Tosim

Jsem rád, že Marcel Bystroň už v názvu filmu vyjádřil úspěch a kvality svého předchozího scénáře...tomu se říká sebereflexe. Chvíli po začátku snímku jsem se slušně bavil, ovšem když se skoro všechny postavy na plátně chovají bezmála devadesát minut jako kreténi, začne to posléze diváka téměř fyzicky bolet. Tady prostě nic nedává smysl, všechno jede volným pádem a dělá to dojem, že je každému jedno, jak to dopadne. Největší škoda je, že ta část, ve které se natáčí pornofilm, není více dlouhá. Aspoň by to mohla být trošku legrace. A nejhorší na tom všem je, že se režisér snad snažil "něco říct." Bože!!! :-(

Myslím, že u nás po roce 1989 byly natočeny, až na několik pokusů a televizních věcí, jen tři nadprůměrné pohádky. Tahle, Lotrando a Zubejda a Anděl páně.

Vím, tenhle film je po určité stránce velice konvenční, ale obsah to všechno přebíjí...

Filip Renč pro mě začíná být, stejně jako Zdeněk Troška, režisérem jednoho filmu. Upřímně jsem nečekal, že tenhle snímek se bude držet skutečnosti nějak věrně, chtěl jsem jen pocitvý thriller, kterého se mi dostalo.

Je mi líto, ale tenhle film se pro mě nikdy nadprůměrně zábavným nestane. Má několik dobrých hlášek, to ano, ale dějově je velice prostinký a tohle u mě rozhoduje i kdyby měl kdo ví jaké triky (i navzdory době či rozpočtu.) Nejvíc mě tedy odpudila ta hnusná a jednotvárná kybernetická hudba.

Ze začátku se to dalo a to hodně, už jenom kvůli odpovědím soutěžících ("Kolik let mělo devatenácté století? Tak šedesát, ne?"), ale pravidelná výměna morerátorů by byla asi tak tím jediným, s čím bych souhlasil s bývalým generálním ředitelem TV nova: protože Krampol už je (a to více let) naprosto nepoužitelným. Některé historky vypráví po několikáté a pak už se s tím opravdu nic dělat nedá, i když si pozve kohokoli. Navíc mám pocit, že mu tenhle pořad opravdu způsobuje duševní újmu (stačí si vzpomenout jen na to, jak objížděl republiku s Paroubkem a argumentoval, že prý "to přece není o žádné politice.") Takže shrnuto: "jistě jste si všimli, že tam ve foyer byly tužtičky a papírky..."

Naprosto neuvěřitelným způsobem zahraná TV inscenace o vojenské šikaně v ČSSR. No žádní Chlapci a chlapi! ;-)

Když Úsměvy uváděl ještě Zdeněk Svěrák, bylo to lepší, v podstatě takový průvodce českou kinematografií braný chronologicky (prostě co se v té určité době u nás natáčelo), to až pak se začaly dělat medailonky herců, ale ani teď s Jaromírem Hanzlíkem to není vůbec špatné :-)

Nemám slov. Vím, že Tom Tykwer je talent, ale žádný z jeho snímků mě ještě takhle neodrovnal a taky jsem vůbec nečekal, že na mě nějaký tak silně zapůsobí už na začátku roku 2007. Původně jsem si myslel, že mě budou rušit třeba vypravěčské monology, ale nekonec se ukázalo, že jen umně zapadnou jako kolečko do stroje režisérova záměru. Vizuální lahůdka, úžasná jízda (kterou ale musí režisér na chvíli zvolnit, jinak by se to nedalo vydržet :-), nečekané emoční a herecké orgie a ty opravdové taky. A divákovi nezbude, než s otevřenou pusou zírat na plátno, i když by chtěl několikrát svou hlavu odvrátit.

Všechny tyhle thrillery s Jackem Ryanem se mě líbily hrozně moc, ať ho hrál kdo chtěl. Nemůžu si pomoct, byl jsem po celou dobu filmu totálně vcucnut do napínavého děje, takže vůbec nevidím důvod nedat plné hodnocení. Snad pozdějc.