Kalim

Příjemná záležitost to ano. Pro mě ale jen na jedno shlédnutí, příliš natahované, konec nepřekvapující. Každopádně řemeslně na hodně vysoké úrovni, pěkná kamera atd. Celek mě však tolik nezasáhl. Škoda - nápad moc pěkný. Asi jsem málo pozitivní...

Tatáče mám rád, DVD se mi líbí, ale na plný počet to pro mě rozhodně není. Naživo jsem je viděl již Xkrát, a dle mého vkusu bylo daleko zajímavěji udělané a více strhující turné k Biorytmům, a sice to kde vystupovali v červených kraťasech a bílých tričkách, za sebou Bublajzovu hlavu s "disco hadicí" a začátek "duli duli St.Tropez " - to by bylo DVD! Nanotour si cením zejména pro tu ambici - šli prostě do příběhu a "koncepce" a i když mě to nijak nestrhlo, nenudili. Velký nářez bylo i silvestrovské vystoupení v Noci s Andělem, myslím že v roce 2001 s čerstvým Maťo Mišíkem - ideální bonus by to byl, místo prázdného jak jsme se nesetkali Bowiem... A což teprve období Marka Doubravy - to byla ta správná progrese! Ale což. Nanotour je určitě zajímavé a stojí za shlédnutí a Tata Bojs patří ke světlým vyjímkám na české hudební scéně - jen neusnout na vavřínech. Jinak souhlasím s názorem pOne - záběry kamer mi táké úplně nesedly a střih příliš divoký. Peace!

Děrsu a jeho přenádherný svět který má uvnitř sebe, ale kterým dokáže otevírat oči pro svět kolem sebe i ostatním má opravdu zvláštní kouzlo a magii. Ještě teď si dokážu živě vybavit jeho hlas volající Kapitáán, Kapitáán. S takhle čistým a ryzím filmovým hrdinou jsem se snad ještě nesetkal. No a kromě toho má pro mě Děrsu Uzala i jedny z nekrásnějších očí co na mě shlížely z filmového plátna.Je to film kde se vlastně ani moc nemluví, ale o to víc tenhle film řekne

Méně známý Branaghův kousek, který by bylo hřích opominout už jen kvůli vynikajícímu hereckému obsazení a hereckému koncertu který v tomto filmu tato parta s úžasnou lehkostí a vtipem předvádí. Skupina přátel se sejde ve venkovském sídle hlavního představitele (tedy Petra, kterého výborným způsobem ztělesnil Stephen Fry), aby se pod záminkou malé oslavy, (na kterou si každý kromě dárků přiveze i své osobní problémy, kteréžto následně doslova vyhřeznou na povrch) dozvěděla, že jejich kamarád má krapet jiné starosti, je totiž HIV pozitivní Celý film se odehrává na velmi malém prostoru a pouze s účastí hlavních představitelů, účinek je však o to větší. Pro mě film o ceně nesobeckého přátelství a spoluúčasti – a to i v rámci kolektivu .

Skupina Talking Heads předběhla svou dobu o pěkných pár koňských délek a i dnes je jejich zvuk a vlastně celá jejich stylizace stále originální. No a na koncertním jevišti jakbysmet (David Byrne má ostatně šťávu i na volné noze dodnes). Výborná je jakoby úsporná koncertní scéna, která je ovšem velmi funkční – viz. zapnutá “obyváková“ lampička při Naive Melody + projekce knihovničky za zády (holt laterna magica), Byrneovo trošku větší sako (jako správný slušný člověk a businessman co je jich kolem nás mraky), výborní doprovodní hudebníci (zvláště sboristky jsou lahůdka) atd. U nás film bohužel moc k sehnání není (spíše vůbec – všude na mě hleděli jak puci), vždyť koho by zajímala nějaká kapela z 80tých let!? Nakonec jsem ho koupil ve Stockholmu ve výprodeji! za pouhých 99,-! korun – švédských

Sydow a Ullmannová předvádí excelentní herecký koncert a to v mírně netypickém “válečném“ Bergmanově snímku. I přes válečné téma se ale i tak dotýká jednoho z typických Bergmanovských motivů - vztah muže a ženy, žárlivost, nevěra... Ona silná, on slabý. Líbilo se mi že válečný konflikt byl jakoby nekonkrétní (nevíme kdo proti komu, kdy a proč atd.) a pozorujeme spíše obyčejné lidi jednající pod tlakem, v tísni a strachu (nikdo z těchto lidí vlastně ani nestojí na té či oné straně - chtějí si pouze zachránit holý život). Zajímavě bylo použito i motivu manipulace a válečné propagandy (scéna výslechu) a perfektní je v tomto filmu kamera – závěr na lodi s mořem plným mrtvol pak hovoří sám za sebe Opět za pět.

Přesně ten typ filmu kde nic moc nevyčuhuje a nic nekulhá – prostě souhra všech filmových složek plus dokonalé herecké výkony hlavních představitelů a já jen koukám a nechám se unášet dějem V. Jasný nastavil zrcadlo kolektivizaci 50tých let a k tomu přidal kus nádherné poezie.

Můj asi čtvrtý Bergman a musím říci, že k němu mám asi zatím nejblíže. Nejdříve jsem jej četl jako scénář a už ten byla pěkná síla. Jde do hloubky a na dřeň - takhle myšlenkově odvážný a hlavně otevřený film už jsem dlouho neviděl. Hodně filmů Vás třeba "pouze" emocionálně nějak zasáhne, ale tenhle Vás přímo nutí zamyslet se sám(a) nad sebou. Bergman prostě klidně natočí to, co si asi málokdo z nás dokážeme nějak pojmenovat nebo vůbec vyslovit sami pro sebe nebo pro toho druhého... Kolik že se rozpadá manželství... ...asi polovina? Mrkněte se na Bergmana! Terapie to ale rozhodně není... :)

Skupina The Police byla a stále je podle mého názoru jedno z nejpodstatnějších hudebních těles světové hudební scény. Pánové Sumner, Summers a Copeland ve skvělé formě (zvláště z toho Copelanda dost nechápu - mozek toho člověka snad ani nemá pravou a levou hemisféru - z toho by se mi rozsypala moje motorika :) Jedna skvělá pecka střídá druhou a na závěr So Lonely... - vždycky když to vidím tak málem tančím u obrazovky :)

Líbil se mi takový ten "fucking off " přístup, spíše než balkánskou mi to připomínalo punkovou kapelu, což se samozřejmě nevylučuje. Potešil i Joe Strummer ve společné verzi klasiky od The Clash - Police On My Back. Z filmu bylo jasně vidět, že hoši za to umí jaksepatří vzít a příjemná byla i energie tohoto filmu - pěkně si to hrnul a žádná velká moudra. Stojí za vidění.