Madax

Je dobře, že zde máme konečně film, v němž je destrukce velkoměsta ztvárněna bez nejmenšího humoru, bez hláškujících hrdinů a dalších znaků popkornových filmů, prostě jako seriózní katastrofická orgie. Zpanikařené davy a pocit ohrožení vypadají věrohodně a film dokáže mnohdy diváka celkem chytnout. Jenže ukazovat to celé pouze jako nahrávku jednoho z ůčastníků, to je debilita prvního stupně. Namísto věrohodnosti, jakou tvůrci zamýšleli, tu máme tak akorát pořádný zmatek a navíc je zjevná nesmyslnost hrdinova počínání, na kterou tu už poukázali ostatní. Totiž že by v takové situaci skutečně někdo neměl nic jiného na práci než všechno snímat i přes bobky v kalhotech, je jen stěží uvěřitelné. Film by možná lépe vypadal jako fiktivní dokument (podobně jako Vlákna z roku 1984), jehož část by tvořily právě tyto záběry na videokameru, zbytek by však byl pojat zcela odlišným způsobem.

Seriál Chobotnice jsem tak trochu znal ještě předtím, než jsem si jen zakoupil a shlédl. Vybavuji si, že za mých dětských let film běžel v televizi a byl známý jako "kriminálka o mafii". Nesledoval jsem jej, avšak časem jsem se dověděl o jeho kvalitách a když jsem Chobotnici nedávno viděl prodávat v Levných Knihách, tak jsem se rozhodl jít do ní. A toto dílo mě doslova uzemnilo. Tohle není žádná hloupočká kriminálka, jaké běží nyní v televizi, žádná oddechová záležitost nebo akčňák... tohle je krutá realita. Pocit, který ve mě seriál vzbuzoval, se dá označit jako hluboká deprese. Svět, kde vládne zločin, korupce, vydírání, prostě zlo všeho typu, je zde vykreslen dokonale působivě. Těch pár kladných postav, a je jich opravdu jen pár, zde září jak perly v žumpě. A všichni dobří pouze a jedině trpí. Žádný odlehčující humor zde nenajdete. Pocit, že zlo a zkaženost je naprosto všude, nedá se s ním bojovat a nelze ho přemoci, je nesmírně intenzívní. Na postavu komisaře Cattaniho asi nejlépe sedne hláška z Šestého smyslu :"Jste hodný, ale bezmocný". A na vyznění celého seriálu asi pro změnu nejvíce sedne hláška, kterou pronesl Jack Nicholson v Batmanovi: "Slušní občané zde nemají co dělat. Můžou být šťastnější někde jinde."

Nepříliš uspokojivé béčko o potvoře z jiné dimenze, která dokáže imitovat jakéhokoli jiného tvora a tím se maskovat, má zjevné nepřátelské úmysly a postupně masakruje osazenstvo tajné vojenské základny. Občas se vyskytne nějaká povedná scénka, celkově však film zavání laciností a rutinou.

Cooooool!!!

Tak jsem konečně shlédl pokračování svého oblíbeného filmu, a cítím se jaksi divně. Ano, jsem zklamaný, je to však zklamání velmi zvláštní, jiné, než zřejmě zakusila většina ostatních diváků. Do Exorcisty 2 jsem šel s plným vědomím toho, že kvalita filmu není valná, o čemž jsem byl už mnoho let dopředu informovaný. Tudíž jsem od E2 nečekal důstojného nástupce jedničky, ale slabší horůrek, který všichni strhali, neboť se prostě nevyrovnali s faktem, kterak kvalita oproti originálu klesla. Ale já si řekl: Viděl jsem ty nejslabší díly Hellraisera, Čelistí a Halloweenu, jsem tedy zvyklý na špatná pokračování a dokážu je do jisté míry ocenit - jistě se mi zalíbí i E2, pokud nebudu očekávat příliš, a budu předem počítat s tím, že to bude jenom takové béčkové pokračování... tohle jsem si tedy před shlédnutím filmu říkal, nevěda, jaká mě čeká podpásovka. Exorcist 2 totiž není takové špatné béčko, jak jsem očekával... ba co víc, mnohé sekvence jsou dokonce mistrovské! Navíc je znát vyšší rozpočet a profesionální práce filmařů. Chvílemi jsem se opravdu díval na úžasný film... opravdu ale jenom chvílemi. V mnoha chvílích totiž kvalita klesla až k opravdové stupiditě a často jsem až žasnul nad těmi strašnými scénáristickými "nápady", které činily film celkem zmateným. O křečovitém konci se radši nebudu ani zmiňovat - prostě hrůza. Proto to hrozné zklamání - kdyby byl E2 obyčejným špatným filmem, bylo by všechno OK. Jenže on je místy suprový, a o to více zabolí jeho obrovské nedostatky, nesrozumitelnost děje (že by špatný střih?) a to ulítlé finále.

