Gulde

Oldskůlovej akčňák, u kterýho podobnost s herním Wolfensteinem rozhodně není jen čistě náhodná (ono už i ten styl loga je povědomej). Je tu samozřejmě docela dost klasickejch žánrovejch klišé, ale na druhou stranu i důraz na různý detaily, který jsou u mnoha áčkovejch filmů většinou přehlížený, nebo vyloženě nesmyslný (třeba styl podřezávání). Postavy v rámci děje veskrze obstojný, ale člověku prostě nepřijdou nějak zvlášť sympatický/zajímavý, což je za mě asi největší kámen úrazu celýho filmu. Vizuál je povedenej a efekty jsou hodně kvalitní, což jsem tu vážně nečekal - navíc ani nejsou nějak přehnaný, což taky super. Co ale tady cením nejvíc, je inovativnost námětu. Ve svý podstatě to vlastně není nic nějak originálního, co se tedy zápletky týče, ale když se člověk zamyslí, filmů s takovýmhle zaměřením a zasazením je těžce poskrovnu. Takže jsem rád, že v dnešní době rebootů a remakeů se najdou i takovýhle menší projekty, který se nebojej přijít s něčím novým a dokážou velice mile překvapit.

Po docela dlouhý době hvězdný války, co se mi fakt líbily. Dobrá plejáda herců, kteří sedli jak do těch rolí, tak i i mně. Vizuál je parádní a není rušenej nějak přehnanejma efektama, což se dnes taky málo vidí. Co to ale sráží, dle mýho, je hudba, která se prakticky od 70. let nezměnila a všude jedou furt ty epicko-patetický trubky.

Parádní zakončení tohohle parádního seriálu.

Trochu temnější superhrdinovka, ale líbí se mi to. Tom Hardy je prostě borec a bez něj by to tak dobře nepůsobilo. Tady bych vyloženě rád pokračování. Pokud se ale nebude nést ve stylu ujetýho megalomanství, jako obvykle pokračování většiny marvelovek.

(MŮŽE OBSAHOVAT MÍRNÉ SPOILERY) Mezi těmi všemi filmy se superhrdiny poslední doby je tohle docela svěží vánek. Příběh sice jak přes kopírák jako u všech filmů stejného ražení, ale samotný jeho detaily a provedení je tu pojato docela nezvykle zajímavě. Každopádně za tu naprosto haluzovou scénu s iluzemi jim tedy musím zatleskat, ta se vyloženě povedla! (Cinema City Liberec, 15.7. 2019)

Vezměte si 10 minutový krátkometrážní film s nevalným dějem, natáhněte ho na 60 minut, dodejte absurdní robotické charaktery a asi tak 30 krabiček cigaret. V zásadě je to jen dlouhá a nezáživná reklama na tabákový výrobky.

Tedy, čekal jsem to horší. Nakonec se z toho vyklubala docela pohodová transformersácká podívaná. Mark Wahlberg se sem prostě hodí. Když to srovnám třeba s dvojkou, tak tady jsou pohodový i ty postavy samotných transformerů, který si člověk docela rychle oblíbí. Na druhou stranu s lidma je to už horší. Dcerunka Tess vlastně celej film prořve a probrečí (čímž se film posouvá blíže k realitě ohledně toho, jak by se asi chovala běžná náctiletá holka která se dostane do intergalaktickýho konfliktu přerostlejch robotů) a její nabíječ Shane je snad až trestuhodně nevyužitej charakter, jenž pronese jen pár slov, který navíc vyzní prakticky stejně - inu mlčeti zlato. Postava Stanleyho Tucciho nahrazuje střeštěnýho agenta Sektoru 7 z prvních dílů a více než důstojně. Zápletka samotná je vlastně ve své podstatě pořád to samé už od prvního dílu - hodní musí uchránit artefakt, kterej může všechno a všechny zničit, přičemž závěrečnej boj se odehrává vždy v nějakým velký městě (na poušti by se těžko vyblbli se speciálníma efektama). A za poněkud laciný beru přítomnost Galvatrona/Megatrona. Nechte už ho důstojně zdechnout, vždyť už je k smíchu jak vždycky pronáší jen silácký řeči a nakonec beztak odejde s botama od sněhu a banánem v ruce. Intelektuální zábavu tu prostě nečekejte, ale pokud hledáte plno nesmyslný akce protkaný nějakým tím patosem, s Transformers jen tak chybu neuděláte.

Ani jsem si nemyslel, že ještě naleznu dokument o Černobylu, který by zase přinesl něco pro mě nového - a hle, tady je. Rozhovory s pamětníky - například velitel policie apod., a nebo třeba i trocha informací o vysídleném městě Poliske, a info o novém sarkofágu. Zpracování taky zajímavé, ale nevím jestli v originále, ale minimálně ve slovenském znění pár nepřesností (vážně sypali na hořící reaktor uhlí - jako vážně?... ). Ale jako celek velmi příjemný a svěží dokument.

Dokument o Ljudmile Ignatěnkové, manželce jednoho z černobylských hasičů, a o tom, jak moc jejich (její?) životy změnila ona osudová havárie. Po boku všech těch faktografických dokumentů (které mám ale samozřejmě v oblibě) je tohle zase něco úplně jiného...

Dost dobrej nápad s fungováním emocí.