Tsuki

Nepochybně důležitý dokument odhalující události týkající se bojů v posledních dnech druhé světové války u nás. Konkrétněji tedy v Praze na místě Českého (Československého) rozhlasu, který měl svým vysíláním i ze strategických důvodů zcela zásadní úlohu. Přiznám se, že o těchto událostech jsem jakožto mladší generace neměla téměř žádné povědomí, takže je určitě fajn se v tomhle ohledu „obohatit“, alespoň ze zprostředkovaných zkušeností. Nicméně si myslím, že zpracování dokumentu je poměrně nezáživné a příliš se soustředí na drobné konkrétnosti a rekonstrukce jednotlivých bojů či střeleb, aniž by si vyhradil alespoň nějaký čas na vykreslení širšího obrazu (což si myslím, že je obzvlášť důležité právě pro ty diváky, kteří s touto historickou kapitolou nejsou příliš seznámeni). Obsahová hodnota tedy nepochybná, zato forma zpracování nějak pokulhává a působí zastaralým, mdlým dojmem. Vzhledem k tomu, že však na toto téma očividně neexistuje jiný dokument (minimálně nezatížený komunistickými manipulacemi s pravdou), tak je i za to třeba Českou televizi pochválit. ~(3,2★)~

Skrytý japonský skvost na Netflixu. Velmi přirozeně napsaný scénář a citlivé a přesto velmi upřímné provedení. Režisérka a scénáristka HIKARI toho sice ještě nevytvořila moc, ale očividně jí talent nechybí. Rozhodně byla dobrá volba obsadit do hlavní role skutečnou handicapovanou dívku, ne pouze herečku. Film tím získává na autenticitě a nutno říct, že Mei Kajama je skutečně v roli Jumy skvělá. Za tímhle snímkem jde vidět velký kus práce a také snaha o citlivé a pravdivé vyobrazení tématiky, která je místy velmi choulostivá. Zdá se, že na pozadí proběhlo mnoho konverzací mezi režisérkou, Mei Kajamou (dle krátkého interview dostupného na YT byla zahrnuta i její matka) a zbytkem štábu. A to vše se ve finálním díle odráží. Film je zároveň pozitivně laděným náhledem do vnitřní cesty jedince za osobní svobodou. Juma může být pro mnohé inspirací, že i zdánlivé překážky a omezení se dají překonat, pokud má člověk dost kuráže a dívá se na věci z té lepší stránky. Líbí se mi věta na anglickém plakátu: Disability is a state of mind. Přesně to vystihuje esenci tohoto filmu. Dále ještě zmíním, že mě potěšilo zahrnutí osobité dívčí kapely CHAI do hudebního soundtracku. Film obsahuje jak titulní píseň N.E.O., tak i jejich další píseň Hai Hai Akachan. A myslím, že právě jejich optimistický a svérázný styl k filmu dobře pasuje. 37 sekund mi zkrátka a jednoduše hodně sedlo a režisérku/scénáristku HIKARI budu mít tímto nadále v hledáčku. ~(4,7★)~

Kupodivu jsem byla mile překvapena a přišlo mi, že to vlastně není o moc horší, než původní film She’s All That. Ne všechny předělávky musejí být nutně katastrofa. Příběh je samozřejmě zcela předvídatelný, ale řekněme si to na rovinu – nikdo by snad od tohoto žánru a typu námětu nečekal nic jiného. To, že ti dva nakonec skončí spolu, je jednoduše dané. Důležité je však zpracování. To je to, na čem mnohé jiné podobné filmy můžou selhat. A já myslím, že tento film si v tom ohledu vede vlastně dobře. Podstatné je, že obě dvě hlavní postavy jsou svým způsobem sympatické a že mají nějakou vlastní osobnost. Podobné teenage romantické oddychovky totiž někdy pohoří na tom, že hlavní postava je buď nesympatická nebo nemastná neslaná, což pak pokazí celkový dojem z filmu. Tady jsou však postavy napsané dobře a relativně uvěřitelně (v rámci žánru) a především jsou dobře obsazené. Myslím, že na tom to vlastně stojí, přestože příběh může být docela tuctový. Vezměme si třeba protagonistku příběhu Padgett: je to influencerka, která žije sebeprezentací na sociálních médiích, a má na začátku za kluka namachrovaného týpka. Když se to takhle řekne, zavání to tím, že hlavní postava by mohla být naprostá kráva. Ale scénáři (a potažmo herečce) se to daří ukočírovat tak, že jde v jádru o normální a celkem příjemnou holku, se kterou se divák v určitém smyslu dokáže ztotožnit. Film tedy dle mého názoru rozhodně nedělá původnímu snímku ostudu. Oba dva jsou v rámci nenáročných romantických příběhu ze střední školy přinejmenším mírným nadprůměrem. Taky mě potěšilo, že se role matky hlavní postavy ujala sama Rachael Leigh Cook, což je takový pěkný odkaz právě na tu předlohu. A jako poznámku na okraj dodávám, že Rachael Leigh Cook vypadá i po více než 20 letech stále neuvěřitelně dobře. ~(3,7★)~