Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (57)

plakát

Round About Five (2005) 

Perfektní! Né že bez myšlenky, ale přesně naopak! Je to přesně o tom co se nám děje každý den. Jak málo stačí k tomu aby se náš život vydal jiným směrem. Každý člověk kterého potkáme může změnit náš osud. V tomhle hodně příjemném kraťoučkém příběhu to pro úžasného Martina Freemana vypadá každou vteřinou jinak. S kým teda skončí? S nově potkanou sympaťačkou nebo s přítelkyní kterou jede vyzvednout?

plakát

Mr. & Mrs. Smith (2005) 

Barák rozstřílenej na cucky nevím kolika stovkami nábojů a ti dva téměř ani škrábnutí. A to to kolikrát na sebe pálili ze dvou metrů :o) Neměli být oni náhodou špičkami ve svém oboru? Ale tak nebylo to tak špatné. Když už to běží a já zrovna sedím u telky tak to i zkouknu, ale nadšení se žádné nekoná a ani herecké výkony neoslní. Za kamennou tvář kterou tady Jolie předvádí by to jiné herečky pořádně schytaly :o)

plakát

Cutlass (2007) 

Proč je to jediný režijní počin Hudson, když jí to tak hezky šlo? Tohle je hodně povedený short movie s vynikající atmosférou, krásnou nostalgií a výtečným rodičovským pravidlem. Perfektně zahrané od všech zúčastněných. Nejlepší scéna: smlouvání o ceně auta :o) Se divím, že tatíkovi to cigáro leknutím nevypadlo z pusy :o)

plakát

Kouzlo měsíčního svitu (2014) 

Je to v krátké době druhý Allenův film co jsem viděla a opět se mi líbil. Výtečná dobová hudba, film i příběh jsou především příjemným pohlazením s jemným a milým humorem, sympatickou podvodnicí a vynikajícím Colinem Firthem, který doslova exceluje v roli upjatého skeptika, který neuznává nic jiného než logiku, sype ze sebe jednu jízlivě urážlivou hlášku za druhou a celkově toho nakecá až hrůza :o) Né že bych se snad chystala pustit si celou Allenovu tvorbu, nehledě na to, že jeho starší tvorba asi není moc pro mě, vzhledem k tomu jak se mi líbily jeho dva novější snímky, ale začíná nám sychravý podzim, dny se zkracují, takže na nějakého toho Allena ještě určitě dojde :o)

plakát

Švindlíři (2003) 

Slabší trojka a to hlavně za úžasně komickou figurku neurotického Roye.

plakát

Město andělů (1998) 

Sice nejsem zastáncem dobrých konců za každou cenu, ale tenhle konec mě štve pokaždé když ten film vidím. Pravdou ovšem je, že kdyby to skončilo klasickým happyendem tak by to bylo přeslazené až hrůza. Cage sice nepatří k mým vyloženým favoritům, ale tahle klidná poloha mu myslím docela sedla. Jeho pohled mi přišel vždycky svým způsobem (pro mě až nepříjemně) uhrančivý a tenhle film je téměř postavený na dlouhých intenzivních pohledech. Zato Meg mám hodně ráda a role vynikající a citlivé lékařky, která má potíže vyrovnat se smrtí svého pacienta jí určitě perfektně sedla.

plakát

Café society (2016) 

