Prázdniny v Římě

Znám křišťálovou studánku a toulky nocí bez spánku, v rytmu věčného města, kam vede každá cesta. Skvost jménem Římské prázdniny, hořkosladký a nevinný, září Audrey a Gregory, v nebesky čisté lovestory. Nejkrásnější pohádka, jakou jsem kdy viděla. Která dívka by nechtěla být princeznou, když Gregory Peck je princem? Proč jsem se nenarodila o pár /desítek/ let dřív?:) _____Scéna z tiskové konference: v jediném vzájemném pohledu se zrcadlí hlubší, dráždivější a jímavější city než ve všech sbírkách poezie, které jsem kdy četla... Ann: I don't know how to say goodbye. I can't think of any words. Joe: Don't try... (18.05.2007)

Na první shlédnutí se mi to jevilo jako klasická lovestory, které bohužel nemám co vytknout. Postupem času zjišťuji, že je to opravdu klasická lovestory, které nemám co vytknout ale ani nechci. Stejně jako ti dva, já si tento film zamiloval. Nádherná Audrey a chlapácký Peck, co víc si může přát srdce starého romantika. Film šlape jako dobře namazaný stroj a přitom nezapomíná být oduševnělý a lidský. A ten konec je jenom takovou třešničkou na dortu. Mistře, bravo, dostal jste mě! (15.10.2006)

Audrey Hepburnová byla jako vánoční cukroví. Sladká, křehká, výjimečná. Přitom ale dostatečně talentovaná, aby nemusela spoléhat na výše uvedené. Těžko říct, jestli bychom ji znali, kdyby zarputilý William Wyler netrval na tom, že do role princezny chce neznámou tvář. Jisté je, že právě díky Audrey a Wylerově lehkonohé režii jsou Prázdniny v Římě dodnes tak okouzlující. A staly se motivickým vzorníkem pro řadu dalších filmů (třeba Notting Hillu). 80 % (10.05.2005)

Nádherný film. William Wyler bravurně zrežíroval s absencí ubuleného happyendu a naivních klišé krásný příběh princezny a novináře uprostřed krásy Říma. Mužný Gregory Peck (doteď mi v uších zní jeho boty při závěrečné scéně) a křehká kráska Audrey Hapburnová (je zde krásnější než kde jinde) podali výtečné herecké výkony v romantické komedii, která ve svém žánru nemá konkurenci. 100%. (28.01.2006)

"Charmed..." No a čeká nás pár superlativů, takže: 1) William Wyler - vzal slušný scénář, povedl se mu jeden z nejšťastnějších casingů v historii kinematografie, když místo Elizabeth Tylor a Caryho Granta (tohle spojení zní taky lákavě, ale pochybuju, že by mohlo být byť jen stejně magické) obsadil do hlavních rolí Pecka a Audrey. Prosadil si, aby byl celý film natočený v ulicích Říma (podobně jako tehdy v Itálii dominantní neorealismus) - což bylo tehdy v Hollywoodu VELICE neobvyklé. 2) Gregory Peck - těžko si v roli novináře-gentlemana představit někoho jiného. Peck je správnou měrou charizmatický a důstojný, přitom (i když byl v té době jednoznačnou hvězdou on) zcela nesobecky nechává po svém boku zazářit: 3) Audrey Hepburn - jen za ni bych tomuhle filmu dal z fleku pět hvězdiček-kdykoli se plátně objeví, roztáhne se mi na tváři úsměv od ucha k uchu, tak je krásná a rozkošně milá... když k tomu ještě prohodí nějakou repliku svou úchvatnou královskou angličtinou, pokoušejí se o mě mdloby a měnil bych cokoli za možnost být Joem Bradlym... ty oči!...ten úsměv!... No radši končím... Strašně milý příběh, nenásilná romantika, která je o to dojímavější, že je jen v náznacích. A ten konec... 100% (18.06.2006)