klima777

Film o hledání přátelství a důvěry v dusivé atmosféře amerického "honu na čarodějnice". Mr. Brautigan se zdá býti "tak trochu telepatem a léčitelem"; my, kdo známe Temnou věž, máme jakousi nejasnou představu, že kdyby chtěl, mohl by rozplést předivo reality nebo alespoň otřást naším vnímáním skutečnosti. Jenomže nechce... Touží po klidu a normálním životě, leč není mu přáno. Okolí začne tohoto podivína záhy vnímat jako ohrožení obecně daných pravd a morálky. Velmi komorní (zároveň však multifokální), nostalgicky laděné, a především hořké drama o tom, že se nevyplácí být jiný. Příběh o tom, že věci tušené a ukryté pod povrchem, jsou mnohdy důležitější než záležitosti zjevné a snadno vysvětlitelné. Co překoná "Sršně" alias "Žlutokabátníky"? Sounáležitost? Sdílené tajemství? Zachování si dětského pohledu, tedy ráj srdce vprostřed labyrintu světa? Vědomí vnitřní svobody? Nejspíš nic, ale stojí za to vzdorovat jim. Alespoň se pokusit. Možná. Snad.

Film o děsivých důsledcích rasismu a stejně tak děsivých důsledcích rádoby "politické korektnosti". Dva vykořenění zoufalci, kteří se snaží najít si k sobě cestu a dospět k jakémusi niternému usmíření. Film o zoufalé potřebě kontaktu s blízkou lidskou bytostí. Film o tom, že žádný člověk není zcela hodný. Film o tom, jak je těžké vymanit se z tenat minulosti. U takto pojatého snímku nemá smysl pozastavovat se nad faktem, zda se Anthony Hopkins podobá Wentworthu Millerovi, či nikoli. Nemá cenu pozastavovat se nad "postelovými scénami", tohle přece není erotický film. A pokud někomu připadá zápletka s černošským albínem, jenž se vydává za aškenázského žida, nepravděpodobná, berte ji jako podobenství o strachu z majoritní společnosti, která dovede být krutá a bezcitná. Strachu a celoživotní sebenenávisti, jež je sice zhojena, ale jen proto, aby přišel celkem nevyhnutelný a tragický konec. Pro mě osobně hluboký zážitek. 4,5*

Old school, která se mi hodně líbila. Ad zakončení: Vážně pochybuji, že by odpojení od podpůrných přístrojů (byť za daných okolností), mohlo v americkém právním systému vyústit v tak závažné obvinění. A pokud ano, Crawforda z celé záležitosti vyseká pár schopných advokátů, dříve než řekne: Fracture. 3,5*

Purpurové řeky 2 mi osobně konvenují více než první díl (kde pověstná vsuvka s lavinou zhatila celkové vyznění filmu). Atmosféra vynikající, kamera též, religiózní tématika poměrně dobře zpracovaná (byť vyfabulovaná až běda). Velmi zábavné. 3,4*

Jana z Arku byla fanatička, ano, jistě. Psychicky přinejmenším nevyrovnaný a pravděpodobně trpící jedinec (dnes bývá dokonce spojována s transsexualitou), navíc přesvědčený o své vyvolenosti. To je pak k hysterii vskutku jenom krůček. Znáte-li dějiny, víte, že film je pojat faktograficky poměrně věrně. Pokud jste si v souvislosti s Bessonem vzpomněli na husity, vězte, že historie se někdy ubírá značně podivuhodnými stezkami: http://archive.joan-of-arc.org/joanofarc_letter_march_23_1430.html K filmu jsem přistupovala velmi skepticky, po opakovaném zhlédnutí, však musím říci, že tenhle syrový živý obraz z 15. století si zaslouží 3,5 hvězdy.

Velká část filmu se odvíjí v divadle a o divadle (jakožto životním stylu i údělu) pojednává; autoři snímku tak (nejspíše nevědomky) poukázali na povahu Deppova herectví, které je excentrické, možná až sobecké a ostatní herce odsuzuje do role kulis (v lepším případě takřka neviditelných sparing partnerů). A navzdory tomu jej budete mít rádi...

Krásné, drsné a hodně invenční postmoderní pojetí první Shakespearovy tragedie. Paralela mezi Římany a italskými fašisty (chvílemi dokonce německými nacisty) je nesmírně působivá. Pokud přistoupíme na premisu některých literárních vědců, že Titus by se v rámci dnešních estetických kategorií dal charakterizovat jako alžbětínský splatter gore, pak je křiklavé dryáčnictví jistých scén (ať už lehce hororových nebo groteskních) zcela na místě. Mimochodem, tolik diskutované násilí je většinou velmi stylisované a má smysl. Anthony Hopkins opět soustředěný, přesně a uměřeně vyjadřující širokou škálu emocí od odcizení, přes vztek, zoufalství, rezignaci, až k šílenství. Barevné scenérie kontrastují s tragickým dějem, v němž není hrdinů ani zlosynů v pravém významu slova, leč pouze poražených. 5 hvězd

Někdy se setkáváme s anketami o nejlepší film, knihu atp. Takto uvažovat nechci a nemohu. Ale mohu říci, které dílo mě nejvíce ovlivnilo. V rámci filmu patří mezi takovéto mé osobní milníky právě Blade Runner. Absolutní dystopie. Svět, jenž se hroutí do sebe. Lidé, kteří přestávají být lidmi a androidi, kteří touží po normálním životě. Temné podobenství o otroctví a sebe-otroctví každého z nás. Entropie, z níž není úniku. A možná už to ví dokonce i detektiv, jehož jméno nápadně připomíná jméno filosofa, který se zásadně a tragicky zasloužil o „rozevření nůžek“ mezi lidskou duší a přirozeností. Co určuje právo na život? Práh bolesti? Schopnost snít? Milovat? Umírat? Ridley Scott má dle mého skromného názoru poněkud nevyrovnanou sérii, ale tento film nelze pominout, neboť dalece přesahuje žánr sci-fi a dotýká se témat existenciálních (nejenom...). Klobouk dolů a 5 hvězdiček v něm.

Se7en je noční můra: A byl den osmý a byla tma. Kevin Spacey hodně působivý (hlavně díky kontrastu image maskota moskevské Olympiády a sociopatického chování) . Jenomže po vraždě (nevraždě) Victora, kdy je většina diváků skutečně otřesena, atmosféra i logická výstavba příběhu poněkud upadá. Každé další sledování filmu, tento můj (velmi skromný:)) názor potvrzuje. Vidětí poprvé: Šok a nadšení. Podruhé: Příjemná lekačka. Dále: Dobré, prostě dobré. 3,45 hvězdy.