Nejtemnější hodina

Nebolo to zlé, vlastne ma to celkom aj bavilo. Hlavne Garry Oldman ma zaujal, ktorý to nie len, že zahral vynikajúco (a toho Oscara proste musí dostať!), ale predovšetkým prešiel neskutočnou premenou! Film je to dobrý, niekedy sa kecá trošku viac a občas to nudí miestami, ale viac menej sa jedná o zaujímavé keci. Najviac ma sklamalo, že v tom najlepšom to skončilo. Chcel som vidieť Wintonové úspechy a nie si ich len v záverečných titulkoch prečítať. Každopádne Darkest Hour je dobrý film, ale chýbajú mu silnejšie momenty aj keď hudba Marianelliho to občas potiahla. Obľúbený soundtrack: Where Is Winston, Dynamo, We Shall Fight. 70% - 3* (03.02.2018)

Vynikající Gary Oldman (pod maskou se vůbec neztrácející, naopak hrající nejen očima, ale i hlasivkami, všemi bradami a tak dále) a další herci v čele s Kristin Scott Thomas a Benem Mendelsohnem, Wrightova režie vyšperkovaná řadou atraktivních záběrů... A občas bohužel tak trochu nudný scénář s poněkud lacinou scénou v metru, která by nebýt Oldmana působila ještě hůře. Přiznám se, že jsem od Nejtemnější hodiny čekal "druhého Lincolna", námět je přece jenom velmi podobný, ale i když jsem se ho nedočkal, byly to rozhodně dobré dvě hodiny. (16.01.2018)

Darkest Hour som si užil všetkými dúškami, avšak na plné hodnotenie ma bohužiaľ až tak hlboko nezasiahol. Miestami mi bohužiaľ snímka prišla nasilu heroická až vrcholne patetická, no na druhej strane, väčšinu prejavov som si skutočne vychutnal. Film v konečnom dôsledku hodnotím nadpriemerne a Oldmanovi samozrejme dávam veľký palec hore. (28.01.2018)

Film, který historicky dobře doplňuje Nolanův Dunkerk. Samozřejmě je to trochu moc stylizované a napsané na efekt. Herecký výkon Garyho Oldmana a jeho metamorfóza do postavy Winstona Churchilla je ovšem strhující! Když však reflektuji film coby celek, nedovedu se zbavit dojmu, že v porovnání s Královou řečí jde jen o slabý odvar... (22.02.2018)

1. Film je postaven na komediálním mustru a tím, že z hlavního hrdiny dělá klauna. Tím jednak odzbrojí skeptičtější či neutrální (ve smyslu citové zainteresovanosti) publikum, jelikož mu předloží klišé v podobě sympatického nemotory, medvídka, kterého si prostě musíte oblíbit. Jakmile děj potemní, komediální prvky zůstanou ve stopovém množství, aby se divákova sympatie nevytratila, zbytek se transformuje v patos. 2. Se skutečností – především co se týče vykreslení Churchillovy postavy – nemá film nic společného. Místo toho je celý film agitací za národní hrdost, která je prostřední karikaturou historického filmu. Film kromě dosti přímočaré snahy pozvednout národní sebevědomí nepřinese ke zpracovanému tématu vůbec nic nového, naopak si bere ta nejprostší klišé, které se pojí s Churchillem i britskou kulturou jako takovou, přičemž všechno negativní vynechává, potlačuje, nebo karikaturně převrací. 3. Celý film by bylo možné vyjádřit i takto: Britové si myslí, že jsou úžasně roztomilí, jenže nejsou. 4. Podobně jako biografie Borise Johnsona, i Darkest Hour Churchilla využívá ke glorifikaci názorů jakéhosi „obyčejného člověka“ a to dost křečovitým způsobem. Což ovšem na druhou stranu neznamená, že – jak Johnsonova kniha, tak Darkest Hour - není ve svých základních tendencích funkční. 5. Po formální stránce se film drží na Joea Wrighta poměrně při zemi. Přesto je zde několik pěkných scén, dále celá průměrných a několik přímočarých klišé, které pomocí otřepaných vizuálních postupů podtrhují patetické vyznění. 6. Nemluvě o hudbě… 7. Pěkná ukázka šablon, s jakými Wright pracuje, jsou například scény s Churchillovou sekretářkou (celou situaci lze zároveň brát jako návod, jak si ochočit mladou holku na způsob Padesát odstínů čehokoli): nerudný medvídek Churchill ji nejprve na úvod seřve, aniž by se té chudinky mladé zeptal alespoň na jméno; na to je pokárán svojí korektivní sympatickou manželkou, načež se začne k mladé dívce chovat jakože pěkně, což dokládá zejména kapesník, který ji empaticky podá, aby si mohla usušit slzičky, když zjistí, v jak těžké situaci se jejich národ nachází. Dívka je mu pak naprosto oddaná. A takové srágory se, zdá se, lidem opravdu líbí. 8. Představoval jsem si, jaké by například byly reakce na film, který by v podobném stylu zobrazoval třeba Václava Havla. Těžko si každopádně představit, že by s tím byl kdokoli spokojený. 9. Shodou okolností jsem se dal do sledování populární série Game of Thrones – přišlo mi vtipné, když jsem si uvědomil, že zobrazení politikaření a mezilidských vztahů je zde o dost realističtější, než v případě Wrightova filmu. (12.01.2018)