Godhaj

„Let’s dance with her before she becomes a wife.“ U Kolotoče jsem byl velice mile překvapen tím, jak moc se tento film podobá filmům československé nové vlny. Tento však vznikl již v roce 1956! Příběh má naprosto obyčejný. Dvěma mladým lidem z vesnice není přáno v lásce. Depresivní blátivé maďarské roviny, v nichž se příběh odehrává, jakoby uzamyká celé generace lidí v pravidelných rituálech života, z nichž se nedá utéct. Ve filmu tento tíživý stereotyp narušuje jednak pouť, na které je hlavní atrakcí velký řetízkový kolotoč, a pak tancovačka na počest zasnoubení. Při obou příležitostech se lidé dostanou možnost létat, odpoutat se od země a příbuzných a chvíli snít a být skutečně šťastní. Tento velmi jemný prchavý pocit dokáže film přesně sdělit pomocí kamery, kterou také umístily na kolotoč. Výsledné záběry jsou velmi sugestivní, emotivní a euforické. Takto řemeslně nápaditou a kvalitní filmařskou práci dobře doplňují silné herecké výkony jak hlavní romantické dvojice, tak i jejich příbuzných. Také nestandardní zakončení mě potěšilo. Celkově vzato se mi Kolotoč velmi líbil!

„Tady skáčou i psi.“ Váhavý střelec je velmi hloupoučká agitka, která ukazuje vojnu plnou sympatických a správných chlapců v atmosféře bezstarostného dětského tábora. Parašutisté pěkně cvičí, skáčí a všelijak dovádí a ještě se u toho stihnout zasmát. Do toho sledujeme trampoty k uzoufání nesympatické postavy, kterou dostal chudák mladý Tříska. Jeho problémy mě nijak nebavily, navíc když každý tuší, jak to s tím chlapcem nakonec dopadne. I když má film jen hodinku a čtvrt, táhnul se, jak tuhý sliz a neměl konce. Jediným světlým momentem byly zajímavé záběry krajiny z letadel a cvičná vzducholoď.

„Do you think there are more crows than usual today?“ „Yes, there are.“ Kdo trochu zná Ozuovy příběhy, bude si zpočátku myslet, že tento se opět týká tématu vdavků, tentokráte vdovy ve středních letech a jejího nápadníka. Jenže on se příběh stočí k jejímu otci, svéráznému stařečkovi, který žije každý den naplno, jak jen uzná za vhodné. Věnuje svůj čas mezi svou velkou rodinu, ale také navštěvuje svou bývalou ženu a její dceru, což vede k napjatému vztahu se svou druhou dcerou. Vyprávění je typicky Ozuovské, velmi pomalé, poklidné, i když se děje něco napínavého. A statická kamera k tomuto stylu výborně pasuje. Příběh plyne pomalounku a divák má dost času zamýšlet se nad údělem života v rodině a vztahům se svými nejbližšími. Sledování tohoto filmu je tak příjemné na vícero rovinách.

„Těší nás, šéfe.“ „Dlouho nebude!“ První setkání s Četníkem má v sobě nesmírné kouzlo bezstarostné atmosféry Azurového pobřeží, kde největším problémem místních policistů jsou otravní nudisté, kteří se nechtějí nechat chytit při činu. Funes hýří energií a jeho chemie s dcerou Nikol či nadřízeným Giraultem je mimořádná. Příběh je prostinký, ale scény s výcvikem četníků proti nudistům a jízdy s jeptiškou jsou ikonické. Trochu otravná mi přišla parta místních mládežníků, kteří na můj vkus dost přehrávali tu svou rozvernost a rozlítanost, ale možná je to dáno místním naturelem. Každopádně první díl z četnické série je naprostá pecka, která mě vždycky rozesměje.

„Já zas myslím, že lidé, kteří mají dost síly doznat včas své chyby, nejsou našimi nepřáteli.“ Pokus o český thriller hitchcockovského střihu nedopadl vůbec špatně. Krátká stopáž rychle odsýpá, takže se pořád něco děje. Úvodní scény ve vlakovém kupé mají správně tísnivou atmosféru, o kterou se přičinily i zajímavé úhly záběrů. Bohužel ve druhé půlce filmu se z toho stane rutinní naháněčka mezi zlým agentem a klaďáky ze státní bezpečnosti, kteří už z principu nemůžou prohrát. Svatopluk Beneš byl ve své roli velmi přesvědčivý, Ludmila Vendlová taktéž. Josef Bek mi ale vůbec nesedl, role, kterou zde zahrál, mu vůbec neseděla a slušela by někomu s drsnější fazónou. Také jsem vůbec nepochopil vtipný vsuvkový příběh dvou strojvedoucích, který jakoby vypadl z úplně jiného filmu.

