Thomick

Pořád si myslim, že platformu sociálních médií by měl Ricky přenechat jinym, přece jen nápaditějšim trollum (see Joe Lycett), a trochu lituju, že jí tady věnoval tolik času, speciálně po "starym dobrym" výkopu se psy a jejich životními úděly, ale... přesto mi Ricky začíná jako stand-up komik konečně sedat.

Tenhle snímek asi zatím nejvíc ze všech nutí k upřímný reflexi Churchillovy osobnosti, a k pochybám nad věčně pochybujícím, ale pořád mi chybí reflexe nekompromisní, komplexní. Reflexe svinstev, který Churchillova administrativa - typicky s jeho vášnivou podporou - orchestrovala nebo umožňovala v zemích jako Keňa, Indie, Irák... bohužel, tohle si už sami Britové nenapíšou a nenatočí. Tam se Churchill jako válečný zločinec nenosí. A vzhledem k tomu, že britská perspektiva tak dominuje celosvětovýmu diskurzu, o Churchillově odvrácený (/mimoevropský) tváři se téměř neví. A setsakra by se mělo vědět.

Chci zhruba tak 100 % Pantherova šatníku. Okamžitě!

Bavilo mě to asi víc než ten vánoční, ale to jen o píď a hlavně díky Bobovi s Vicem. Soustavný pozvánky pro Rosse mě štvou.

Russell v Brightonu. To ani nemohlo dopadnout jinak než... nejlíp.

Retro oblíkaný a dle veškerých (retro) stereotypů vychovávaný děcka chodí na zumbu a nadávají si do dementů. Tak jo. Možná kdyby se old schoolově taky castovaly všechny ty dětský role, bylo by to sice pořád děsivě přeplácaný, ale zároveň třeba aspoň na nějaký úrovni snesitelný. Takhle se i zde pokračuje v současnym trendu dávání rolí (nejspíš protekčnim) spratkum beze špetky nadání pro herectví, ba základní frázování, a to se holt potom nedá svítit...

Mansplained the shit out of 'em! Když Louisova postava začala svý 17letý dceři vysvětlovat, co je to vlastně feminismus, ještě jsem tu ironii považoval za zábavnej prvek, ale když Dayova postava začala imitovat honění, nemohl jsem regulérně uvěřit vlastním očím. Louis C.K. nejspíš při psaní tohohle scénáře sázel na to, že pod svícnem je odjakživa největší tma, ale... heh. Karma je taky odjakživa svině. K odpadu nesahám čistě z úcty k (výborný) Chloë.

Mimořádně dojemný příběh (ne) o tom, jak se jeden věčný snílek nezištně (ne) ujme několika společenských vyvrhelů, jako málokdo prohlédne jejich zevnějšek (ne), objeví v nich skrytý talent (ne), který se nevídaně rozhodne vybrousit a řádně vytučnit (ne), a skrze jejich neobyčejnou prezentaci coby rovnocenných členů společnosti (ne) udělá vše pro to, aby je ostatní obyvatelé New Yorku začali brát mezi sebe (ne). Awww! (NE!) --- Že bude životopisnej příběh o počátcích cirkusu oslavou povrchnosti, to se dalo čekat, ale že i všeprostupujícího pokrytectví? Ugh. Efronovi snad veškerý jeho emoce nikdo nežral, že ne? A nad Jackmanovym romantickym týránim slona ve sněhu se nikdo nerozplýval, viďte že ne? Ugh. --- Glóby se s tou nominací Jackmana asi dočista pomátly; ono už vážně stačí jen sem tam něco kdáknout, stěží přesvědčivě ztvárnit největšího showmana planety (nemůžu si pomoct, ty taneční čísla s Jackmanem v ústřední roli mi hnedka přišly automaticky strnulejší) a tralalá, všichni si sedaj na prdel. --- Naopak písničky bez hlavního "hrdiny" tenhle film táhnou: This Is Me má v kombinaci s naštvanou Zendayou věru pořádný grády, Never Enough je rovněž nabitá energií, byť intimnější, a u Rewrite The Stars se obzvlášť povedla choreografie. Jen (obrovská) škoda, že první dvě jmenovaný písničky si musí vystačit samy namísto toho, aby patřičně rezonovaly v rámci celýho scénáře.

Malinko přetažená stopáž (druhá půlka); veškerá jiná přetaženost naprosto v pořádku, však by si jeden tu domácnost i dovedl představit. Krize středního věku ještě nebyla taková zábava. [20. Festival francouzského filmu]

Na Seanův stand-up jsem se po delší době moc těšil, ale bohužel mu po ostrym nástupu poněkud došel dech. --- "I've only got two things on my bucket list, actually, which is swim with dolphins and manage to kick a pigeon."