Big Bear

Věra Sosnarová, tak se jmenuje žena, která si svůj příběh o létech v gulagu vymyslela. Jezdila na besedy, vyprávěla o svých údajných utrpeních a čerpala z toho výhody, které jí jako neoběti stalinských a ruSSáckých poválečných zvěrstev nepříslušely. Ne, není to jméno filmové hrdinky, ale skutečné osoby. Věděl jsem o ní již dříve, protože mne to téma zajímá. Koneckonců, byl to i náš dům a dědečkův pekařský pomocník, kdo byl v roce 1946 odvelečen nad ránem jednkou SMĚRŽ do ruSSáckého sběrného tábora. Co udělal? Ve dvacátých letech si dovolil odejít do svobodného Československa, protože bolševismus se mu nelíbil. Byl to Rusín. Pro dědu to byl v podstatě člen rodiny. Marně národní výbor psal ruSSákům dopisy, že jde o českého občana, který zde žil bezúhonným životem. Všechno marné. Odvezli ho v dobytáčku kamsi na východ, kde zemřel v gulagu. Okupaci přežil, tzv. osvobození už ne. Mám k tomu dokumenty. Takto bylo z republiky po válce ,,osvoboditeli'' odvlečeno na východ na tisíce našich lidí s tichým souhlasem naší vlády. Nač dráždit Stalina kvůli pár duším... Zem měl ruSSák zpustošenou, města vypalená, ale seznamy si ty bestie vezli sebou... Na základě podobného příběhu se odvíjí i příběh Olgy. Martin Epstein s námětem asi moc práce neměl, psal ho sám život, ale šikovně upravil noty pro hlavní aktérku. Na Jiřinu Bohdalovou můžeme mít názor jakýkoliv. Někdo si vybaví její hlas v pohádkách či účinkování v mnoha filmech a slavném televarieté jako sekundantku panu Dvořákovi. Jiní si ji vybaví jako zdatnou převlékačku kabátů a řitní alpinistku pro což jasně hovoří fotky s našimi prezidenty. A že jich bylo. Bylo jí jedno jaký byl zrovna režim. Zápotocký, nebo Havel? Komunismus, nebo demokracie? Hlavně být včas u toho. O jejím angažmá v STB se dodnes vedou spory. Jedno jí však musím nechat. Hrát prostě umí a opět to potvrdila. V 93 letech zvládnout takovouto dramatickou roli, navíc po těžké nemoci, klobouk dolů. Zároveň mi přišlo, že ta role jí tak nějak zvláštně padla na tělo. Jako by i ona žila celý svůj život v určité přetvářce, kostýmu... Je zajímavé, že Věra Sosnarová nebyla sama. Válečný veterán Jan Horal ač měl svůj životopis už tak pestrý a dobrodružný že by sám vydal na knihu, rozhodl se také lhát. Tvrdil, že létal v RAF a i on měl mnohé přednášky, kde líčil barvitě souboje s nacistickou luftwaffe. I na něj se nakonec přišlo. --- Že se lhát nemá nás učili rodiče, učitelé ve škole, někomu to vštěpovali v kostele, nebo nám to vštěpovali moudří velikáni z knih. Co když však lež slouží dobré věci? Jsou různé lži. Sprostá lež, milosrdná lež, lež sloužící dobru... Lze ji pak akceptovat a nepoukazovat na ni? To je otázka, kterou si klade tento film a odpovědět si na ni musí každý sám. * * * *

Pro Charlize mám slabost už od naší Listopadové romanace a moštování jablek, kdy mi poprvé padla do oka. Hned jsem věděl, že tahle lady je prostě co se týče bodů na mé stupnici 100 ze 100. A tak mne docela zajímalo jak vypadá v akčním fantasz před padesátkou v roli nesmrtelné tety... Tak teď už vím, kdo byla a kde se vzala Xena princezna bojovnice :-). Musím říci, že je to pořád nádherná baba a ten klučičí účes ji sluší (kšá Verbale!) :-). První čtvrtka filmu v exotických lokacích byla docela zajímavá, než se divák dozví jak to celé vlastně je. No a pak už je to jen klasický netflixovský rasově vyvážený nastavovaný gulášek, který nemáte ani chuť dojíst. Samozřejmě plný mouder, drsných pohledů a gest. Nebojte, na líbačku dvou chlapů tam dojde, o tom žádná. To by pak ani nebyl pořádný film, protože tohle je tam strašně důležité, možná důležitější než scénář  !  Zkrátka a dobře komixová předloha, kterou jsem neznal je z toho docela cítit tím prapodivným příběhem, kterému se vám ani nechce moc věřit. Dávám za dva průstřely  a doufám, že se mi po pár dnech zacelí. * *

