Jenda

Období severní války, někdy kolem roku 1720, Estonsko. Na pobřeží malého, morem a hladem sužovaného, panství místního barona moře vyplavilo neznámeho muže. I když si muž nepamatuje kdo, či kde je, dle oblečení se jedná o někoho významného a baron se domnívá, že by mohlo jít o doktora Jaana Niemanda, jehož kufr byl taktéž nalezen na pláži. Baron tedy požádá Jaana, zda by nemohl léčit jeho syna, který je očividně v šoku od doby, co viděl, jak černí jezdci přepadli jejich panství a zabili jeho matku. Země je suchá a zmrzlá, připomíná pustinu, poddaných zbylo po válce tak málo, že se vejdou do dvou polorozpadlých chatrčí nedaleko. Ne nadarmo se v Estonsku říká, že kdo v tomto období uviděl v zemi otisk boty, radostí jej políbil. Tak nemnoho lidí po válce zůstalo na živu. Nervózní je člověk už i jen z obrazu těch pár přeživších, kteří se snaží do zmrzlé půdy zasít poslední zbytky obilí, a jakýchsi obětních rituálů psychicky i fyzicky zmrzačených hladových lidí, začínajících hovořit o potopě, která všechny potrestá za jejich hříchy. Objevují se zkazky o čarodějnici. Na pozadí toho se baron stále snaží obnovit původní slávu svého panství pro svého katatonického syna, nebo aslespoň zachovat jeho řád. A "Jaan" se snaží přijít na to, kdo je. Kaur Kokk svou prvotinu, která je očividnou homagí Ingmaru Bergmanovi, rozvíjel a ropracovával ze své školní práce osm let. Povedlo se. [Rakkautta&Anarkiaa 2019]

Georges si jako náplast na rozchod s manželkou koupí na inzerát jelenicovou bundu za několik tisíc € a navrch dostane digitální kameru. Georges pak chodí po zapadlé horské vesnici a pyšní se svou novou bundou. Tu tak miluje, že si jí začne natáčet, dokonce s ní muví a bunda mu při vhodné příležitosti sdělí, že její sen je být jedinou bundou na světě. Vzniká plán jak bez peněz, za pomoci místní mladé barmanky / střihačky, zajistit, aby nikdo jiný nikdy nenosil bundu a Georgesova buda se stala tou jedinou vyvolenou, když mu manželka zablokovala bankovní účet. Tak jako hlavní postava pracuje se starou kamerou, tak samotný obraz kombinuje barevné schéma starších Dupieuxových filmů s občasným rozostřením navrch. Celý film stojí víceméně na Dujardinově schopnosti zahrát člověka, o jehož minulosti se divák nedozví téměř nic, a který ztrácí kontakt s realitou a udělá cokoli pro naplnění svého iracionálního snu. Budete se bavit pokud přijmete koncept filmu, který je postaveny na nepřemýšlení o realistických následcích chování hlavního hrdiny - čili ať si Georges dělá co chce. Následný "úklid" není součástí komediální pointy filmu, tak si s ním nelamte hlavu. [Rakkautta&Anarkiaa]

Film o dvou odlišných polovinách. V první se propuštěný pyroman vrací k matce do rodné vesnice, kterou před dvěma lety téměř vypálil. Nikdo mnoho nenamluví, hlavní postava sedí v chalupě, kouří nebo pase krávy. Pak na scénu přichází sličná veterinářka, se kterou hlavní postava veze za zvuků Cohenovy Suzanne zraněnou krávu. Asi milostné vzplanutí. První část filmu končí, když se veterinářka dozví, kde hlavní postava dva roky byla. Pak všichni dosavadní protagonisté zmizí a následují dobře, téměř dokumentárně, nafilmované záběry boje s ohněm. Po nich film bez zvláštního rozuzlení končí. Za zmínku stojí kameramanská práce, jak na již zmíněném požáru, tak dlouhých záběrech exteriérů. Celkově je film ale nudný a upírá divákovi uspokojení z uzavřeného příběhu.

