Marcos22

Věc vypráví příběh o skupině vědců z výzkumné stanice na Antarktidě, kterou potká velmi podobná zkušenost jako členy posádky vesmírné lodi Nostromo v prvním Vetřelci. Zatímco ve Vetřelci se posádka setkala s relativně jednoduchou formou mimozemského života, ve Věci má co dočinění s daleko sofistikovanějším oponentem. To co Věc postrádá oproti Vetřelci v napětí a strachu, to dohání ve svém sociálnějším pojetí a silnější interakci postav mezi sebou (pochyby, nerozhodnost, izolace, agrese). Věc je vynikající atmosférickou jednohubkou, která má spád, a které odpustíte i řadu nelogičností typu pravidelného střídání dne a noci na Antarktidě. Nejen za důmyslnou transformační schopnost "Věci" a vynikající závěr, ale i dechberoucí, a paradoxně nejkomičtější scénu filmu, při níž je hlavním postavám testována krev, zaslouží Věc pětihvězdičkové bodové ohodnocení. 👌 (09.03.2022, Future Gate Festival)

Tiong Bahru Social Club (dále „TBSC“) je uzavřeným blokem budov, do něhož jsou svými rodiči přiváděni mladí třicátníci, aby se socializovali, osamostatnili a vytvořili pouto ke svému okolí, tak aby byli pro společnost přínosem. Film se snaží směle reflektovat současnou dobu, ve které mladí lidé čím dál déle zůstávají izolovaní ve svých hnízdech a nemají vytvořená pouta ani se svými sousedy, ani se svými vrstevníky a už vůbec ne s lidmi důchodového věku. Začlenění činí TBSC prostřednictvím vedoucích pracovníků, kteří se snaží nalézt silné stránky členů pomocí svých sofistikovaných nástrojů, jež dle nastaveného algoritmu následně vyberou jedincům vhodná pracovní místa. Pravidelný monitoring spokojenosti členů klubu je pak jen způsobem, jak vhodnou pracovní pozici nalézt. TBSC je opravdu neortodoxně a velmi implicitně natočenou narativní komedií, která se snaží divákovi předat vzkaz, že ačkoli jsme společností vedeni k pasivitě a k přenechání hlavních životních rozhodnutí na druhých. Je nutné, abychom v určitý moment vzali život do vlastních rukou, jinak nikdy plně spokojeni nebudeme. Každý člověk má jinak nastavenou hierarchii hodnot, a to co vyhovuje jednomu, tomu druhému nemusí. Toto poselství je však pro běžného filmového konzumenta natolik skryto, že snímek jak po výpravné, tak emocionální rovině velmi strádá. A divák je tak hned několikrát v průběhu filmu konfrontován se značně nudnými scénami, které zachraňují z poloviny těla vysvlečení zloději, vztyčený prostředníček a manuál pro první sex. Tři hvězdy. 🙂 (09.03.2022, Future Gate Festival)

Neviditelná nit je velmi milým a srdečným italským filmem, zabývajícím se problematikou výchovy a rodičovství stejnopohlavních párů. Snímek má nicméně daleko větší myšlenkový přesah, otevírá řadu vztahových témat a je natočen naprosto nekonvenčním způsobem, který je pro oko diváka velmi příjemný. Od Naprostých cizinců z roku 2016 je pro mě Neviditelná nit tím nejsilnějším a nejzdařilejším italským počinem. Cestu do mého srdce si našla. Pokud máte rádi filmy s rodinou tématikou, kde se zdařile pojí prvky dramatu a komedie ve stylu seriálu This is us, pak je Neviditelná nit mým tipem přímo pro Vás. 👍 (04.03.2022)

Renée Godfrey vypráví pozoruhodný příběh o deltě řeky Okavanga, jakožto domova největšího počtu živočišných druhů na zemi, a její důlěžitosti pro zachování živočišného potravního řetězce. Diváci v srdceryvném vyprávění sledují rodinný život několika zvířecích druhů a jejich přínos do rovnováhy ekosystému. Vedle toho seznamuje diváka s jedinečnými vlastnostmi, kterými se jednotlivé druhy pyšní, a které jim pomáhají pro zachování druhu. Delta Okavanga: Kousek ráje je velmi zdařilým dokumentem, který si v budoucnu rád zopakuji. Pět hvězd. 👌 (03.03.2022)

