Francouzský filmař René Allio začínal jako výtvarník, na pozici režiséra realizoval devět filmů, a i když u nás není příliš známý, místo v historii francouzské kinematografie mu určitě patří. Narodil se v Marseille a původně studoval filozofii, brzy se ale začal uplatňovat jako malíř, později i dekoratér v divadle. Jako výtvarník dekorací i kostýmů působil především v mimopařížských divadlech, nejčastěji pracoval pro Shakespearovy hry. To mu také nakonec přineslo i pracovní pozvání do Shakespearova rodiště v anglickém Stratfordu nad Avonem.
Později se přesunul do Paříže a nadále jako scénograf spolupracoval s režisérem Rogerem Planchonem, na přelomu 50. a 60. let natočil několik krátkých filmů. Jeho celovečerním režijním debutem byla adaptace Brechtovy literární předlohy STARÁ DÁMA SE BAVÍ (La vieille dame indigne, 1964), v níž hlavní roli svěřil o dvě generace starší herečce Sylvii. Film získal dvě ceny v USA, sám Allio obdržel cenu Francouzského syndikátu filmových novinářů. Již tady v podobě ctihodné vdovy, která náhle své okolí šokuje nekonformním životním stylem, deklaroval svou základní myšlenku revolty jedince proti společnosti, jež se v různých podobách objevovala i v jeho dalších filmech.
Své zkušenosti s chodem mimopařížských divadel zúročil v režii vlastního scénáře dramatu TA I ONA (L’une et l’autre, 1967). Dodejme také, že v obou filmech hrála původem polská herečka Malka Ribowska (*1931), která se stala Alliovou manželkou. Kromě další nepočetné práce u filmu se René Allio nadále věnoval profesi scénografa a kostýmního výtvarníka, mimo jiné pracoval i pro nejslavnější francouzské divadlo Comédie Française, prestižní zakázku získal i od milánské La Scaly. Z jeho dalších filmů se sluší připomenout historický příběh KAMISARDI (Les camisards, 1972) natočený jako nízkorozpočtový v reálném prostředí a vesměs s neherci. Naopak hvězdné obsazení (Simone Signoret, Gérard Depardieu) angažoval do filmu TVRDÝ DEN PRO KRÁLOVNU (Rude journée pour la reine, 1973). Opět s neherci pak zfilmoval skutečný kriminální případ pod názvem JÁ, PIERRE RIVIÈRE, KTERÝ ZAVRAŽDIL SVOU MATKU, SESTRU A BRATRA (Moi, Pierre Rivière, ayant égorgé ma mère, ma soeur, mon frère, 1976). Tento film mu vynesl další cenu, tentokrát na festivalu v Berlíně.
Ve francouzsko-německé koprodukci později natočil dramatický příběh zasazený do rodného Marseille (NÁVRAT DO MARSEILLE – Retour à Marseille, 1980). Do Marseille situoval i svůj poslední film TRANSIT (1991), v němž opět hrála – již bývalá manželka – Malka Ribowska. Po rozvodu s Ribowskou byla jeho druhou manželkou herečka a také kostýmní výtvarnice Christine Laurent (*1948). V témže roce se spolu s dalšími režiséry podílel na povídkovém filmu PROTI ZAPOMNĚNÍ (Contre l’oubli, 1991). Ještě v osmdesátých letech pracoval René Allio příležitostně jako scénograf v divadlech.
René Allio zemřel v Paříži 27. března 1995 ve věku 71 let.
Pavel "argenson" Vlach
