Caroline Link se narodila 2.6.1964 v Bad Neuheimu, kde také strávila své dětství. Když jí bylo 14 let, rodina se přestěhovala do Mnichova. Poté, co odmaturovala a strávila rok v Americe, pracovala jako praktikantka v Bavaria films v Mnichově, což bylo její první nahlédnutí do světa filmu.
Během následujících studií dokumentárního filmu na Vysoké škole filmu a televize v Mnichově se nadšená Link angažovala jako asistentka režie a scénáristka - kromě krátkého filmu BUNTE BLUMEN (Pestré květiny) natočila jako korežisérka také dokumentární film GLÜCK ZUM ANFASSEN (Štěstí k uchopení), který pojednává o zklamávajícím setkání fanouška se svým idolem, německým zpěvákem Jürgenem Drewsem. Jako závěrečnou práci na vysoké škole zpracovala příběh 16 leté dívky a její první lásky, který pojmenovala SOMMERTAGE (Letní dny).
Po studiích pracovala Caroline jako scénáristka, napsala scénář k seriálu DER FAHNDER (Kriminalista). Přesto byla nejdříve známá jako režisérka a scénáristka filmů pro děti – jmenujme například nepříliš známé KALLE DER TRÄUMER (Snílek Kalle) nebo scénář k taktéž neznámu dětskému filmu TIM, jako asistentka režie potom spolupracovala na několika dalších nepříliš významných dílech.
Její první velký film JENSEITS DER STILLE (Za hranicí ticha), pro který napsala scénář už v roce 1993, sklidil obrovský úspěch. Odborná kritika i běžní diváci oceňovali inteligentnní a poeticky natočený příběh dívky, která žije se svými neslyšícími rodiči. I díky propracované psychologii postav a hravému stylu vyprávění, ve kterém však není nouze o dramatické, smutné ani dojemné chvíle získal film mnoho ocenění a byl také nominován na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční snímek.
Po dalším filmu pro děti PÜNKTCHEN UND ANTON (Kulička a Toník) následoval další, tentokrát už opravdu celosvěový úspěch s filmem NIRGENDWO IN AFRIKA (Nikde v Africe). Tentokrát už Caroline Link Oscara dostala, bohužel si pro něj však nemohla osobně přijít kvůli nemoci své dcery. Tento Oscar je teprve druhou cenou akademie putující do rukou německého režiséra (první byl pro Volkera Schlöndorffa za Der Blechtrommel – Plechový bubínek, 1979). Po oscarovém ocenění se samozřejmě hrnuly nabídky na natáčení v USA, Link se přesto rozhodla nadála pracovat v Německu, tvrdíc, že „V Americe bych nikdy nemohla mít takové množství možností a svobody jako mám v Německu“. Její zatím poslední, taktéž psychologický, film se jmenuje IM WINTER EIN JAHR (V zimě to bude rok). Zabývá se smutkem z úmrtí v rodině, získal opět několik německých filmových ocenění.
Caroline Link je členkou kuratoria v dobročinné organizaci Children for a better world. Po natáčení Nikde v Africe dále spolupracuje s keňskou vesnicí Mukutani, kam spolu s organizací World Vision Deutschland pomohla vybudovat silnici. Je nositelkou bavorského státního vyznamenání Bayerischer Verdienstorden. Link žije se svým druhem, německým režisérem Dominikem Grafem, mají spolu dceru narozenou roku 2002.
Z. "fenek" Jakub
