Wendy Hiller

Celým jménem Wendy Margaret Hiller se narodila továrníku a obchodníkovi s bavlnou Frankovi a jeho ženě Marii v městě Bramhall v anglickém hrabství Cheshire. Studovala na Winceby House School a poté přesídlila do divadelní společnosti v Manchesteru. Na londýnském West Endu debutovala v roli Sally Hardcastle, která se chystá oženit se pro peníze, aby zachránila svoji rodinu, v divadelní hře Love on the Dole z roku 1934. Kritiky, které za toto představení získala vedly Wendy k navázání spolupráce s legendárním autorem divadelncíh her Georgem Bernardem Shawem. Wendy probudila k životu množství postav jeho her jako byly Johanka z Arku nebo Eliza Dolittle. Ztvárnila nejen množství Shawových pstav, ale i mnoho postav z pera Henrika ibsena nebo Williama Shakespearea a byla v těsném kontaktu s divadlem téměř šest desetiletí.

Na divadelní úspěchy brzy navázaly úspěchy filmové. V roce 1937 si Wendy zahrála Betty Lovejoy ve filmu LANCASHIRE LUCK, kde ztvárnila dceru tesaře, který sází na fotbalové zápasy. O rok později se objevila ve filmové adaptaci Shawovy hry PYGMALION, kde byl jejím hereckým protějškem Leslie Howard. Za výkon v této roli získala Wendy ve svých 27 letech svou první nominaci na Oscara. V roce 1941 se objevila v další filmové adaptaci Shawovy hry, tentokrát šlo o komedii MAJOR BARBARA. Zde ztvárnila postavu mladé a bohaté Barbary Undershaftové, která se rozhodne vstoupit do armády. Po úspěchu této komedii však překvapivě během 40. let už natočila jen jeden film s názvem I KNOW WHERE I´M GOING! z roku 1945. Zde se představila jako mladá žena jménem Joan Webster, jejíž přesvědčení vdát se pro peníze nabourá setkání s místním hezounem (Roger Livesey). Ve 40. letech a na počátku 50. let se opět úpěšně vrátila k divadlu, a to především k hrám Williama Shakespearea (Julius Caesar, Veselé paničky windsorské, Othello). I po druhé světové válce se na filmových plátnech objevovala spíše sporadicky, ale když už se tak stalo, bylo se vždy na co dívat.

Velký filmový návrat pro ni znamenalo především drama Terence Rattigana SEPARATE TABLES z roku 1958, kde si zahrála Pat Cooperovou, ženu mající románek s ženatým mužem (Burt Lancaster). Za tuto roli získala Wendy Oscara pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Byla za ni také nominována na Golden Laurel a na Zlatý Globus. Po dalších rolích jako horníkova žena a matka Gertrude Morel v dramatu SONS AND LOVERS (1960), za které byla o rok později nominována na cenu BAFTA, a po roli Anny Berniersové v dramatu TOYS IN THE ATTIC, za kterou byla nominována na Zlatý Globus, získala Wendy druhou nominaci na Oscara, za drama A MAN FOR ALL SEASONS, kde si zahrála Alici More, manželku Sira Thomase Morea (Paul Scofield). Za tento film získala rovněž nominaci na Golden Laurel. Na konci 60. let a v 70. letech se Wendy opět vrátila k divadelní produkci. Před kamery se Wendy vrátila v roce 1974 ve filmu VRAŽDA V ORIENT EXPRESU v roli ruské princezny Dragomiroff. Svoji filmovou kariéru zakončila stejně brilantně jako ji začala, a to v dramatu THE COUNTESS ALICE z roku 1993.

Jeím manželem se v roce 1937 stal autor divadelních a televizních her Ronald Gow, se kterým Wendy žila až do jeho smrti v dubnu roku 1993. Během jejich manželství se jim narodila dcera Anny a syn Anthony. Wendy zemřela o deset let později než její manžel v anglickém Beaconsfieldu ve věku 90 let.

ČSFD.cz