Ochránce

Ochránce se povedl. Je to seriál, za který se Česká televize rozhodně nemusí stydět, a který se podle mě vyrovná zahraniční tvorbě. Lukáš Vaculík super - i když na můj vkus velmi často valil oči. :D Hodně lidí píše, že si to pro sebe vlastně ukradl Řezníček. Uznávám, i jeho postava byla skvělá a rozhodně dokázal, že se umí vymanit z postav, které ho dlouho škatulkovaly. Líbila se mi neokoukaná Iveta Dušková. Skvělá volba. (09.11.2021)

Seriál se povedl nejen z hlediska tématu (problematická situace v českém školství), ale nebála bych se ho nazvat ani takzvaným hereckým seriálem. Vaculík v ústřední roli podává svůj životní výkon a zase jednou dokazuje, že se nezasekl u Kamarádů do deště. I vedlejší role jsou obsazeny brilantně - Jarda Plesl, Pavel Řezníček nebo výborná Iveta Dušková jako ombudsmanova žena. Výtku bych přesto jednu měla - v druhé polovině se seriál až příliš zabývá osobním dramatem hlavního hrdiny a řešené případy tak trochu ustupují do pozadí. Přesto se ale jedná o další povedený počin České televize. Na začátku roku Kukačky, teď tohle. (10.12.2021)

K Ochránci jsem nejprve přistupoval s menší nedůvěrou, ale už po první epizodě měl můj respekt a definitivně si mě získal ve druhém díle během dusné scény, kdy dojde ke slovní přestřelce hlavního hrdiny s personálem pasťáku sledujícím televizní estrádu navzdory úmrtí jejich kolegyně. A takto působivých momentů jsem do konce seriálu zažil nemálo. Po únavě z opožděné vlny krimisérií je Ochránce svěží svou látkou, blízkou každému (do školy jsme chodili všichni - i když, možná vlastně ne?) a zručně natočený, že bez problému snese srovnání se zahraničními Quality TV. Je sympatické, jak tvůrci vytahují na stůl současná společenská témata a chtějí na ně nabídnout více pohledů ze stran jejich různých účastníků. Seriál nejenže nechává na divákovi, aby si vybral, ke komu se přikloní, ale díky skvěle (a realisticky) napsaným psychologickým situacím může promluvit k divákům v zahraničí nebo i za desítky let. Podobně nejednoznačně jako aktuální témata vykresluje Ochránce všechny postavy včetně těch hlavních. Přišlo mi, že Lukáš Vaculík v roli školského ombudsmana trochu opisoval od Alaina Delona, skvělý Jaroslav Plesl zase připomíná současnou variantu Sira Humphreyho Applebyho. Lahůdkový Pavel Řezníček si pak plně vychutnal svůj protiúkol. Vůbec ale nemá cenu vyzdvihovat konkrétní herce, celý seriál je luxusně obsazený a v každé epizodě je člověk příjemně překvapený minimálně jedním hercem vybraným mimo svůj typ nebo jindy nedostatečně využívaným. Seriálová událost roku 2021. (08.12.2021)

A EXISTUJE VŮBEC NĚJAKÁ JINÁ VERZE? Těžko říct, kdy jsem od ČT viděl lepší seriál. Aktuální témata, tradiční i lepší zpracování (Mašín!), herecké výkony až na výjimky skvělé - Plesl, Dušková, Vaculík, ze kterého se stal pan herec, kdežto Tofi je furt jen šašek, největší rozkoš je ovšem pozorovat F A M Ó Z N Í H O Pavla Řezníčka, který hraje jak Bůh, KDYŽ MÁ CO. Nějaká ta klišé se taky najdou (a kde ne), hlavně je to ovšem zajímavé spojení dramatu a veřejné služby, která ze seriálu ale nečouhá a je jeho přirozenou součástí. (11.11.2021)

Dojem po prvních dílech už jsem si až do konce neopravila. Jde o polopatické ilustrování autory zbádaného hořkého stavu věcí ve školství, o epizodické demonstrace žalostného statu quo, znázorňované na přehledných exemplech, podložené statistikami a zakončované melodramatickými věnováními. Propojené chabou a stejně schematickou linkou osobního života hlavního hrdiny antihrdiny. *** Záměr asi záslužný, provedení nicméně chabé. I jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... účelově strojené. Raději než tohle bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? Krimi ani drama rozhodně ne. To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní bezduché formáty na půli cesty mezi nejapnou edukací a bezkrevnou zábavou, na hony daleko od nervního umění, kterým to klidně mohlo být? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (17.03.2022)