Jeden z nejstylovějších Simpsonovských dílů, který byl kdy natočen, velká pocta bratrům Coenům a jejich legendárnímu Fargu, s názvem odkazujícím i na jejich další snímek, Seriózní muž. Dívák dostává povedený, silně explicitní kriminální příběh, který by se mohl z fleku poměřovat s jakýmkoli Tarantinovým flákem. Úvod patří povedenému stylizovanému Netflix intru do podoby Simpflixu a snímků - The Tween´s Gambit, Suck-Suck-cession, Bee-jack Horseman, Moleman, House of Carls, Kwik-e-Blinders, Moezark, ad., odkazujících na ty nejslavnější netflixovské seriály. 👌 (03.03.2022)

Víkendový útěk je námětem velmi povedený thriller, který se úzce dotýká řady ve společnosti rezonujících témat, z nichž nejvíce vyčnívají vztahová spokojenost, sexuální obtěžování a denialismus. Bohužel veškeré vygradované napětí pramení z hrubých děr a přešlapů v ději, které se snaží tvůrci záplatovat zhruba stejným způsobem, jako čeští silničáři výmoly vzniklé na silnicích po zimních měsících. Tím nejproblematičtějším místem se jeví zcela úmyslné „vystřihování“ záběrů, které by prozradily zápletku, avšak neexistuje jediné rozumné vysvětlení, proč právě daný záběr nebyl divákovi poskytnut. Stejně tak je přistupováno i k chování hlavní postavy, která nejenže „přehlíží“ podstatná fakta, která by prozradila celou zápletku již po čtyřiceti minutách, ale navíc postrádá jakýkoli pud sebezáchovy a základní prvky racionálního uvažování, když kontaktuje a schází se s hlavními podezřelými. Režisérka snímku Kim Farrant zatajuje v průběhu filmu informace, tak aby se jí to hodilo do rádoby "velkolepého" finále. Divák v ten moment dostává prudký úder do tváře, jelikož zjišťuje, že celý film stojí a padá pouze na "vystřižených" scénách, jejichž absence v průběhu filmu není objasněna. Velké znevážení diváka. Jedna hvězda. 👎 (03.03.2022)

Díl, ve kterém Homer zavzpomíná na své mládí a zavítá do proslulého aquaparku, jenž se od jeho poslední návštěvy změnil k nepoznání. Ani tato změna mu však nezabrání v tom, aby opět alespoň na chvíli zažil jednu pořádnou adrenalinovou jízdu. Ta si však vyžádá své „oběti“ na Líze s Bartem. Zatímco Bart je náhlou životní změnou ovlivněn pozitivně, Líza ji nese těžce a vygraduje až návštěvou hypnoterapeutky. Jeden z průměrnějších dílů 33. řady, který přináší rodičům jedno životní moudro, jež zní „Základní věc, kterou rodiče nikdy nesmí dítěti udělat, je říct mu jak ve skutečnosti vypadá.“ 🙂 (02.03.2022)

Proti ledu je typickým survival dramatem ve stylu snímků Arctic, Hora mezi námi, Mezi vlky, Přežít či Revenant. Všechny tyto filmy spojuje jediné, kruté a nehostinné prostředí, kde jsou ústřední postavy obklopené sněhem a teplota se zde dostává v průběhu noci do silně mínusových hodnot. Příběh Proti ledu by měl být v zásadě navíc umocněn tím, že je natočen na základě skutečných událostí. To však automaticky negarantuje kladné vyznění filmu vůči divákovi, a to platí obzvlášť v tomto případě. Těmi nejdůležitějšími elementy u survival snímků jsou napětí a výkony hlavních představitelů. Islandsko-dánský projekt v obou bohužel selhává. Divák nepociťuje s postavami potřebnou sounáležitost, a jejich osud mu je naprosto lhostejný, záhy po začátku se tak miláčkem publika stává pejsek, konkrétně husky jménem Bjorn. Právě nudný způsob vyprávění, nezajímavé dialogy postav a jejich nedostatečné vykreslení jsou těmi největšími úskalími celého filmu. Jedinými pozitivy tak v Proti ledu zůstávají islandské scenérie a přívětivá stopáž. Finální verdikt jedna hvězda a doporučení upřednostnění jakéhokoli v úvodu zmíněného snímku či z posledních let vynikajícího Marťana od Ridleyho Scotta. 👎 (02.03.2022)

