Phoppy

U mě film „number one“. Denní rasová problematika je zde zpracována naprosto originálně a o paradoxní a přitom nádherně propracované scény není rozhodně nouze. Musím říct, že jsem si tento snímek vychutnával od začátku do konce a díky skvělým hereckým výkonům, hudbě a střihu to byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Klaním se pane Haggis…

Musím říct že je to jeden z nejlepších ( možná i nejlepší ) válečných filmů, který jsem viděl...Scott odvedl opravdu vynikající práci a kdo v tomto filmu vidí jenom ukázku amerikanizmu ten je opravdu velmi krátkozraký...naturalistické a velmi efektní zpracování dává tomuto snímku náboj od začátku do konce...zobrazení poměrů a událostí v Mogadišu a vůbec celém Somálsku, které vedly ke střetu amerických vojáků s tamní milicí je snadno pochopitelné a to s trochou pozornosti i pro lidi s nepříliš velkým zájmem o podobné situace...určitě k filmu hodně přispělo, že se na jeho tvorbě poddíleli přesně ti vojáci, kteří tuto akci zažili a díky nim je spousta situací a hlášek stejných jako ve skutečnosti...herecké výkony jsou dost nadprůměrné - emoce se zde střídají ve velmi rychlém tempu stejně jako situace, které je vyvolávají...nejvíce bych ocenil Erica Banu jako " tvrd´áka Hootena " ale i Joshe Harnetta, kterého bych do takové role opravdu netipoval, ale který ji zahrál s velkou precizností...mimochodem Hans Zimmer se opravdu překonal a díky jeho soudtracku je celá podíváná mnohem emotivnější...prostě ten kdo se rád podívá na kvalitní film z válečného prostředí by si tento snímek neměl nechat ujít...

Co k tomuhle dodat…ani nevim jestli jsem to bral jako komedii, thriller nebo drama … všichni hlavní představitelé podali určitě hodně profesionální a nadprůměrné výkony (ale nejlepší byl stejně Samuel L. Jackson) a hláška „negr plachtil čtyři patra a od té doby má ten chudák vadu řeči“ je určitě dostatečně výmluvná …přesně takto si představuji kultovní snímek

Tak tento film mě zahřál u srdce…já sice s Beninim moc filmů neznám (kromě tohoto a ještě Asterixe a Obelixe vlastně žádný další) ovšem tady bych mu přidělil opravdu vyjímečný herecký a režijní talent…nevím o žádném dalším filmu který by byl tak typickým představitelem tragikomedie jako je tento…hrůzy okupace a následného koncentračního tábora překonával Quido kvůli svému synovi způsobem, který byl velmi zábavný ale na druhou stranu taky dojemný a smutný…myslím si že Benini z toho „vyždímal co se dalo“ a díky tomu ne jedno oko na konci nezůstalo suché….