neoBlast

Lehce nadprůměrná allenovka (ve srovnání těch posledních, samozřejmě) s výborně napsanými hrdiny a světem, ač na západním pobřeží, obydleným jeho typickými "malopostavičkami". Woody Allen už dokázal vytěžit ze svých slabších scénářů více, proto nic úchvatně filmově tyčícího se od Jasmíny nečekejte. Nemyslím si, že zrovna tenhle film si budeme v dobrém připomínat po skončení současné Woodyho desetiletky. 60 %

Prostě A Band Called Death nebyl prvním dokumentem na toto téma a to ho v mých (subjektivních) očích sráží. Srovnání s Anvil nebo nalezeným Sugar Manem se tady přímo nabízí. Skupina sympaťáků (věřili byste, že černoši z Detroitu mohou hrát punk?) si stále ale zaslouží pozornost, přestože film nenabízí nic navíc, krom ošunťělé pohádky o zapomenutých nadaných klucích. Pokud je tohle vaše "poprvé", můžu jenom vřele doporučit. 65 %

Tenhle projekt byl asi sázka do loterie - nevyšlo to... A přitom potenciál byl - jedním sledovaným byl student famu (je mu věnováno asi 5 minut) a také vidět opačný pohled, turecká holka v Praze, nedostává dostatek prostoru. Nakonec si tedy nejvíce času floutek co se jel flákat do Španělska a přivezl zpátky nejvíce natočeného materiálu (a dramaturgovi je jedno, že polovinu z něj tvoří huličská cesta do Pyrenejí). Samozřejmě nula filmově zajímavých minut se dala čekat, ale i ani ty nešťastně sestříhané zbytky si nezaslouží pozornost. 25 %

Přiznávám, že jsem byl hodně skeptický, když se na počátku v titulku zmínila stanice HBO. Začal jsem očekávat hodně efektní a povrchní jízdu. Znáte to, krásné, ale prázdné snowboardové "dokumenty"... Mluvím o tobě přeceňovanýThe Art of Flight. Ale druhá polovina je naprosto brilantní záležitostí pro fajnšmejkry. Co se děje po nehodě mohlo snadno skončit v melancholické žumpě, ale režisérka Lucy Walker úspěšně balancuje na hraně uvěřitelných emocí a sleduje život poznamenaného Kevina. Snímek je okulahodící, protože se v tomto sportu zkrátka točí spousta materiálu - ze kterého by třeba vznikl další The Art of Flight, ale The Crash Reel se nemusí za ničím schovávat, ani lacině využívat Kevinovy nehody. 90 %

Jak jeden moudrý muž řekl: "lepší by to mohlo být jenom kdyby Scarlett Johansson mluvila s přízvukem jako ta její šťabajzna v Don Jon". 90 %

Přiznávám, že jsem chtěl vidět jak hluboko se Al Pacino propadl. Ale po patnácti minutách jsem tohodle Sandlera vzdal - a to jsem celkem sandleruvzdorný, dokonce některé jeho snímky/SNL skeče bych se nebál označil za kultovní... Ale tady jsem ani nenašel sílu přetáčet a scény s velkým Alem hledat. 0 %

Tak Nat Faxon a Jim Rash se tentokráte trhli. Posledně si ještě na celý snímek nevěřili a posadili na režisérskou stoličku zkušeného matadora Alexandera Paynea - tenkrát z toho všichni tři trhli zlatého plešouna. Stále věřím, že Payne si za Děti moje zasloužil spíše režisérké ocenění, a nový snímek dvojice Faxon/Rash jenom dokazuje, že vizionářský lídr tady chybí. Teď totiž vznikla indie žánrovka, které si sice tleská na Sundance, ale větší díru do světa neudělala a už asi ani neudělá. Herci pobaví a hrají svůj vysoký standard, Steve Carell snad poprvé mimo svoji škatulku, Sam Rockwell ve vděčné roli bohéma a výborná Toni Collette jako uťáplá matka. Drnkačka na kytaru v soundtracku, panoptikum malého přímořského městečka... Tyto ingredience možná stačily před pěti lety, ale dnes snímek nestíhá, je jenom jedním z mnoha. 70 %

Film tuze zatuhlý v sedmdesátých letech. Dnes nabídne divákovi hodně podivný pohled na Leslie Nielsena (který si "vanDammovsky" sundá tričko) a partu rozdováděných zvířat, do kterých byste zabijácké choutky neřekli. Rozhodně bych Den zvířat ale jako žánrovku nezavrhoval, protože připomíná dějově a atmosfericky nějakou tu slabší adaptaci knihy od Stephena Kinga. Hmmm... a náhodou King napsal román Cujo o zabijáckem psu o pouhé čtyři roky později. To je mi ale náhodička. 40 %

Psychické týrání, to z nějakého nejasného důvodu je doména dánských tvůrců - vedle očividného zvrhlíka Larse von Triera umí své hrdiny potrápit i Thomas Vinterberg. Hon sice není snímkem podle dnes nesmyslných a zastaralých pravidel Dogma 95, ale přesto styčné plochy s touto ideologií nalezneme. Naprosto nadchne intenzitou a sílou podání jednoduchého příběhu a Mads Mikkelsen je severskou jistotou (dogma film si již zkusil pod vedením Susanne Bier). 85 %

Film je rozhodně ambicióznější než jiné současné "silné" afroamerické snímky, které připomínají spíše politicky korektní továrnu myšáka Mickeyho (Černobílý svět, Komorník) a může za to hlavně Steve McQueen na režijní stoličce, který se nikdy předtím netajil (hlavně v počátcích kariéry) artovými nástřely. 12 let v řetězech je rozhodně jeho nejpřístupnějším filmem a zdá se, že se režisér poprvé vymanil z intoušské škatulky. Svět zabydlel zajímavými postavami (samozřejmě si nechal tu nejlepší roli pro kámoše Michaela Fassbendera), nacož dojíždí Chiwetel Ejiofor v hlavní roli. Ostřílený matador sice téměř nesleze z plátna, ale jeho výkon bych popsal jako nic nekazící, až jednoduše jsoucí. Dobrá zpráva pro fanoušky Hanse Zimmera, protože zase složil něco co zní jinak a působí originálně. Rozhodně po roce od Tarantinova Djanga další neobvyklý pohled na otroctví, který v hlavě zůstane trochu déle než do příjezdu první tramvaje... 70 %