Psi nenosí kalhoty - podle názvu veselá komedie pro celou rodinu. Tedy pokud se vám utopila maminka a tatínek ji nedokáže nechat "plavat." Dramatická práce s kamerou a až psychedelická Nejtkova hudba navodí hutnou atmosféru už po jinglu produkčních společností a vy s bušícím srdcem sledujete, jak se Pekka Strang topí při snaze zachránit Ester Geislerovou. Střih. Jsme o několik let dál, malá dcerka už studuje střední a honí se za ní kluci, tatínek operuje srdce a ve volných chvílích se ukájí nad hromadou oblečení a voňavkou po manželce. Šedivost všedního dne protrhává náhodné setkání s Kristou Kosonen ve sklepě tetovacího salonu, kam vzal tatínek piercing vyžadující rebelující dceru. Na cizí věci se prý nesahá, a tak domina Mona Juhu trošku přiškrtí, což mu pomůže uvědomit si, že v bezvědomí vidí svoji ztracenou manželku. První dávka prý bývá zdarma, Juha je zaháčkovaný, běžný sex s "normálními" ženami už ho netáhne... Přichází čekání, zda dobrý doktor kvůli závislosti na Moně, resp. manželce, ztratí práci, dceru nebo přátele. Smutek v jeho očích, když po každém "sezení" přichází k vědomí, vyvolává silné emoce. Možná by bylo lepší navštívit psychologa, než S/M salon. [Rakkautta&Anarkiaa]

Několik párů přijíždí na swingers akci pořádanou dost svéráznými lidmi. Divák dostane pocit, že až na výjimku, trochu proti své vůli. Strach z neznáma je nutí řešit, zda raději neodjet. Aku Hirviniemi a Marja Salo se navzájem odcizili. Ona je krásná, ale citově chladná, on je romantik, ale trochu blb. Starší pár Kiti Kokkonen a Jenneho Kataji má problém s intimitou - Kiti by ráda otěhotněla a Janne nemá rád sex (tak oba jedou na swingers párty?:D). Matleena Kuusniemi a Mikko Nousiainen naopak sex rádi mají, Jen už je to nebaví s těmi samými lidmi. A pak je tu mladý pár, který přijel pozdě (Willamo+Salminen). Ona má postranní úmysly, on se víceméně jen veze. Ona okamžitě upoutá pozornost všech zúčastněných mužů, což zcela mění jejich chování. Mám rád styl psaní Niiny Lahtinen. Siskonpeti, na kterém spolupracovala stále považuji za vrchol novodobé finské televizní tvorby. Swingers sice vyházejí ze scénáře původního dánského filmu, který napsal a režíroval Mikkel Munch-Fals, a který jsem neviděl, ale ten komediální styl, který vytváří vtip ztrapňováním hlavních postav je Niině Lahtinen vlastní. Aku Hirviniemi navíc hraje tyto ztrapňující se trumbery opakovaně a je v tom dobrý. Pokud však čekáte nějaké komediální šílenství, zapomeňte. Swingers pobaví, ale jsou, řekl bych pro finské komedie až typicky, melancholičtí. Možná trochu srovnatelní se stylem Třídních srazů, což jsou taktéž skandinávské re-maky. Pamela Tola tentokrát nezklamala... [Rakkautta&Anarkiaa 2019]

Vynikající mnou nikdy neviděné barevné/kolorované záběry z 2. světové války. Zvláště zajímavé jsou letecké záběry. Z faktografického hlediska na druhou stranu existuje množství lépe zpracovaných nebo podrobnějších dokumentů. Ale ta kameramanská práce tady...

O plánované čistce mezi sovětskými doktory v roce 1953 jsem již něco věděl, ale zde je toto téma hezky rozpracované a propojené s židovskou otázkou v Sovětském svazu, což mi dodalo mnoho nových informací. Takže tento dokument hodnotím veskrze kladně. Jsem poměrně překvapený, že se v ruském dokumentu odvážili kritizovat svého miláčka. Dokonce zazní věta, že smrt jednoho člověka zachránila životy milionů dalších (pokud nebyla věta dodána v dabingové místnosti).

Celkově hodně povrchní povídání o nahodilých objektech různých muzeí. Nevím, zda je to jen dabingem na Discovery Channel, ale pořad mi přijde zejména vyjadřováním lidí, se kterými jsou vedeny rozhovory, hodně pavědecký. Taktéž zcela nechápu, co má být na představovaných exponátech záhadného nebo mysteriozního... Ruce pryč.

Je to celé samozřejmě natočeno levně, což je u těchto nabídkových pilotů to nejdůležitější, když nemáte jistotu, že si jej stanice nechá zpracovat do celé série. O kvalitě asi svědčí, že v seriálu bylo posléze použito minimum vtipů z tohoto pilotu a mimo hlavní dvojice byl seriál přepsán a vyjma hlavní dvojice i přeobsazen. Zejména u postav Sheldona a "Penny" je to to nejlepší rozhodnutí. Je to celé takové chudé na atmosféru, kterou seriál samotný má.

Soft kitty, warm kitty, happy ball of fuuuur...