Beckett51

Co The Father s Hopkinsem řekl o mysli, která ztratila Ariadninu nit, The Whale s Fraserem vypovídá o spiritualitě umírání. Hluboce depresivní zážitek se světlem na konci tunelu - a že to světlo zářilo.

Nehorázně vtipná věc. Duch Evil Dead tohoto tisíciletí obohacenej o funkční legraci z moderních hororových klišé. "I can't just jump out of the window!"

Nádherně čistej film. Krásnej vizuál, přehledná kamera, zábavná a smysluplná akce z velké většiny vyhýbající se tradičním klišé současných akčních filmů, krystalovej scénář (byť dějově nijak objevnej a hodně jednoduchej, tak rodinný vztahy jsou napsaný nádherně) a vypiplaná spekulativní biologie. Rodí se nám tu pěkná rodinná sága.

Smutný důkaz toho, že první díl byl skutečně výjimkou potvrzující pravidlo toho, že "moderní český pohádky" jsou tu akorát tak od toho, aby z dětí dělaly dementy naprosto otřesným humorem, recyklovaným prostředím a příšernou kamerou lvl Ordinace v růžové zahradě. Ech.

V zásadě hezky natočenej scénář z random Asylum filmu. Stupidní postavy, jedno klišé za druhým a předvídatelný jak výprodeje v Lidlu. Jediný plus je kamera a trol samotnej, u kterýho se vůbec nedivím, že byl tak nasranej, když musel hrát v tomhle škváru.

Nápad, ze kterýho by třeba takovej Peele dokázal vytřískat horor roku, ztracenej v kabátku podprůměrnosti ve všech směrech. Škoda, škoda...

Mistrovská scénáristická, režijní a herecká momentka v historii kinematografie. Martin se musí rochnit blahem.

Mírně nadhodnotím, protože to je fakt jedinej díl tohohle bubáka, u kterýho jsem cítil respekt k Hellraiser loru (kterej byl plnohodnotnej IMHO jen u prvního Hellraisera a Inferna), ale zároveň jsem u sledování neměl pocit jako by to místama byla spíš nechtěná parodie na sebe sama nebo že tvůrci občas nevěděli, jak naložit se svojí vizí. Atmosféra, masky, hudba, kamera na jedničku a ikdyž scénář v několika pasážích trochu kulhá, na další díl v rukách tohohle tvůrčího týmu bych se s radostí podíval.

Tak já nevím. Na poměry Marvelu svou formou relativně svěží vítr, nicméně obsahově naprosto průměrná věc. Na 54 minutách se s daným materiálem přece jenom dá vykouzlit o trošku víc než skvěle natočená pocta "klasickým hororům" v typickém (čti samoúčelně přeakčnělém) rouše Marvelově, kterej si ty klasický scénáristický archetypy (čest těm pár výjimkám, u nichž si alespoň částečné nabourání vydupali režisérské osobnosti) prostě neodpustí. Porovnám-li 12 let starou poctu ve formě remaku nesoucí se na podobné vlně, vyhrává The Wolfman i přes svou občasnou debilitu s přehledem. U něj jsem "ten" feel měl. U Werewolf by Night ho udusily pařáty filmové pop-mašinérie.

Dafoe v Očistci (spolu s divákem). "It's impossible to live without reason."