Ghost in the Shell 2: Innocence

Vizuální stránka je na Oscara - o tom se nedá vůbec pochybovat. Dokonalé snoubení barev, stylu a dokonce i 3D. Scény vyráží dech a jsou velmi dobře zapamatovatelné. Extrémně si tu vyhráli s iluzí stínů a světla. Promyšlená technologie v příběhu navozuje tu správnou atmosféru kyberpunku. Rozhovory přetékají citáty a jsou plné narážek. Téma je nadčasové a nutí diváka zamyslet se nad tím, proč vlastně lidé chtějí stále polidšťovat roboty. Proč musí vypadat jako člověk? Co je k tomu vede? A právě ty citáty se to snaží vysvětlit. Příběhově je tento film slabší a nevyzařuje takovou posvátnou auru, jako měl první díl. Zde to ale vyvažují ty úžasně barevné scény. Když jsem film viděl, nemohl jsem uvěřit, že je z roku 2004. Proč už se takové nádherné animáky dnes nedělají a kreslí se pouze jednoduché (asi to dá moc práce a nevyplatí se to)? (10.10.2013)

Zřejmě bych si měl do zátylku připojit nějaký modem, abych na něco takového dokázal přistoupit. Já opravdu nechápu nač ta překombinovanost, nač ta vážnost, když tam stejně jde o hovno... Až budu mít někdy průjem, dám si monitor na záchod, možná že mi pak sledování dokonalých bytostí ponořených do hluboké nadživotní filozofie bude v tomto spojení bližší. (07.01.2008)

O dost víc filosoficky zabarvených citátů, krásná animace (i když bych to 3D hned měnil za staré dobré dva rozměry) a opět zajímavá hudba. Ghost in the shell 2 už mi tak nevyrazilo dech jako první díl. Není tu vlastně nic moc zcela nového (nepočítám-li tunu geniálního designu a neotřelých záběrů), a chce se mi trochu napsat, že se jedná jen o kvantum na první pohled/poslech nepochopitelných filosofických myšlenek, které obalily jinak celkem primitivní děj. Ale to je podobné jako řešit tohle například u Aronofskyho Fontány. Někomu se to líbí a někomu ne. Jednoduchost obalená v postmoderním nerozluštitelném mišmaši. Ale i přesto, že je mi podobný přístup proti srsti, okouzlení z vizuálně našlapaného světa budoucnosti mi dalo zapomenout na drobné nedostatky. (01.11.2007)

Druhý díl kyberpunkového anime se noří hlouběji do sebe sama. Úchvatné vizuální zpracování je doplněno příběhem, který můžou natočit (a pochopit) jen japonci samotní. Totální záplava nepochopitelných dialogů a citátů od lidí, které snad nikdo nezná, působí tak strhujícím dojmem, že nebudete moci dělat nic jiného než prostě dojít na konec. A i když dílo scela určitě nepochopíte (stejně jako já), nesmazatelně se vám zapíše pod kůži jako málo co. Prostě japonci umí. (25.02.2006)

Zatímco první díl Ghost in the Shell přichází se skvěle propracovanou vizí kyberpunkového světa, díl druhý zůstává téměř ve všech ohledech jen v jeho stínu. Nezměněn zůstává i ústřední hudební motiv, což je ovšem vzhledem k jeho působivosti pochopitelné. Očekával jsem, že Oshii rozšíří alespoň hlavní myšlenku prvního dílu, což se však nestalo, neboť zjevně omýlal stále dokola totéž. Na druhou stranu, jeho schopnost strhnout diváka svým audio-vizuálním kouzlením zůstává nezměněná, takže jsem si i vzhledem k nedostatkům film užil... (09.07.2011)