Sorry jako, ale... Alicii mám rád a je to dobrá herečka a sakra pěkná ženská (může se to dneska ještě takto natvrdo psát?). Ale jako Lara Croft fakt ne. Když už, tak tedy raději ta Angelina, která proporčně z hlediska prostorové výraznosti má ke své počítačové hrdince sakra blíž. A já mám k somu právo sakra co říct, protože jsem Laru proháněl po monitoru v dobách prvních počítačů, kdy její ženské obliny (a že jich měla) měly ostré geometrické tvary s jasně rýsovanými hranami. A to se raději nebudu zmiňovat o hojně stahované záležitosti ,,nude patch'', která nám tehdy puberťákům tuhle hru sakra okořenila... Bylo to  v dobách, kdy nás starší varovali, že z těch internetů zblbneme. Nakonec se ukazuje, že dnes z nich zblbli spíše oni, ale to sem vlastně nepatří... Zkrátka a dobře Alicia ne. Počítačová Lara vznikla jako takový protipól Indianovi Jonesovi a zcela jistě se nepočítalo zprvu s tím, že by šlo o filmovou hrdinku. Vznikala v dobách, kdy její nástup těžko mohl katalyzovat feminismus dnešního typu a spíše se zkrátka a dobře jednalo o dobře promyšlený kalkul. Sexy hrdinka v kraťáskách a sakra těsném tílku, hledající poklady po všech koutech světa, to tenkrát ještě nikdo do her nešoupnul... tedy kromě fantastického dinosauřího Trespassera.  Pravda, nejeden mužský počítačový hráč tehdy trochu rozpačitě zapřemýšlel zda do hry jít, když se hraje za ženskou (mne nevyjímaje). Nakonec se ale při tom všem šplhání a skákání z pohledu třetí osoby ukázalo, že ty pohledy na hrdinku z různých stran i plnění dobrodružných úkolů nemusí být až taková nuda. A jak šla doba a zlepšovaly se výkony počítačů i kvalita grafických zpracování dalších dílů, bylo to vizuálně lepší a lepší. No a proč to tady já pamětník píšu ? Protože vlastně ze stejného zdroje těží i film. Pohled na vnadnou spoře oděnou prsatici houpající se na liáně, prostě Indy ve své postavě nabídnout nemůže i kdyby odhodil klobouk :-). Příběh sám se přiznám mně moc nebavil. To neustálé omílání a luštění rébusů nudilo a těch digitálních efektů tam bylo fakt moc. Méně je někdy více soudruzi! Ale nepopírám, že mně ta japonská G3M Nell v té řece nepotěšila. Konec jsem v poddstatě dozíval, protože tenhle kompot o hrobkách, pastech a úniku nám byl servírován už tolikrát, že člověka jen těžko překvapí ta chuť zavařovaných švestek. Dávám tedy za dva klíče do zámku, promiň Alicie, ale snad se znovu potkáme raději někdy jindy, někde jinde. * *

Velmi zajímavá záležitost už jen z hlediska lokace okupovaného Nizozemí. Bohužel v obsahu je vykecáno skoro vše, snad krom toho co měli herci ráno k snídani. Jedná se o klasický film se záměnami hlavních postav, kdy nad konáním obou hrdinů divák občas překvapeně nadzvedne obočí. U Duckera bych to snad pro jeho mládí a snahu se také zapojit do odboje snad i chápal, ale u Dorbecka je to trochu jiné. A moc nerozumím tomu, proč odbojář nešel vypátrat. Členové SOE byli cvičeni na pár místech v Anglii a jejich shozy a výsadky dělaly tuším jen dvě specializované perutě na tuto činnost vybavené Lysandery a Halifaxy. Mimochodem jeden takový vysazoval naše výsadky nad protektorátem v roce 1942. Je tedy divné, že po válce, kdy už se vědělo kdo přežil, že by o něm nikdo nevěděl. Na stranu byl i chaos a jestli se Dorbeck chvilku nehlásil velení a užíval si poválečných radovánek ve stylu závěrečných minut každého filmu s agentem 007, pak se nedivím, že měl Ducker velké trable. Dávám za 4 vyvolaná okénka filmu z fotoaparátu Leica. * * * *