Tento snímek si nejlépe užijete, pokud se na něj budete dívat s partou kamarádů a bavit se tím, jak je film naivně "šokující" a "umělecký". Jenom neberte tohle kýčovité dílo moc vážně.

Je zajímavé, kterak jdou obě verze předpokračování k prvnímu Exorcistovi z extrému do extrému. Zatímco ta Harlinova je skutečně zběsilou slátaninou bez hlavy a paty, s neuchopitelným dějem a spoustou hollywoodských úletů, nabízí Schraderův film celkem dobrý příběh, sympatický, skromný styl vyprávění a napínavé zápletky ( s domorodci a vojáky ). To bohatě stačí k tomu, aby si divák dobře užil první dvě třetiny filmu. Jenže potom bych očekával nějakou gradaci, dramatické závěrečné rozuzlení, pořádou vymítačskou hororšou. Je to právě poslední třetina, která film celkem kazí, neboť se pokračuje stále stejným tempem dál a žádné vyvrcholení se nekoná. Prostě se to s tou skromností přehnalo. Krátká setkání s démonem uvnitř prokletého chrámu a nepříliš uspokojivý proces vymítání mě rozhodně nepřesvědčily o tom, že je Otec Merrin dostatečně kvalifikovaný na to, aby v prvním Exorcistovi vystupoval jakožto zkušený vymítač. Chápu, že je Dominion o něčem trochu jiném než o vyhánění démona z lidského těla, což byla hlavní náplň původního filmu, přesto mě celkem pokojný závěr dost rozhodil. Nedivím se producentům a šéfům studia, že se po shlédnutí tohoto filmu rozhodli pro razantní řešení jeho nedostatků a nechali film natočit skoro celý znova... Přesto je Dominion mnohem lepší než Zrození, o tom není pochyb. První dvě třetiny, možná i více, jsou výborným dramatem s prvky hororu, a dokonce jsem chvílemi uvažoval o pětihvězdičkovém hodnocení, ale to unylé rozuzlení a nepříliš uspokojivý závěr to celkem kazí. Místo dvou filmů se stejným tématem měl vzniknout jen jeden, pořádný, takový, v němž by se mísily kvality tohoto Dominionu a původního Exorcisty.