Tak tohle bylo hodně příjemné překvapení. Mám dojem, že je to úplně první Allenův film, který jsem viděla (celý) takže v dnešní době tak populární komentáře typu "nic nového" "pořád to stejné" "klasický Allen" ode mě opravdu neuvidíte. Celý film má skvělou atmosféru podpořenou úžasnou hudbou a ačkoliv asi nebude vyvolávat salvy smíchu, jemný a nenásilný humor je všudypřítomný a možná klasická romantická zápletka je ve výsledku vlastně překvapivá. Filmu vévodí krásná a elegantní Kristen, která ač v každém rozhovoru vysvětluje jak je jiná než Vonnie, působí ve filmu velice uvolněně a přirozeně a již tradičně dělá ze zamrzlých kritiků svých hereckých kvalit jen pouhé šašky. Jesse má svou klasickou roli, nesmělého dobráka, která mu sice sedí, ale ještě víc se mi líbil ve druhé části filmu, kde se z ubreptaného ňoumy stal neworský světák. Největším překvapením pro mě ale byla postava Steva Carella, který mi byl v této roli snad poprvé sympatický. Romantické scény mě sice moc nepřesvědčily, zato jeho rozpolcenost ve vážnějších situacích působí nejen velmi uvěřitelně, ale také ukazují, že komedie možná není pro něj to pravé. Zaujmou i další postavy z Bobyho rodiny a vedlejší zápletka je víceméně příjemným osvěžením. Miluju závěr filmu a opětovné setkání Bobyho s Vonnie, které je prostě kouzelné.

plakát

The Runaways (2010) 

Tyhlety "hudební" filmy mám hodně ráda a Runaways mezi ně rozhodně patří. Pouštím si ho poměrně často, dá se říct, že patří k mým nej, ale pořád mám neodbytný pocit, že se z toho dalo vytřískat mnohem mnohem víc. Přijde mi, že se celý film drží hodně při zdi na to, že je to o první divoké dívčí rockové kapele. Stejně tak obě hlavní herečky, ač se mi moc líbily tak mám pocit jako by je někdo celou dobu tak nějak držel "na uzdě". Myslím si, že do toho obě mohly dát mnohem víc páry, ale nevidím to ani tak jako problém herecký jako spíš režijní, protože například songy nazpívané Dakotou a Kristen mají v sobě přesně tu energii kterou ve filmu postrádám.Taky mi tak úplně nesedí vyprávění příběhu z pohledu Cherie, díky kterému podle mě nezbyl čas na větší i menší drobnosti, které by lépe vykreslili atmosféru nejen kolem samotné kapely, ale celé té doby.

plakát

Klukanda (2011) 

Taky jsem s klukama hrávala fotbal a lidi si mě často s klukem pletli, ale mě to tedy tenkrát děsně štvalo! Tohle děvče si to užívá a vůbec nemyslí na následky, dokud na všechno nepřijde její mamča a řekla bych, že až příliš rázně celou situaci vyřeší. Závěr mi nepřišel useknutý, nedořešený nebo otevřený, ale po vyřešení celé situace jako šance na úplně nový začátek pro Lauru. Velice příjemný film, na který se hodně dobře kouká, hlavní hrdinka je sympatická ať už jako kluk nebo jako holka :o)

plakát

Nic nás nerozdělí (2012) 

Hodně silný zážitek, který je samozřejmě umocněn vědomím toho, že tohleto se prostě opravdu stalo. Kontrast mezi idylickou dovolenou v nádherném prosluněném prostředí s bazény krásné a čisté modré vody s peklem, které během chvilky rozpoutala ničivá vlna je opravdu dechberoucí. Následující souboj ženy a jejího nejstaršího syna s divokou řekou mě několikrát doslova fyzicky donutil lapat po dechu zároveň s nimi. Když pak domorodci táhli Mariu bahnem nevěděla jsem zda si zakrýt oči nebo uši, což jsem během filmu řešila ještě několikrát. Některé scény jsou hodně drsné a syrové a člověk si při nich možná alespoň malinko dokáže představit jak šílená musela být realita. Hodně tomu pomáhá i herecký výkon Naomi Watts a pro mě překvapivě hlavně výkon mladého Toma Hollanda. Sem tam nějaký ten sentiment dokážu odpustit, jak moc podle skutečnosti to bylo asi nemá cenu řešit, protože takových a podobných příběhů se tenkrát asi stalo hodně, takže jediné co mi dost vadí, je úplný konec. Soukromý odlet nezaplněným letadlem z místa takové tragédie mi přijde buď hodně hloupý a nevěrohodný anebo hodně nehumánní. Takže hlavně pro ten konec to mám za slabší 4.