Devět let poté co v roce 1999 ztvárnil hvězdný Eddie Murphy sedm rolí v Zamilovaném profesorovi a vytvořil tak ve filmovém průmyslu do určité míry nový a neotřelý způsob „zábavy“, přišel Tyler Perry s postavou Medey ve svém prvním celovečerním filmu s podtitulem Deník šílené manželky, kde sám ztvárnil role tři. Zatímco úspěch a neúspěch série o zamilovaném profesorovi skončil se druhým dílem na přelomu milénia. Tyler Perry se se snímkem Medea se vrací dočkal v roce 2022 svého v pořadí jubilejního desátého hraného filmu s touto postavou v hlavní roli. Medea tak své obecenstvo bezesporu má, jinak by tolik titulů nevzniklo, avšak převážně amerického původu. Pro Evropana, zvlášť v době eskalujícího hnutí „Black Lives Matter“ má Medea se vrací zvláštní pachuť. Ta je zapříčiněna tím, že si herci tmavé pleti dělají srandu z velmi citlivých celospolečenských kauz, převážně rasisticky zaměřených, a je to v pořádku. Zatímco kdyby natočil obdobný snímek režisér jiné barvy pleti, byl by za to perzekuován. A právě v tom pociťuji hlavní problém filmu. Samotná zápletka snímku, v níž se sjede celá rodina ze všech možných koutů světa na oslavu pravnukovi promoce, je zcela v pořádku a řada gagů je opravdu povedených, divák se tak od srdce několika absurdním situacím zasměje. Bohužel vzápětí hodí zpátečku nemístně použitá vulgární či sexuální narážka, popřípadě prd. Velkou výhodou filmu je fakt, že již po úvodní scéně dokáže divák rozeznat, zda mu nastolený humor sedí či ne, a může tak své „trápení“ případně velmi brzy utnout, poněvadž ke změně v průběhu filmu nedojde. Suma sumárum, Medea se vrací je ztřeštěnou černou „černou“ komedií, v níž po technické stránce nejvíce vynikají osobité přechody scén a ze samotných scén poté ty, kde jsou představitelé zdrogovaní. Typická třicetiprocentní podívaná, kde je jedna hvězda málo a dvě hodně. 👎 (28.02.2022)

V rytmu srdce je velmi milým a dobrosrdečným snímkem, v němž se rybolovem živořící rodina vzepře zažitým pořádkům, postaví se čelem na své obživě parazitující firmě a začne sama podnikat. To vše zní na první dobrou jako velmi snadný plán, nikoli však v momentě, kdy je vaše rodina hluchoněmá a nemáte vytvořené zrovna ty nejlepší vztahy uvnitř komunity. Režisérka filmu, Sian Heder, přistoupila k látce této minoritní skupiny obyvatel velmi empatickým způsobem a divákovi přinesla objektivní vhled do problematiky jejich všedních dnů. Celý příběh je navíc umocněn linkou dcery Ruby, která je jako jediná z rodiny zcela v pořádku a řeší vnitřní konflikt, zda si plnit své životní sny či se jich vzdát ve prospěch pomoci své rodině. V rytmu srdce je velmi zdařilým remakem Rodinky Belierových, a zároveň jedním z nejpodařenějších filmů, které v roce 2021 spatřily světlo světa, a které decentně pracují se sebeuvědoměním diváka, jak by se v daných situacích sám zachoval. Velmi silné čtyři hvězdy a jedno velké doporučení. 👍 (25.02.2022)