mickyreed

Vrchol pro mě epizoda 4 ... Samozřejmě režie sám Burton, nejvíc kladné postavě jde o kejhák, všudypřítomný tajemno, cringe dance na The Cramps a plesovej odkaz na Carrie. A zbytek série je pak nahoru dolů. Momenty, co mě nadchly střídaly momenty, co mě nasraly. Návaznost na Addam's Family je podle mě úplně zbytečná, ale samozřejmě by to nemělo takovej fame.

Znáte to, když vám debilní chování hlavních postav kazí pocit z celkem dobře napjaté atmosféry? No tak to se děje asi prvních 40minut. Zbytek je úplnej odpadní materiál bez špetky smysluplnosti a já vůbec nechápu ty vaše hodnocení...

Hnus fijalovej ... od proma mi nesedl herec Elvise a vypadal pro mě, jak nějakej vyžehlenej plastovej Ken. Nebavilo mě vůbec pojetí toho filmu - vyprávění z pohledu nějakýho vychcanýho kejlíře snowmana nebo co. Totálně mě vytáčel ten rychlej a krátkej střih a přeskakování mezi několika časovýma rovinama, žádnej záběr ve mě tím pádem nedokázal vytvořit nějaký emoce, protože se pořád jenom skákalo od jednoho k druhýmu. Sraly mě historický nepřesnosti. Nejvíc mě dostala scéna, kdy klasickej blues přejde plynule do nějakýho současnýho rapu. To bylo jako pojítko s tím, jak Elvisův Rock'n'roll a současnej rap ovlivnil černošskej blues nebo tyvole co??? Nevím ... bavilo mě akorát, když ztvárnili jeho koncerty. Musím si pustit Walk The Line, abych si spravil chuť.

Po tom, co jsem se v posledních měsících babral v hroznejch sračkofilmech, tak tohle mě úplně odstřelilo. Jako ... sakra práce. Ani nevím jak shrnout svoje pocity. Kamera je prostě neskutečná, v rámci hororu to posunuli chlapci na naprosto jinej level. Atmošku jsem si ukrajoval po krajících, zatajenej dech většinu stopáže a zbytek jen tajemný otazníky, který se postupně odkrývaj jak karty v pokeru. Já prostě nevím, co se lidem pořád nelíbí, ale Peele je pro mě záruka kvality, skoro bych řekl i nositel pochodně mysteriózního hororu a Shyamalanův pokračovatel. Oni si prostě vzali můj divnej pocit z čehokoliv velkýho na obloze a nechali mě v něm dusit dvě hoďky. Přišli s originální myšlenkou, okořenili to mýtem o zvířátku, který naserou balónky a všechno se to servíruje hezky postupně a smysluplně, což z toho dělá současnej klenot v rámci žánru.

Po dlouhé době jsem se fakt hodně pobavil. Většinou totál klišé, který mě vrátilo asi o 15 let zpátky, místy trochu slabší, ale doprdele s tím ... nechal jsem to prostě plout.

Zhruba tu první hodinku jsem tomu docela věřil. Ale posledních 20 minut, kdy se hlavní postavy chovají úplně bez špetky logiky a celej film se promění na plejádu lacinejch strašáků a lidí, co do sebe v bezvědomí rádi píchají a řežou sem se musel fakt už jenom smát.

Stupidita, klišé, bez špetky přesahu, nepřehledná akce, nasvícený tak, že je ve tmě hovno vidět. Pokračování a spin-off? Kurva prosím neeee!

Když přišlo Sony s prvním Venomem, tak to byla fajn origin sólovka po vzoru starších komiksovek, na kterých jsem vyrůstal. Morbius se drží podobnýho vzorce a na mě to prostě funguje víc než třeba přepálená kravina jménem Black Widow. Samozřejmě, nějaký nesmysly ve scénáři se najdou a některý jsem určitě na první pohled ani nezaznamenal. Trochu mi tam chybělo nějaký Marvel cameo v průběhu filmu, který nám podsouval trailer (jednoho se sice dočkáme až na konci a vlastně 2. potitulková scéna byla úplně zbytečná). Mám však pocit, že dnes už jdeme po všech těch hostovačkách, týmovkách a multivesmírech do kina s moc velkým očekáváním, protože se z toho možná zbytečně stává standart. Kdybych to měl sečíst a podtrhnout, tak mi to vyjde asi na 3,5* ... ale z kina jsem odcházel s celkově dobrým pocitem. Prostě mi tenhle vzorec sedí víc, než když hrdina stojí proti digidémonům z pekla, jiné dimenze nebo jiné planety jako v DCU. Mám ale zároveň i strach, že ukočírovat jejich nakousnutou a vymodlenou týmovku Sinister Six vs. The Amazing Spider-Man bude v Sony nad jejich síly.

