Dino Risi

Jeden z největších „mistrů“ italské komedie Dino Risi se narodil 23.12.1916 v Miláně. Ve věku 12 let se stal sirotkem a byl vychováván příbuznými a známými jeho rodiny. Vystudoval medicínu, stal se psychiatrem a ve volném čase psal články pro místní noviny.

Filmovou kariéru začal jako asistent režie u režisérů Mario Soldatiho (17.11.1906 – 19.6.1999) a Alberta Lattuada (13.11.1914 – 3.7.2005). Jeho filmové začátky byly víceméně náhoda. V roce 1940 se setkal s Alberto Lattuadou v obchodě u kamaráda. Lattuada mu řekl, že shání asistenty režie pro film PICCOLO MONDO ANTICO (1941). Risi tuto nabídku přijal, jak sám řekl, jen tak pro zábavu, ne kvůli práci a penězům. Práce u filmu se mu líbila a rozhodl se zkusit něco i sám. Po skončení druhé světové války začal Risi režírovat vlastní krátkometrážní snímky a když o jeden z nich (BUIO IN SALA-1948) projevil zájem producent Carlo Ponti (1912-2007), rozhodl se stát režisérem.

V padesátých letech začíná natáčet i filmy celovečerní a jedním z prvních je VIALE DELLA SPERANZA, IL (1953) s Marcellem Mastroiannim a Lilianou Bonfatti. V témže roce je spolu s Fellinim jedním ze šesti režisérů povídkového filmuL´ AMORE IN CITTÁ. Úspěšnost italských povídkových filmů se v dalších letech jen a jen násobí. Výrazně o sobě dává Risi vědět, když střídá v režisérské taktovce svého kolegu Comenciniho a režíruje třetí část trilogie z italského venkova, tentokrát s názvem CHLÉB, LÁSKA… (1955). Místo Giny Lollobrigidy se tu objevuje v hlavní roli Sophia Loren. Dino Risi byl tím režisérem, který prosazoval do světa filmu takové herecké hvězdy jako Vittorio Gassmanoa či Sophia Loren. Průlomové jsou jeho snímky POVERI MA BELLI (1957) a IL, SORPASSO (1962).

Jeden z jeho nejúspěšnějších filmů je snímek PROFUMO DI DONNA (1974) s Agostinou Belli v hlavní roli. Tento snímek měl dvě nominace na Oscara (nejlepší cizojazyčný film a scénář). Ač film Oscara neobdržel, získal jiná významná ocenění na MFF v Cannes, David di Donatello Awards či Stříbrnou stuhu. Za svou dlouhou kariéru obdržel Risi mnohá ocenění, jen namátkou ocenění z MFF v Benátkách (1987 a 2002), MFF San Sebastián (1957 a 1967), MFF v Moskvě (1967). Roku 2007 obdržel „Honorary Ribbon“ od italského národního svazu italských novinářů. Obdržel již zmiňovanou cenu David di Donatello Awards (v letech 1975 a 2005). V roce 1976 obdržel „francouzského“ Césara a v roce 2002 získal Zlatého lva - Čestné uznání (Leone d'Oro alla carriera) na filmovém festivalu v Benátkách za celoživotní dílo.

Roku 1977 se Risi podílí na povídkové satiře NOVÁ SRAŠIDLA, kde spolu s Monicellim režírují polovinu ze 14 povídek, zbytek obstarává Ettore Scola. Spolu se Sophií Loren se „pustil“ do remaku slavného románu HORALKA (v roce 1960 ho se Sophií natočil Vittorio De Sica) a výsledkem bylo konkurence schopné „dvojče“ slavného filmu (1988). Roku 2002 natočil svůj poslední snímek, kterým byl televizní film LE RAGAZZE DI MISS ITALIA .

Dvě z jeho komedií, IL GIOVEDI (komediální drama o vztahu otce a syna z roku 1963) a IL COMMISSARIO LO GATTO (příběh z ostrova Favignana o vyšetřování záhadných vražd) z roku 1987, byly uvedeny v retrospektivní sekci italské komedie na 67. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách roku 2010. Risi se kromě režie podílel na mnoha svých filmech i jako autor. Svým stylem humoru se vyjádřoval k sociální situaci v Itálii, především k nepříjemné situaci chudých. V roce 2004 napsal Dino Risi svou autobiografii „I MIEI MOSTRI“.

S manželkou Claudií se rozvedl, společně měli dvě děti Claudia a Marca. Claudio Risi (*12.11.1948) i Marco Risi (*4.6.1951) se přibližně od sedmdesátých let minulého století objevují také ve filmové branži v roli režisérů a producentů. Romantické vztahy prožil Dino Risi s herečkami Anitou Ekberg a Alidou Valli. Posledních 40 let života byla jeho společnicí herečka Leontine Snell, ale nežili společně. V jednom ze svých rozhovorů řekl Risi, že by měl existovat zákon, ať každý zemře v 80-ti letech. Sám řekl, že je „zvědavý na smrt“. Dino Risi zemřel 7. června 2008 ve své rezidenci v Římě, v 91 letech.

Petr "Hennes" Hennebichler