Recenze (2 163)
Norimberský proces (1961)
Scénáristický skvost jen o málo zaostávající za dosud stále nepřekonanými Dvanácti rozhněvanými muži. Ty tři hodiny se sice dají bez problémů vydržet přesto by zkrácení asi celkově pomohlo. Konfrontace tria hlavní soudce-obhájce-obžalovaný Jaaning je úchvatná a zajímavě nahlodává spoustu otázek, které by si mnozí možná ani nepoložili. Burt Lancaster je pak pro mě zcela samotnou kapitolou kdy odevzdanost v jeho výrazu i beze slov naprosto dokonale vystihuje vše co by ani tisíce slov nedokázaly popsat a při pohledu na něj jsem si vzpomněl na bezmocnost v Oppenheimerových očích po shození atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. 4,5*
Blade Runner: Black Out 2022 (2017)
Watanabeho svébytná práce a trochu jiný pohled do světa Blade Runnerů.
Nevinnost (2011)
Má to svoje kvality, jen škoda, že docela dost věcí na mě působí tak nějak nedotaženě. Čekal bych, že zrovna Hřebejk by si s tímhle peprným tématem mohl poradit na výbornou a přetvořit ho do svého dalšího stěžejního díla. To se sice nestalo ale i tak díky za povedené rejpnutí do několika ožehavých témat.
Zeitgeist: The Movie (2007)
Pokud nic jiného tak minimálně myšlenka, že kritické myšlení je žádoucí vždy a za každé situace stojí za zapamatování a lidem by se měla opakovat pořád dokola. Všechna tři vybraná témata jsou pak určitě zajímavá a je na každém, co si z toho chce vzít. Nechci tu vynášet nějaké velké soudy, jen bych ale podotkl, že na každém drbu většinou bývá alespoň trochu pravdy :-)
Zahradnictví: Rodinný přítel (2017)
Působí to na mě jako díl seriálu, který je zcela vytržený z nějakého kontextu což mi zde přišlo jako značný problém. I mimo to je to ale takové nemastné neslané dílo kde se nejvíce povedl vizuál ale třeba takový Ondřej Sokol na mě působí tak nějak sebeparodicky a nemohl jsem jeho roli za celou dobu uvěřit. Uvidíme co do skládanky přinese pokračování ale byť se opravdu snažím k filmu hledat cestu tak zklamání zatím určitě převažuje a nevím jestli ty 3* nejsou až příliš.
Francouzský polibek (1995)
Více komedie se špetkou romantiky a především oddechovka jak má být s nezapomenutelným Kevinem Klinem (a jako vždy příjemnou a milou Meg Ryan) o tom, jak zdánlivé protiklady mohou nakonec být párem, který se skvěle doplňuje.
Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta (2017)
Pár dobrých nápadů a povedených scén ještě nedělá kvalitní film. Na mě je to už dlouhá a přetažená série, která nemá moc co nabídnout a jen se opakuje.
P.Ě.S.T. (1978)
Překvapivě dobrý film, který určitě předčil má očekávání. Dobře vykonstruovaný děj i slušně zachycená podstata věci, stejně jako celá zápletka, která na 125 minutách (uváděných 145 je nejspíše chyba pokud to není nějaká DC verze) určitě dostála svému a mě ani na chvíli nenudila. Na tenhle film jsem se už nějakou chvíli chystal a jsem rád, že jsem právě jím možná dovršil prozatimní Stalloneho filmografii (nepočítám různé minirole).
Masaryk (2016)
Je vidět, že i u nás umíme natočit film se světovými parametry ve všech ohledech. Masaryk je bezesporu nejzásadnější český film minulého roku (a spíše se sluší říci, že posledních několia let) a to nejen svojí historickou výpovědní hodnotou ale i řemeslnou kvalitou. Dějově je pečlivě propracovaný s citem pro detaily, nechybí mu rozvaha ani ladnost v dějových přechodech a za co jsem především rád je, že se nenechává unášet na vlně nucených emocí a jde si svojí cestou až do úplného konce. Je třeba ale nezapomenout také na výborné herecké výkony v čele s Rodenem a pro mě ještě lepším Kaiserem (klobouček). Snad jen trochu škoda, že více prostoru nedostala Masarykova společenská stránka (úvodní scéna z kabaretu je mimochodem úchvatná ve všech ohledech a na takovouhle stylizaci nebo práci s kamerou mohou být tvůrci opravdu pyšní) ale nemůžeme mít vše, že. Děkuji za toto příjemné překvapení a za další ukázku toho, že se svoji národní historii se ve filmu umíme vypořádat na výbornou napříč žánry. 4,5*
2048: Není úniku (2017)
Dave Bautista je pro mě jedním ze želízek v ohni nového Blader Runnera. Tenhle druhý kraťas zabředlý do ulic LA těsně před hlavním dějem roku 2049 je spíše drobnou návnadou, které ale nechybí osobitý duch.