Recenze (1 017)
Kráska v nesnázích (2006)
Na film jsem se dívala ve vlaku a pro ukrácení chvíle to šlo. Ale v polovině už bylo těch nesympatických postav tolik, že jsem z toho vlaku chtěla vyskočit.
Králíček Jojo (2019)
Čekala jsem podle ukázek, že to bude sranda. Ale nakonec to bylo moc smutné nebo spíše tragikomické, někdy přes čáru, ale nakonec se film složil správně jako puzzle. Krásné role zde dostali Sam Rockwell a hlavně Scarlett.
Raubíř Ralf (2012)
Hýčkejte si své záporáky.
Barton Fink (1991)
Tohle bylo skvělé.Syn mi tvrdí, že nemám Coeny ráda, ale když se dívám na svá hodnocení, tak to asi nebude pravda.
Svět nic neví (1987)
Škoda, že film zapadl - až na některé drobnosti je skvělý.
Havel (2020)
Když už autoři považovali za nutné točit film o Havlovi v době, kdy se stalo módou na něj plivat, mohli to rozhodně udělat lépe, aby alespoň mladí lidé, kteří nezažili euforii revoluce pochopili, proč se stal jejím symbolem. Takže ty čtyři hvězdičky jsou pro vás, pane prezidente.
Dokud nás svatba nerozdělí (2017)
Není to příliš vtipné, humor nesou spíše vedlejší postavy ( Roshan, který zaboha nemůže najít záminku a ten, co pronáší zásadně to, co je očividné). Ale zase některé postavy mi úplně nesedly. Ale protože jsem u filmu bez problému vydržela až do konce můžu ho pro jeho pohodovost doporučit.
Meky (2020)
Můžeme se přít o to, zda o tak nekonfliktní a slušné osobnosti se mají točit dokumenty. Já si osobně myslím, že ano, ovšem má to úskalí, že se moc není čeho chytit. Vždyť i ten Laco Lučenič, přestože je (asi právem) zatrpklý, nemůže tvrdit, že jeho nedocenění je primárně vinou Mira. Já jsem Mira vždycky měla ráda, pro jeho typický humor a aglický šmrnc a některé jeho písničky jsou opravdu krásné, v čemž mu hodně pomáhal Kamil Peteraj. Ten slovenský důraz na vlastní tvorbu byl hodně vidět v pořadu Hit storočia,, kde zaznělo tolik výborných písniček, kolik bychom v Čechách dohromady nedali.
Honey Boy (2019)
Poněkud sebemrskačské, ale vcelku režijně zvládnuté. Dokonce pro mě ani nebylo nějak nepříjemné se na to dívat, ale ani mě to hlouběji nezasáhlo.
Antoine a Colette (1962)
Truffautovská režisérská lehkost v praxi.