Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Horor
  • Mysteriózní

Recenze (551)

plakát

Blackout (1950) 

Chris Pelley je slepý. Omylem se dostane do jiného domu než chtěl a narazí tam na ležícího chlapa s nožem v zádech a taky na jeho vrahy. Po tomto setkání skončí v nemocnici a tam o tom informuje detektiva, který mu ale nevěří. Po operaci očí začne pátrat po vrazích na vlastní pěst. Postupně zjišťuje, o co tam vlastně šlo a kdo všechno je do toho zapleten. Bohužel s postupem času začíná logika předchozího děje trochu skřípat, ale na to už jsme z takových filmů zvyklí. Přestřelka ke konci filmu směšná. Každopádně dívat se na to dá. 3,5*

plakát

Train of Events (1949) 

Několik příběhů, které se spojí na konci v jednom osudovém vlaku. Co se stane, se dozvíme už na začátku. Příběhy jsou to hodně odlišné, od debaty o chovu slepic až po vraždu. Že už sledujeme další příběh se dozvíme jen podle najednou jiného prostředí a postav. Ten způsob prolínání humorných a tragických situací už mně připadal trochu cynický a britsky necitlivý.

plakát

Back-Room Boy (1942) 

Arthur má velmi zajímavé a důležité povolání. Musí se ale každou celou hodinu dostavit na pracoviště, což mu narušuje normální život a tak se raději nechá přeřadit na jinou práci, konkrétně na maják na opuštěném skalnatém ostrově. Svérázný vesničan mu cestou v loďce na maják popisuje, jak se tam postupně samotou zblázní a člověk se bojí, že dál už to bude jen němá groteska. Zbytečně. Askey se sice snaží a občas se tomu dá zasmát, bohužel druhá část děje, která spočívá v pobíhání po majáku, je slabší. Scénou ke konci filmu jak kdyby se inspiroval jeden z filmů o Sedmé rotě.

plakát

The Limping Man (1953) 

Průměrná kriminálka, která ničím nevybočuje, možná až na závěr, který ale také není úplně originální. Kouzelnické triky primitivní, zpěv zbytečný. Když se vrátím k závěru, tak ne každému se bude líbit, ale já mu tak trochu rozumím.

plakát

The Ringer (1952) 

Naštěstí se celý film nese v humorné rovině, jinak by to byla blbost. Humor obstarává Hartnell v roli zlodějíčka Hacketta a je ve filmu jednoznačně největším přínosem. Lom sice hraje tradičně velmi dobře, ale má tam vážnější roli a funguje tam spíše jako nadhazovač.

plakát

The Long Wait (1954) 

Trochu prchlivý Johnny The Kiss Mc Bride po ztrátě paměti zjišťuje, že je obviněn z vraždy a měl by najít svou Věru. Film má atmosféru a situace, ale bohužel občas taky hloupé situace. Člověk nechápe, jak se do nich může tak hloupě dostat a způsob, jakým se z nich dostane, je taky těžko uvěřitelný. Navíc, plakát trefně vystihuje, o čem je skoro půlka filmu, ale to už jsem naznačil na začátku. Škoda, mohl to být celkem dobrý film.

plakát

Happy Ever After (1954) 

V nějaké irské vesnici po velkorysém generálovi zdědí panství jeho prasynovec, který je jeho pravým opakem a navíc je to Angličan. Když místním oznámí, že jim přestane financovat hony, přeteče poslední kapka a vesničané se ho snaží zbavit všemi prostředky. Absurdní humor je tu jak ve verbální tak neverbální rovině. Plno různých postaviček, které se vzájemně doplňují. Já jsem se u toho bavil možná taky proto, že některé ty herce už znám z jiných filmů. Cole překvapil v menší nezvyklé roli mentálně slabšího pomocníka v hospodě, ale rozhodně byl vidět. :-) Komedie se také uvádí pod přiléhavějším názvem Tonight's the Night. Něco přes 4*.

plakát

The Lost Hours (1952) 

Bývalý letec RAF se snaží vypátrat skutečného vraha jeho ne zrovna kamaráda z války, dříve než ho dopadne policie, protože on je právě hlavním podezřelým. Je to takové vyšetřování na vlastní pěst a ničeho zásadního se tam nedočkáme. 3,5*

plakát

Another Man's Poison (1951) 

Nešťastná ženská, která si myslí, že svým přímočarým bezskrupulózním chováním dosáhne svého a přitom se akorát čím dál víc zamotává do problémů. V některých momentech to nedává smysl. Jedna scéna vypadala jak z grotesky, když se v domě zjevil špinavý oškubaný chlap - v souvislosti s tím, co tomu předcházelo. Na druhou stranu tentokrát dobře hráli téměř všichni herci, nejlépe pak Bette Davis.

plakát

Home at Seven (1952) 

Čekal jsem od toho něco jiného než jakousi variaci na Okénko nebo Dnes neordinuji, včetně Pivce, kterému se herecký projev Richardsona podobal. Byla to také převážně konverzačka, ale v tomto případě šlo o vraždu a humoru bylo také o dost méně. 3,5*