„Training… or turkey? The ultimate choice!“ Hodní i zlí holčičí nindžové se tentokrát musí spojit proti netvorům přicházejícím z jiné dimenze. Jenže nic nakonec není tak černobílé, jak to vypadá. Dvanáctidílná série působí zprvu trochu chaoticky, ale postupně divák odhaluje napjaté vazby mezi hlavními postavami, takže příběh ve výsledku dává smysl. Hodně času se ale tráví vzájemnými souboji, které stejně slouží jen k sundávání vyzývavých oblečků. Tyto vsuvky nesmírně brzdí tempo vyprávění natolik, že se mnohdy za celý díl příběh neposune ani o píď. Výsledek je proto dost nudný a nezajímavý.

„He’s making violent love to me, mother!“ Čekal jsem milou komedii, ale většinu času jsem se díval na docela depresivní film plný černobílých postav a uřvaného herectví. Navíc je vyprávění velmi zdlouhavé a klidně by šlo o dobré tři čtvrtě hodiny zkrátit. Hlavní hrdina mi navíc přišel docela dost nesympatický a vadily mi jeho náhlé výbuchy hněvu a špatné nálady. Také mi vadilo, že k posunutí děje se vždy užívaly náhlé náhody a to na mě působilo laciným dojmem. Občas jsem se ale zasmál a po technické stránce byl film zpracován kvalitně.

„Is that a lama with a hammer?“ Od komedie se Stevem Carellem si slibuji šílenou smršť připitomělých vtipů, hodně řvaní a tancování. Božký Evan nějak takhle začíná a já jsem se těšil, až se to pořádně rozjede. Jenže pak se začne Steve zcela vážně modlit k Bohu a já zcela vystřízlivěl. Tento film není vůbec žádná komedie, teda pokud nepočítáme scény, kdy pes kousne Steva do rozkroku a něco na něj spadne, nebo se bouchne kladivem do prstu. Jinak je to slizká křesťansko moralistická agitace. Celé je to navíc pro mě z nepochopitelných důvodů zpracováno hrozně bombasticky s množstvím solidních počítačových efektů a šílených akčních scén. Steva mi bylo celou dobu líto, že musí hrát v takové kravině. U Lauren Graham jsem až v tomto filmu zcela docenil, jak vynikající má český dabing v Gilmorových děvčatech. Její originální hlas je totiž hlubší a ne tak hezký. Celkově vzato by se tomuto filmu měli vyhnout úplně všichni, užít si ho mohou snad jen nějací podivínští fundamentalističtí američtí křesťané.

„Děda v Boha věřil.“ „Jo, ale nebyl moc chytrej.“ Rytíři spravedlnosti přináší svěží vítr poctivé evropské filmařiny, zde navíc s mimořádně zajímavým myšlenkovým přesahem na téma kauzality. Smrt jedné z postav je tu příležitostí rozebrat, jak lidé chápou události svého života, a že mají nutkavou tendenci těmto událostem, i když se jedná o pouhé náhody, dávat nějaký smysl. Osmyslování skutečnosti na úkor reálné kauzalitě je pak příčinou omylů, v případě tohoto filmu omyl vyústí do krvavé akce, ale to už prozrazuji mnoho. Vedlejším motivem tohoto filmu je podobný jako v Přeletu nad kukaččím hnízdem. Ukazuje podivíny jako normální lidi, kteří jsou jen trochu víc zvláštní než jiní. Z herců jasně dominuje dvojka Mikkelsen a Kaas. Jejich výkon byl dechberoucí, ale i ostatní herci byli maximálně přirození. Suma sumárum, nenašel jsem na tomto filmu žádnou chybičku, naopak mě nadchnul tak, jak mě už dlouho žádný film, absolutní hodnocení si tedy ode mne zaslouží právem.

„Zajímalo by mě, proč lidé věnují tolik úsilí k vytvoření něčeho, co je jim podobné.“ O devět let mladší pokračování Ghost in the shell je sice z větší části animováno po staru jako jeho předchůdce, ale tu a tam se objevují i počítačová grafika, která kazí bezútěšnou atmosféru. Filosofování je tentokrát ještě více a dokonce i pomalé tempo jedničky je tu ještě pomalejší. Přemýšlení na téma roboti, loutky a lidé a co mají společného je mimořádně podnětné, a i když v polovině se děj stává nepřehledný a pomalu ubíhá, druhý díl se směle může řadit po bok svého předchůdce.