Na druhý shlédnutí hrozná tragédie. Nevěřil jsem tomu filmu vůbec nic. Nevěřil jsem tomu stíhačky jak ze Star Treku. Nevěřil jsem tomu tu nenápadnost celé Wakandy. Nevěřil jsem Tchallovi, ani sekundu, že by Klaueho zabil, protože pokud jsem něco nepřehlídl, tak nebyl svědkem toho jeho útoku kdysi před 30 lety, možná ani nebyl na světě, ani mu tam nikdo blízkej neumřel. Takže v téhle scéně konflikt na osobní rovině vůbec žádnej, překvapení nula. Nevěřil jsem hlavnímu hrdinovi, že si zaslouží být král. Nevidíme žádnej jeho vývoj, kdy si vzal tu první kytku, když pak tu sílu musel odložit na souboj o trůn. Žádnej velkej čin, žádný obětování, díky kterýmu by si ty schopnosti zasloužil zpátky, prostě mu tu jedinou zbylou kytku přinesou a dají jenom tak na nepřátelským území, aby neumřel a holt musí být zase králem proto, aby napravil otcův mrdnik. Žádnej technologickej vývoj nebo práci na tom obleku, kterej hned v prvním filmu KDOVÍJAK vtěsnají do jednoho drápu. Hodně zbytečnýho CGI. Děj plyne jenom tak. Žádný tajemství, žádný budování napětí okolo záporáka. Když řekne, že je z rodiny, tak divák už vlastně zná celej backstory. Moment překvapení nula! Nemluvě o otravnejch rádoby vtipnejch vedlejších postavách. Chvilku znamená my people, brothers and sisters = wakanďané jindy zase všichni afroameričani na světě, asi nastrčená snaha o nějakej přesah, ale dost krkolomná a mimo kontext filmu.

SPOILER ALERT! Tohle je WET DREAM CAME TRUE. Líbila se mi celá dějová linka o kamarádství a o podání pomocné ruky padouchům (i přes různý spekulace mě překvapilo, že opravdu ztratíme jednu z hlavních postav). Líbilo se mi, že i přes zapojení tří světů a mnoha postav mi to dávalo smysl. Líbilo se mi, jak z Hollandovy postavy vyrostl konečně ten pravej Spider-Man, se vším dobrým i zlým. Líbily se mi narážky a celkově ta přátelská chemie mezi Garfieldem a Maguirem. Líbila se mi tam znělka z první trilogie. Líbil se mi Maguirův old man Spider-Man. Líbilo se mi, jak se Garfieldův Spider-Man v slzách vykoupil. Líbilo se mi, jak byl Hollandův Spider-Man na Goblina surovej. Líbilo se mi, že jsem mohl být svědkem doskoku tří Spider-Manů v hraným filmu. Líbilo se mi Molinovo a Dafoevo hraní. Líbilo se mi, jak zpracovali spider sense. Líbil se mi ten konec, kterej mi připomněl Butterfly Effect. Líbilo se mi, že se Venom proplížil do MCU a může to být kdokoliv. Je tady toho tolik, že na první dobrou to prostě nemůžu vstřebat. Asi ten film budu milovat. Tetelil jsem se u toho jako ten malej kluk, co se dívá na první Spideyho filmy v bedně doma na gauči a pak lítá po schodech v baráku a střílí kolem imaginární pavučiny. Takhle se to dělá, když chceš potěšit fanoušky a přitom udělat film, kterej není píčovina, zápletka nekopíruje předchozí filmy a může stát i sám za sebe (žádný Star Wars VII). Spider-Men United, kurva, já jsem prostě tak rád, že jsem se tohoto mohl dožít. Ultimátní kino zážitek roku, né-li desetiletí pro mě. Asi první film, na kterej jsem šel do kina DVAKRÁT. Děkuju tvůrcům za tuhle poctu a lituju, že to nemohli vidět Stan Lee a Steve Ditko.