Vražda vychovatelky (E02)

Dojem po dvojce: aha, ono jde o polopatické ilustrování hořkého stavu věcí. O epizodické pedagogické demonstrace žalostného statu quo ve školství na názorných, přehledných exemplech. Hm. Ono i jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... strojené. Raději bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání dramaturgové tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní formáty na půli cesty mezi edukací a zábavou, na hony daleko od umění? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (11.03.2022)

Po zhlédnutí druhého dílu seriálu Ochránce jen pochvalně pomlaskávám. Vedle těch Růžových kódů, Posledních misí, Puklic a Zamračených je tento seriál jako živá voda. Vedle nadprůměrných hereckých výkonů a obsazení musím vyzdvihnout skvělý scénář, který drží pozornost diváka od prvních minut až po závěrečné titulky. Vysoké hodnocení na CSFD krátce po uvedení svědčí o tom, že se tvůrci trefili tématem do vkusu. (13.09.2021)

Ombudsman České republiky bude spát v pasťáku zcela bez peněž a ještě si od zřízence ústavu půjčí 300 korun, protože ono ombudsmani přeci v drtivé většině jezdí bez peněž či kreditní karty, že? Z nadějné epizody udělali takovou taškařici. Budu se ale dívat na další díly, něčím přeci jen tento seriál dokáže zaujmout. (13.09.2021)

Stejný pocit jako po prvním díle, to jest smíšený. Tentokrát největší rozpor mezi potenciálem a provedením vidím v tom, že ty nejdůležitější aspekty, pokud se do scénáře dostaly, jsou spíš řečené než zobrazené, zejména v závěrečném ombudsmanově dialogu s náměstkem. Tam padlo hodně věcí, které by potřebovaly vyplynout z děje než být jen slovně "odprezentované", např. že vedle něj jsou další lidé, kterým na kvalitě jejich práce záleží (ta scéna s botami na stromě na konci na to byla trochu málo). Dál mi vadí, že seriál si někdy trochu moc ulehčuje práci. Zde například tak, že "ochránce" má prakticky ihned autoritu mezi chovanci, když na ně jednou zvýší hlas, snadno pachatele rozmluví a dostane se ke klíčové informaci, která objasní motiv a poměry na místě, či úkoluje policii. Dobře, ministerstvo za zády je silný argument, ale dovedu si velmi dobře představit podobný příběh, kde se naopak ministerský poskok bude plést zkušeným vyšetřovatelům do práce svými naivními představami zvenčí. Nebo jak je tam Vaculík zanechán bez peněz a prostředků, to byla trochu fraška, ale asi spíš další zkratka, jak hlavní postavu dostat rychle do prostředí ústavu. Nejvíc bych se ale chtěl zeptat, co se vlastně mělo v konkrétním případě stát jinak, ne jen obecný odkaz na "čekání na systémové řešení". Když ta vychovatelka na konci říká "chápete, že my se jich bojíme", já to docela chápu, ale moje "systémové řešení" by asi tvůrci seriálu neocenili... :) Mám za to, že než se někdo začne k podobným věcem vyjadřovat, měl by si to na místě vyzkoušet. Ne den, dva, ale třeba rok. Asi jsem přespříliš kritický, ale to je tím, že kde cítím potenciál, mám vyšší požadavky než jinde. Hodnotit stále nebudu, i jednotlivé díly asi oznámkuju až v souvislosti s celkem. Edit: Upřímně po přečtení dalších informací o pozadí případu mi jeho seriálové zpracování začíná připadat jako kompletní demagogie. Vypadá to, že to, co jsem mírně cítil minule, nebylo náhodné. Dost mě to vede k tomu seriál ihned hodit do odpadu, protože přesně tuhle manipulaci jsem tak trochu čekal. Ale ještě uvidím. (13.09.2021)

Natočeno opět kvalitně, ale tentokrát mě nepotěšilo několik černobílých názorností a obsahových momentů. Třeba že kluk, který zabil vychovatelku, jistě nebyl žádný Mirek Dušín, příjemná ozdoba každé společnosti, jinak by asi v pasťáku těžko trávil mládí. Dále pravomoci ombudsmana ve smyslu, že úkoluje policii (netuším, jestli v reále může žádat rekonstrukci na místě, tlačit vyšetřovatele k preciznější práci, ale nějak se mi to nezdá) a nebo třeba autorita, kterou si u chlapečků snů získal dvěma větami. Rozumím tomu, že společnosti má být téma velkého problému přiblíženo rámcově, že je to seriál, který má probudit, poukázat, otevřít diskuzi, ocením ale, pokud se v dalších dílech podobných schémat tvůrci vyvarují. Kazí to dojem z jinak vynikajícího počinu, který nám byl zapotřebí, jako soli. (13.09.2021)