Žena za pultem

12/12 Kdo to viděl celé, ví, že jde o rok života jedné prodavačky, která prochází nástupem do nového místa, výchovou svých dvou dětí. Vyrovnává se s bývalým manželem a nakonec získá nového partnera. 12 příběhů odehrávajících se ve 12 měsících je pak také věnováno vždy jedné postavě z Annina okolí. Jde o románový příběh a stejně jako jsou fiktivní jeho hrdinové, tak přistupuji k jeho reáliím. Teoretizovat by se dalo mnoho o tom, jestli zrovna Anna Holubová pracovala v jediné dobře zásobené samoobsluze a jestli taková někdy v Praze vůbec existovala. Dalo by se dojít k mnoha závěrům, včetně toho pamětnického, že jde v podstatě o prodejnu určenou pro cizince, která je ovšem v seriálu otevřená každému. Nicméně je také zajímavé, že při Annině návštěvě jiné prodejny je tato vyloženě vybílená. Osobně si na seriálu nejvíce užívám jednu z vrcholných rolí Hany Maciuchové, která své Olince Škarapesové dala hodně půvabného humoru. Za nejzajímavější tedy považuji její díl, ve kterém se vdává nikoli za svou lásku, ale za vilu a zajištěného manžela. Posvatební hostina následně rozbouřená příchodem Jiřího Hrzána patří do pomyslného zlatého fondu. Pakliže se seriál často hodnotí z principu špatně, je to jen zbabělým souhlasem s něčím, co by tak "mělo být". Lze snad popřít kvalitu výkonů například Vladimíra Menšíka nebo Dany Medřické? Seriál není perfektní, ale jeho slabá místa jsou pouze tam, kde přehrává mladá Jana Boušková jakožto puberťačka řešící své citové problémy skrze členství v SSM. To jsou ostatně jediná místa, která nám, kromě proslovu před Silvestrem, připomínají jiné problémy, než-li jsou ty, které hravě rozlouskne každá hokyně z lahůdek. (20.02.2009)

V novinách jsem jednou četl článek o jakémsi malém městečku, jehož obyvatelé sepsali protestní petici, protože chtěli z náměstí odstranit jistou sochu. Stála tam už léta a nikomu nevadila, dokud nebyl její autor (Pavel Opočenský) zatčen a uvězněn a ti obyvatelé argumentovali, že nechtějí mít na náměstí sochu od pedofila. Nevzpomínám si už, které město to bylo, ale tipuju Kocourkov nebo Zvonokosy. Podobně znechucený jsem byl při nedávné mediální inkvizici Jana Kanyzy. Lidi, je třeba oddělovat dílo od umělce. Koho dnes zajímá, že např. Lewis Carroll byl pedofil nebo že Karel Höger kolaboroval s nacisty? Poškozuje to jejich morální profil, ale nic to nemění na tom, že jejich dílo je úspěšné a dobré. A stejně nesmyslné je házet bláto na "Ženu za pultem" jen proto, že ji hrála svým typickým způsobem horlivá soudružka Jiřina Švorcová. Ten seriál není o nic víc nebo míň propagandistický než "Nemocnice na kraji města". Argumentujete, že plné regály zboží a úslužnost zaměstnanců samoobsluhy neodpovídají tehdejší realitě? Samozřejmě budu zcela souhlasit, ale dodám, že jestli si někdo představuje, že úroveň československého zdravotnictví a jeho představitelů v "Nemocnici" se alespoň vzdáleně podobala tehdejšímu standardu, tak je mírně řečeno neinformovaný. Namítáte, že Jana Boušková hraje zanícenou svazačku a Vladimír Menšík bodrého plebejského soudruha, tedy typické nástroje tehdejší propagandy? Samozřejmě máte pravdu, ale dovolte, abych vám připomněl Elišku Balzerovou a Jaroslava Moučku, kteří plnili tutéž funkci v "Nemocnici". To byla prostě daň, clo, které bylo třeba komunistickému vedení zaplatit, aby ten seriál mohl být ve svých hlavních zápletkách a postavách apolitický a zaměřený čistě na vztahy a přiblížení dané profese, o což Jaroslavu Dietlovi vždycky šlo. Zajímalo by mně, zda by to ve vašich očích byl stejný odpad, i kdyby ženu za pultem hrála Jana Hlaváčová, pro kterou to Dietl psal, nebo třeba Jiřina Bohdalová. Ale aby nedošlo k omylu - bez výhrad respektuju, že se někomu zdá ten seriál prostě slabý. Ano. Ale propagandu srovnatelnou s výkvětem typu "Muž na radnici", "Okres na severu" nebo "Chlapci a chlapi" z toho neuděláte, ani kdybyste se stavěli na hlavu. 50% (08.02.2006)

S ohlasem na polistopadové takéseriály typu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ profesionální kvality ŽENY ZA PULTEM jen vyniknou. Herecké výkony - nejen ten Švorcové - jsou v tomto srovnání vysoce nadprůměrné; objevují se dokonce i osobité zjevy a kreace (Hana Maciuchová, Kateřina Burianová) i výkony hvězdného standardu (Dana Medřická, Bohuš Záhorský, Vladimír Menšík). Pohádka o vlídném socialistickém obchodě se náhle stává živým, podněty a objevnými ohledy dýšícím dílem. Jakoby i umělecký kafemlejnek mohl mít tvůrčí momenty. I varovné srovnání může někdy - bohužel - zářit. Pro demokratickou filmovou a zejména televizní tvorbu je to charakteristika víc než výstražná. A nejen to: seriál má i výrazný gendrový přesah. Poctivé dramatické řemeslo čas od času přidává i tvůrčí záblesky (smíření řeznice a skladníka). Tento seriál si zaslouží rozhodně víc než odpadové zlámané hole. (05.05.2011)

Normalizační průjem z dob reálného socialismu referuje o životě a starostech obyčejné prodavačky Anny Holubové v podání nesympatické soudružky Jiriny Švorcové.Místo aby si vzala holící strojek a oholila si ten knírek co jí pučel pod nosem tak chodí a dává ty svoje debilní rady všude okolo.Ikdyž sama má život v troskách.Fuj je to hnus fialovej.Nebo spíš červenej. (12.04.2015)

myslím, že koncepce seriálu je zdařilá. každý měsíc příběh jednoho z "osazenstva"+ kontinuální příběh hlavní hrdinky. herecké výkony jsou vcelku dobré a příliš se nevymykají dobovému průměru seriálové tvorby. odmyslíme li si tendenční pokřivenost, která se ostatně objevuje ve velké části normalizační kinematografie..a nejedná se jen o zjevnou propagandu, ale o většinu filmů z té doby, je to docela normálních 12 příběhů o lidech zaměstnaných v potravinách. bral bych to spíš jako usměvavý polodokument o tom, co tehdejší společnost považovala za problém a co za luxus a to i v nemateriálním smyslu........mmch. ta prodejna prý stála na dnešním nám. 14 října na Smíchově a když se netočilo, tak se tam dalo i nakoupit /ono by se to stejně zkazilo/, i když podle mě si tam nakoupil tak max. štáb. (09.05.2009)