Krimithriller jak má být, skvělá adaptace knižního Harrisova Červeného draka. Zejména ztvárnění vyšinutých maniaků, pánů Dolarhydea a Lectera, se podařilo bezvadně. Francis Dolarhyde je trpícím, duševně nemocným člověkem, vzbuzujícím strach, opovržení a lítost současně. Tím se dostáváme k hlavnímu nedostatku filmu: není zde dostatečně rozvedeno Francisovo dětství a jeho motivace a zůstávají tak trochu na pozadí. Právě v tom byla kniha hodně silná - vnitřní drama psychopata, který se snaží bojovat sám se sebou a se svými démony (majícími podobu červeného draka z Blakeova obrazu) mě při četbě fakt bralo. Tom Noonan sice ztvárňuje Francise znamenitě, nedostává se mu však dostatečného prostoru, abychom tuto komplikovanou, fascinující osobu blíže poznali a pochopili. Na druhou stranu, Manhunter je přeci jenom o pátrání po vrahovi, pokud by se měli filmaři více zaobírat jeho příběhem, stopáž by to nechutně natáhlo. Dalším lahůdkovým záporákem je doktor Lecter - geniální a nevypočítatelný kanibal, dávno před tím, než z něj sám Harris udělal profláklého nadčlověka, který všechno ví, všechno zná, všechno dovede, a je víceméně hodný. Tady je doktor ještě stále zákeřným syčákem, který je i za mřížema pěkně nebezpečný. Závěr filmu se silně odlišuje od toho knižního - těžko říct jestli je horší nebo ne, mě osobně více vyhovoval překvapivý konec knihy než předvídatelné zakončení filmu. Manhunter je o mnoho lepší než většina ostatních filmů o pátrání po sériovém vrahovy, do kapsy strčí i nepodařeného Ratnerova Červeného draka, fanoušci tohoto druhu filmu by měli zpozornět a Manhuntera si opatřit - toto polozapomenuté dílo stojí za to.

Působivý izraelský počin, dokonale zobrazující absurditu některých poměrů v tamějších zemích. Při scénách s razítkem jsem si vzpoměl na Gilliamův Brazil, ale tam to byla jen varovná fikce, zatímco tady vidíme tvrdou realitu. Je až nechutně komické pozorovat, kterak se v jedenadvacátém století bortí pozitivní mezilidské vztahy vlivem paranoidních předsudků - středověk neskončil, středověk trvá. Syrská nevěsta je rozhodně dobrou volbou pro všechny, kteří jsou už unavení sledováním vyumělkovaných amerických megafilmů a chtějí něco normálnějšího, aktuálnějšího. Mě se tento film dost líbil, tudíž dávám plný počet.

Totálně pitomá slátanina, která kupodivu sklízí úspěch nejen u popkornožravých diváků - tam se to ostatně dalo očekávat - ale bohužel i u jinak seriózní krituky. Pochopitelně jsem předem věděl, že k filmům tohohle "režiséra" musím přistupovat speciálním způsobem, neočekávat žádnou hlubokomyslnou podívanou a nespoléhat se na důvěryhodnost nabízených situací. Byl jsem připraven na jednoduchou zábavu... ale takovou sračku jsem nečekal ani náhodou. Že je scénář někde na úrovni slohové práce třetí třídy základní školy, herci zde spíš jaksi šaškují než hrají a jejich postavy se chovají naprosto nevěrohodně, to jsem u filmů tohoto typu ochotný akceptovat, neberu to dokonce jako závažný zápor. Ale těšil jsem se převážně na triky, a i když je jich tu dost a dost, nedokázaly mě zaujmout, hlavně kvůli tomu pitomému střihu. Opravdu, přes ten kulometný střih, blbnutí s kamerou a další "zlepšováky" je celkem těžké si většinu trikových záběrů hezky vychutnat. Celé zpracování působí tak nabubřele a nevkusně, že se mi nechce věřit, že měl s tímto filmem něco společného Spielberg. Film je přímo nabitý příšernostma prvního řádu, které mnozí možná považují za vtipné či zajímavé, ale člověk s nějakou dávkou soudnosti by měl být zhrozen tím přívalem nevkusu, jakého se mu dostává. Ten mrňavej robozmetek, co se maskuje za rádio, mi přijde protivnější než Jar Jar Binks, což mě přivádá na následující myšlenku: Zlatá Epizoda 1! A taky zlatý Den Nezávislosti, Batman Forever, Mumie a další snímky, kterým jsem vyčítal jejich komerční zaměření a kulturní nevyspělost. Transformers jsou totiž ještě hluboko pod nimi, a jejich všeobecný úspěch jasně ukazuje, kam tento svět míří: Do záhuby a rozkladu v konzumních sračkách.