Tyhle digitální japonské Žlababy jmen Kaidžů, Godzill nebo Gappa mně poslední dobou moc netáhnou, ale tenhle film mne zaujal něčím jiným než vyžranou mořskou potvorou. Zatímco starší kousky jsou dnes nechtěně zábavné svými dobovými trikovými efekty, bylo jasné, že tento film nabídne minimálně něco,  co bych nazval současným digitálním standardem. A mne to přitáhlo i dobou, kdy se příběh odehrává. V poraženém Japonsku, zdecimovaným válkou a nálety amerických B-29. Kdo ví něco o náletech na Tokyo, jistě stejně užasle zíral na tu spoušť co zůstala přeživšímna zemi k žití. Samotný příběh mne moc nebavil, Godzilla vzpadala srandovně na svých tlustých nožkách a afektovaní japonští herci se také zrovna dvakrát nepředvedli. Líbil se mi ten zátah torpédoborců a Shinden. Člověk si pak říká, proč někdo investoval peníze do takovéhle pardon, ale kraviny, místo toho aby natočil nějaký solidní válečný film, když už na to ty prostředky a možnosti má? A že mají Japíci o čem točit, celá válka v Pacifiku zatím z filmařského hlediska není nic moc pokrytá. A u filmu jsem musel uznat ještě jednu věc. Už jsem viděl pěknou řádku japonských válečných filmů. Jakákoliv sebereflexe nula. Padlí vojáci byli opěvováni jako hrdinové, ať už se jednalo o normální armádu, námořnictvo nebo sebevraždné piloty. Překvapilo mne to mnohokrát a mnohokrát jsem to u těch filmů zmínil v komentech. Zde poprvé zaznělo, že řada lidí zemřela zbytečně. Hlavně piloti kamikadze. No to je pokrok! Opravdu. Dávám Japoncům ještě dvacet let a možná se po sto leech od druhé světové od nich s pokorou dozvíme, že se leckde chovali jako dobytek a slovo lidskost vůbec neznali. V souhrnu dávám za dvě odpálené námořní miny. * *

Sandlera moc nemusím, ale nalákala mne ta izraelsko-palestinská zápletka. Začátek byl docela super a Zohan jako největší borec IDF mne docela bavil. Ale pak to začalo být až pekelně  lascivní a to v tom negativním slova smyslu. Já nejsem žádný puritán, ale tady to fakt bylo hooodně za čarou. Mám rád komedie , kde jsou náznaky, kde je divák ponechán si věci domýšlet a ne tento typ  pro jednoduchého diváka, kde se prdí, krká, zvrací případně vystrkuje to ostatní jako zde. Pokud si Sandler sám částečně napsal scénář, tak opravdu nebude zcela normální. Je to trochu škoda. Kdyby se to drželo spíše na té protiteroristické lince, mohlo to být fajn. Takto dávám jen za dvě trvalé. * *

Catherine bylo v době natáčení skutečně 40 a v té době tedy byla opravdu sexy čtyřicítka, takže se tvůrcům obsazení skvěle podařilo. Justin ji dobře sekundoval jako výrazně mladší partner a celé to byla docela prima komedie, která asi není úplně pro rodinné koukání s dětmi. Celé se to dost točí kolem vztahů a hlavně sexu. Z hlediska originality ale film není nic převratného, variací na podobné téma jsme viděli už více. Ono je to také docela ze života. Tohle byla ještě ta lepší verze, v té druhé některým čtyřicítkám v tomhle věku hrábne a rozhodou se být nezávislé... na rodině, partnerovi... A pak to moc komediální není.  Dávám za 3 kapučína.     * * *

No jo no, už je z toho závislost. :-). Jediný koho je mi v  seriálu opravdu líto, je člen HR Toby. Tady měl evidentně  někdo z tvůrců asi nějaké nevyřízené účty s nějakým personalistou ! :-)

