Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (63)

plakát

Bodkin (2024) (seriál) 

Skvělej seriál, kde mi bylo celkem jedno, jak to dopadne, ale žral jsem všechny postavy. Hlavně Dove - cynickou, ironickou a vážně sprostou :). Bodkin má pár momentů, kdy jen zíráte - ale úžasem, jak to mohlo někoho napadnout (zpěv u baru, tanec na mostě a hození kabelky na strom :)) Byla to fajn pohodová jízda do teho Bodkinu!!!

plakát

Němá tajemství (2023) 

Loňský rok se českému filmu konečně zadařilo. A to hned třikrát: Přišla v noci, Tancuj Matyldo a Němá tajemství. Všechny tři filmy spojuje silná hlavní hrdinka... Světe div se, kupodivu se obešly bez provařených herců a tvůrci vsadili na méně známé umělce. Za to díky!!! Němá tajemství mají vskutku nádhernou kameru a fantastický střih. Pro mě, je Milena Steinmasslová královnou tohoto snímku. Chytrý scénář a velmi zdařilé dialogy. Tohle se opravdu povedlo. A tak je pro mě tenhle film určitě nejlepší, nejucelenější ze tří výše jmenovaných.

plakát

Antracit (2024) (seriál) 

Což o to, námět byl fajn... Ale hned od začátku mě šíleně iritovala hlavní hrdinka Ida. Zadání asi znělo něco jako: holka s leukémií, která je navzdory tomu hrozně cool, hodná a mile praštěná tak, že jí musí každej hned milovat. No, u mě teda žádná jiskra vskutku nepřeskočila.. Naopak. Tenhle "rozšafný diblík" (brrr...) mi vadil v každé scéně.. Když už se ta holčina místy trochu uklidnila a zvážněla, vzápětí zase vytáhla toho Blanarovičovýho čertího skřeta a byl konec lásky mezi námi. No a úplný závěr byl jak od Cimrmanů: já totiž nejsem tvůj tatínek, já jsem tvůj syn, tatínku..tak ten to zabil úplně.. Ale škoda, jinak to bylo vážně fajn... Každý diblikofil si může přidat další hvězdici

plakát

Jedeme na teambuilding (2023) odpad!

Já vůbec netuším, co jsem si to provedl, že jsem se dobrovolně odhodlal vidět film, kde účinkují (záměrně se vyhýbám termínu hrají..) Prachař a Polívková... (Ta je mimochodem ve scéně u baru a ve stanu opravdu strašidelná..) Jo, už vlastně vím!!! Já taky dvě desetiletí pracoval v korporátu a teambuilding jsem absolvoval celkem třikrát... Celých nekonečných 105 minut mi oči krvácely a bylo mi stydno za všechny účastníky této křečodie.. A to jsem se varoval.. Marně... Všichni se jen pitvoří a přehrávájí a mluví sprostě.. Možná bych dal jednu hvězdu za karaoke Zlatokopku, ale ten zbytek je fakt zblitek.. Ano, jsem vyléčen a poučen a další českou komedii zkusím tak za deset let.. 56%? Inu jak říkal Werich: to je blbý, to se bude líbit...

plakát

Narušené dítě (2000) (TV film) 

Ačkoliv mám obecně vzato filmy o vyšinutých dětech rád a baví mě kam až tvůrci dokáží posunout hranici vkusu a uvěřitelnosti, tak u tohoto snímku to jaksi neplatí a začínám mít vážně strach. Strach z Jonathana. Z Jonathana a jeho cvakajících zoubků, z jeho záchvatů a z vědomí, že žel není sám. Z jistoty toho, že z něj jednou určitě bude vrah, sériový anebo masový... Že přes všechnu lásku a péči, kterou se mu nyní dostává je jeho konec nevyhnutelný. Je to časovaná bomba. A není jediný... Jak moc je těžké a většinou i nemožné opravit rozbité děti? Ta moc, jak záleží na každém slově, gestu, jak my naším chováním děti utváříme, směrujeme je anebo ničíme, je děsivá. Pipláme si doma naše potomky, pečujeme o ně, sníme o jejich budoucnosti, ale nepřipouštíme si, že jsou zde doslova zástupy malých Jonathanů, kteří proklouznou systémem jako nic a najednou bydlí vedle vás. Mají právo volit, chodit ven a to vše jen do té doby, než se projeví ta druhá, děsivější tvář... Je mi z nás lidí smutno. Nadáváme si do zvířat, ale jsme horší než oni. Nikdo na téhle planetě nedokáže rozbít a na celý život poznamenat své potomky tak strašně, jako lidé. #šejmonjů lidi!!!

plakát

Lék (1995) 

Je to takový ten milý, hezký, uhlazený, rodinný film. Pěkně natočený a zahraný. Jen ty postavy jsou tam buď hrozně hodný, nebo hrozně zlý. Od začátku je jasný, kam to směřuje a jak to skončí. Vzhledem k tomu, že je to takový celý plochý, tak všechny slzotvorný kanálky zůstaly zavřený. A tím jsem vyčerpal únorový rozpočet na písmeno ý.

plakát

Archive 81 (2022) (seriál) 

Začátek navnadil, zbytek unudil... Ze seriálu mám pocit, že tvůrci chtěli natočit něco ve stylu dámetamvšechnytajemnookultnověci a Wan to cálne. Hudbu nahrál Sbor dobrovolných astmatiků a hlavní herec Mamouněco má v rejstříku pouze dva výrazy: divím se a divím se víc. Herecky bída. Škoda Archive, škoda tě...

plakát

Neviňátka (2021) 

Nekompromisní, atmosférický a velmi originální severský počin. Některé scény mě doslova přikovaly k zemi, některé dojaly. Už Thelma (2017) se mi moc líbila a určitě mrknu i na další počiny pana Eskila. Dětští představitelé hráli naprosto fantasticky a nebýt jejich věrohodnosti, zbyla by jen průměrná epizoda z Akt X...