Michèle Morgan

Michèle Morgan patří dnes již k největším legendám francouzského filmu dvacátého století a její kariéru reprezentuje řada významných snímků natočených nejen ve Francii, ale také v dalších zemích. Narodila se jako Simone Renée Roussel v Neuilly-sur-Seine a z domova odešla jako patnáctiletá dívka rozhodnutá stát se herečkou. Uměleckou průpravu získala ve slavné dramatické škole Reného Simona a souběžně se začala uplatňovat v malých rolích před kamerou. Pod pseudonymem Simone Morgan se objevila v nevelké roli hostesky ve filmu SLEČNA MOZARTOVÁ (Mademoiselle Mozart, 1935), pro své další výstupy před kamerou přijala potom nový pseudonym Michèle Morgan.

Její nevšední půvab zaujal režiséra Marca Allégreta, který ji v šestnácti letech pověřil hlavní ženskou rolí v dramatu GRIBOUILLE (1937), kde byl jejím partnerem o generaci starší významný divadelní herec Raimu. S ním se později setkala v Duvivierově filmu VĚČNÝ NEPŘÍTEL (Untel pere et fils, 1940), který se díky svému protifašistickému vyznění dočkal napřed premiéry v zámoří, ve Francii byl uveden až v roce 1945. Z dalších hereckých partnerů Michele Morgan připomeňme Jeana Gabina, jejich nejvýznamnějším společným filmem bylo slavné NÁBŘEŽÍ MLH (Le Quai des Brûmes, 1938).

Spolu s dalšími herci opustila Michèle Morgan Francii po německé okupaci a zakotvila v USA. Během války natočila v Hollywoodu pět filmů, o své kariéře v zámoří však měla jiné představy a nebyla zdaleka tak úspěšná jako předtím ve Francii. Po boku Humphreye Bogarta stála ve filmu PASSAGE TO MARSEILLE (1944), její další filmy neměly nijak velkou odezvu, plánovaná hlavní role ve slavné CASABLANCE (1943) ztroskotala na finančních požadavcích. V Americe se Michèle Morgan poprvé provdala, v roce 1942 se jejím manželem stal herec, režisér a hudebník William Marshall (1917-1994), jejich syn Mike Marshall (1944-2005) se později stal též hercem.

Návrat do Francie po skončení války se Michèle Morgan podařil ve velkém stylu a hned za první film PASTORÁLNÍ SYMFONIE (La symphonie pastorale, 1946) získala cenu pro nejlepší herečku na festivalu v Cannes. Z její další poválečné filmografie byl mimořádně úspěšný milostný příběh letušky a pilota (Jean Marais) OČIMA VZPOMÍNEK (Aux yeux du souvenir, 1948; oba zmíněné filmy režíroval Jean Delannoy), ve stejné době natočila v Británii film PADLÝ IDOL (The Fallen Idol, 1948). V roce 1948 se také rozvedla s Williamem Marshallem. O dva roky později oba uzavřeli nový sňatek – roku 1950 se Marshall oženil s další francouzskou herečkou Micheline Presle, zatímco Michèle Morgan si vzala herce Henriho Vidala (1919-1959).

Na přelomu 40. a 50. let patřila Michèle Morgan již k největším hvězdám francouzského filmu, točila se slavnými režiséry jako byli René Clément nebo její objevitel Marc Allégret, významná spolupráce pokračovala také s Jeanem Delannoyem. Z té doby se sluší připomenout především historické filmy, v nichž Michèle Morgan hrála velké role. Císařovnu Josefínu ztvárnila v životopisném titulu NAPOLEON (Napoléon, 1955), titulní part slavné francouzské královny jí nabídl Jean Delannoy ve filmu MARIE ANTOINETTA, KRÁLOVNA FRANCIE (Marie Antoinette, la reine de France, 1956), objevila se také ve slavných VELKÝCH MANÉVRECH (Les grandes manoeuvres, 1955). Tady hrála s Gérardem Philipem, s nímž již předtím točila film PYŠNÍ (Les orgueilleux, 1953). Za tento film byla oceněna časopisem Ciné-revue jako nejlepší herečka, mezitím v průběhu padesátých let několikrát zvítězila také v diváckých anketách o nejpopulárnější herečku.

V padesátých letech se Michèle Morgan zúčastnila také tehdy oblíbených povídkových filmových projektů, točila i v Itálii nebo Německu. Za německý film MENSCHEN IM HOTEL (1959) byla jako nejlepší herečka oceněna ve Španělsku. Zatímco dosud po jejím boku stáli nejpohlednější herci Evropy, v okupačním melodramatu FORTUNAT (1960) vytvořila nevšední pár s populárním komikem Bourvilem. Krátce předtím se před kamerou setkala také naposledy se svým druhým předčasně zemřelým manželem Henri Vidalem (PROČ PŘICHÁZÍŠ TAK POZDĚ? – Pourquoi viens-tu si tard?, 1959).

Posledním životním partnerem Michèle Morgan se stal herec a později významný režisér Gérard Oury (1919-2006), s nímž žila až do jeho smrti. Ten také Michèle obsadil do své režijní prvotiny ZLOČIN SE NEVYPLÁCÍ (Le crime ne paie pas, 1962). Michèle Morgan se v té době další práci pro film již ale spíše vyhýbala a oproti předešlé dekádě natočila v šedesátých filmech jen čtrnáct filmů. Velkou roli dostala ve filmu BENJAMIN ANEB DENÍK PANICE (Benjamin, 1968). Z její nepříliš početné spolupráce s televizí si zmínku zaslouží film LA BIEN-AIMÉE (1968), který jí vynesl cenu pro nejlepší herečku na televizním festivalu v Monte Carlu. Později ji ke spolupráci přizval Claude Lelouch, v jehož režii hrála hlavní roli v komedii KOČKA A MYŠ (Le chat et la souris, 1975). Poslední filmovou roli odehrála Michèle Morgan v italském dramatu VŠEM SE DAŘÍ DOBŘE (Stanno tutti bene, 1990), poté se objevila párkrát ještě v televizi.

V roce 1967 byla Michèle Morgan dekorována Řádem umění a literatury, který uděluje francouzské ministerstvo kultury, v roce 1969 obdržela nejvyšší francouzské státní vyznamenání, řád Čestné legie, při příležitosti 55. narozenin pak získala Řád za zásluhy. Čestného Cézara za celoživotní dílo získala v roce 1992, o pár let později pak přibyl Zlatý lev na festivalu v Benátkách, taktéž udělený za celou hereckou kariéru (1996). Michèle Morgan má také svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.

Pavel "argenson" Vlach