kde jinde by se vám podařilo vidět zpívat Franka Love me tender a Elvise Witchcraft a to ve stejnou chvíli? Sammy Davis skvěle paroduje mistra alkoholu Deana Martina a nejen jeho a taky tu můžete vidět Nancy Sinatra, jak si zpívá s papínkem It's nice to go travellin' a mnoho dalších. A taky vás pravděpodobně přesvědčí, že hodinky Timex jsou skutečně ty nejlepší, i když je vezme do huby delfín. a to jen za 14,95. Hodně se mi líbilo, jak se Elvis koukal na ty holky, co řvaly jak urvaný ze řetězu při každým jeho projevu, slovu nebo zazpívané notě. Kdyby v té chvíli mohly pohledy mluvit, přednesl by nám ten jeho obrovsky unavenou a znuděnou řeč, aby toho už ksakru nechaly. Ale nelíbilo se mi, jak publikum reagovalo na Franka.