Konvoj PQ-17. Kdo se zajímá o válku, jistě netřeba více psát. A právě uprostřed něj se ocitáme v tomto filmu na palubě jedné z norských obchodních lodí. Film je poctou norským námořníkům a právem. Na téhle trase totiž stačilo jen počasí abyste toho měli plné zuby. Arktická trasa přes Beringovo moře byla jednou ze tří tras, kudy šly zásoby bojujícímu RuSSku, které napadl jeho kámoš a spojenec Hitler. Ano, je třeba to připomínát, páč mám dojem, že na to RuSSáci poněkud zapomínají a připomínají jen jak ,,osvobozovali'' Evropu. Když pak sledujeme podrobně fotky toho na čem prijechali, všimneme si krom jejich obrněné techniky i náklaďáků Studebaker, GMC, polopásů a kolových M3A, Jeepů, vozidel Dodge, občas můžeme zahlédnou i nějaký ten spojenecký tank s rudou hvězdičkou na věži. A to nemluvíme o konzervách, obvazech a dalších věcech ve výstroji pěšáků. No a jakpak se tam tohle do toho RuSSka dostalo? Právě konvoji buď rovnou z Ameriky, nebo přes Írán a nebo severní cestou přes Beringovo moře do Murmansku. Němec samozřejmě neměl moc zájmu na tom aby RuSS byl v rámci Lend and Lease vyzbrojován spojenci a tak nasadil značné množství ponorek a dálkových bombardérů na tuto trasu aby co nejvíce výstroje zničil cestou. A nutno dodat, že se mu to dařilo. V případě tohoto konvoje obzvláště. Objevila se totiž fáma, že se na lov k této trase vydal Tirpitz, chlouba kriegsmarine. Britská eskorta dostala rozkaz vyhnout se případnému nerovnému boji a neozbrojené výstrojí narvané obchodní lodi zůstaly napospas ponorkám a Luftwaffe. A o tom je tento film. Musím říci, že byl natočen perfektně. Ju88 měly svastiky na ocasech, což musím dnes hodnotit kladně ač se jdná o samozřejmost. V této přiblblé době jsou tendence je tam nezobrazovat, protože nacismus... Všichni z těchto konvojů mají můj obrovský obdiv. Buď jste mrzli a plnili úkoly vrámci konvoje šílení strachem kdo že vás to sleduje z hlubiny periskopem, nebo jste neměli moc šancí v případě torpédování... Hořící nafta, výbuch munice v podpalubí, smrt v ledové vodě či pomalé umrzání v záchranném člunu s jistotou, že vás nikdo nejspíše nevyloví... To je jen drobný výčet toho co vás mohlo potkat. Přesto ti chlapi a nešlo jen o Nory, ale i Švédy, Brity, Kanaďany ad... do toho šli a někteří těch přejezdů měli i několik. Smekám. Dnes se hodně hovoří o tom, jak by si RuSS vedl bez této pomoci. Historie nezná kdyby, ale je otázkou jak by to bylo. Kupodivu největší pomocí byly ne tanky a letadla, ale americké lokomotivy a náklaďáky. Ti prý pomohli RuSSovi vyhrát válku. V roce 1943 byla prý každá třetí lokomotiva v RuSSku americká. A logistika je základem každé armády, která má nějak fungovat.... Pokud se vám líbil Greyhound (tam ale konvoj jede ze Států do Anglie), neváhejte. A samozřejmě doporučuji i povedený seriál PQ-17.  Dávám za 5 zásobníků do protiletadlového boforsu a děkuji kamarádovi desade, který mne zase na film upozornil a dokonce k němu zmákl titulky. Těch 5 hvězd je i Tobě kamaráde! :-) * * * * *

Kancl se mi stal tím, čím je ztracenému v poušti oáza se stgudnou plnou vody, nebo letadlu ztracenému v mlze díra vmracích s letištěm na dohled. Některé dny k němu i já podobně směřuji protože má na mně doslova léčebné účinky. Steve Carell se definitivně usadil mezi mými top ten herci a teď už vím, že jsem se i já zamiloval do Pam a těch jejích mnohdy vyděšených pohledů do kamery. Sorry Jime! Neměls odejít. Dwight je pekelnej jako vždy a vůbec celé to osazenstvo je prostě boží. Tenhle seroš má dokonale sladěné detily a šlape bezvadně. Od třetí řady se chechtám u každého dílu nahlas. Ač nemám moc veselé období, tohle se už žádnému filmu ani seriálu dlouho nepovedlo. Tleskám! * * * * *