Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Leslie Crosbie (Bette Davis) žije jako žena anglického plantážníka poblíž Singapuru. Když zastřelí z bezprostřední blízkosti Jeffa Hammonda, upadne v podezření z vraždy. Její starostlivý manžel Robert (Herbert Marshall) a jemná anglická singapurská společnost však uvěří jejímu živému líčení, že zastřelila Hammonda v sebeobraně, bráníc se jeho chtíči. Robertův nejlepší přítel, právník Howard Joyce (James Stephenson), se ujímá obhajoby. Howard je poněkud překvapen Lesliiným klidným vystupováním. Když ho malajská vdova po Howardovi (Gale Sondergaard) vydírá dopisem, jejž obdržel její manžel od Leslie v den své vraždy, pochybuje i on o Lesliině nevině... (Pohrobek)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (37)

erased 

všechny recenze uživatele

Na celém Listu mi hodně vadily především dvě věci a bohužel si nemůžu odpustit kritiku ani přesto, že pravděpodobně mají své místo i v knižní předloze. Celou dobu mi připadalo, že exotické prostředí zde hraje jenom na efekt, že se svým způsobem snaží "koupit si" diváka, když pro příběh mělo téměř nulový dopad. To souvisí i s věcí druhou, tedy dost odsuzujícím a omezeným pohledem na exotickou kulturu. Nebýt tohoto, asi bych neměl co vytknout, naopak z celého trojúhelníku jsem byl nadšen. Výborná byla jak femme fatale, tak její manžel a samozřejmě i nerozhodný advokát stojící mezi nimi. Největší chválu si ale bezpochyby zaslouží kamera, právě ta totiž celou dobu udržuje výbornou atmosféru. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Stále mít něco v ruce, většinou je to háček na háčkování, ale je tam také pistole a nůž. Stále něco produkovat; když to nejsou krajky, jsou to báchorky a pod nimi zasuté city, které lze odhalit jen v největším afektu zoufalství - krajky jsou také to poslední, co zůstává a s čím si pohrává už jen vítr. A takový jako krajka je celý film, vše do sebe přesně zapadá, všechno má svoje místo a svůj význam v čase. Poslední krajkový vzor se nemůže lišit od ostatních, a je také uháčkován s mimořádnou přesností; končí posledním (logickým) zapíchnutím háčku, v okamžiku, kdy začínáme pochybovat, že tuto krajku háčkovala paní Crosbieová, a nikoli paní Howardová. Další komentář po třech letech (jak se občas ve filmu cituje): Williama Somerseta Maughama jsem četl až ve středním věku a jeho nejen exotickými, ale současně i nápaditými psychodramatickými (především) povídkami jsem byl okouzlen. Stejným kouzlem na mě působil i tento film, který jsem viděl podruhé. Co dodat k tomu, co jsem poprvé neřekl? Snad jen: 1. Leslie není zkažená / je to jen žena. 2. Ženu může přemoci jen žena s hadíma očima. 3. Pokud má Robert pravdu a milované osobě odpustíme všechno / pak Leslie nemilovala Roberta ani Jeffa Hammonda. 4. Přidal jsem poslední volnou hvězdu. ()

Reklama

Douglas 

všechny recenze uživatele

Dopis (známý u nás i jako List) je třetí z filmů uvedených ve Varech retrospektivě Williama Wylera a opět můžeme pozorovat posun v práci se stylem. Dopis klade mnohem větší důraz kladen na vývoj vyprávění, než tomu bylo u Jezebel a Lištiček, které se soustředily na dramatickou linii vztahů a popis prostředí. Celý příběh je postaven na brilantně rozvedené premise filmu o ženě, která si vymyslí dokonalou krycí historku pro vraždu, ale zapomene na jeden velmi důležitý důkaz. Styl má tentokrát mnohem klasičtější podobu, protože se na rozdíl třeba od Lištiček opravdu musí upínat na vyprávění a podporovat ho. ___ V centru opět stojí silná ženský hrdinka Bette Davisové, která jako by předznamenala typ femme fatale z „noirové série“ (kam ale film víceméně patří, i když vznikl roku 1940 a noiroví puristé trvají na počátečním roku 1941). Celý film začíná ikonickým záběrem odhodlaně střílející Davisové sestupující ze schodů (viz obrázek), který je pravidelně uváděn v různých střihových dokumentech o dějinách americké kinematografie. Snímek ale především obdivuhodně pečlivě dodržuje pravidlo, že když se na začátku objeví v záběru puška, musí (se) jí hrdina na konci (někoho) zastřelit. ___ Každý detail má nějakou funkci v dalším vyprávění a ačkoli film akcentuje určité rasové předsudky, pracuje s obdivuhodnou citlivostí. Strukturované vyprávění je tak čisté, že vzbuzuje dojem jednoduchosti a v některých lidech vyvolávalo po projekci dojem, že by něco podobného dokázali nad vínem napsat taky. Tak do toho, přátelé. Překombinované příběhy vymyslí každý, ale dát dohromady filmy s vyprávěním vypočítaným do posledního detailu, kde všechno zapadne do všeho a žádná informace není navíc, to už je zatracený kumšt. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Výborná Bette Davis v atmosferickém Wylerově "melodramatu noir" podle slavného románu Williama Somerseta Maughama. Zřejmě nejlepší verze tohoto mnohokrát zfilmovaného díla, v níž si si někdejší milenec z verze z roku 1929 Herbert Marshall zahrál nic netušícího manžela. Kvůli cenzuře film končí tak, jak končí - dramatickým ale poněkud moralistickým nepůvodním rozuzlením. Pro milovníky Wylera a Davis povinnost. ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Po filmařské stránce skvělé - práce s detaily, jejichž úloha ze zprvu běžných předmětů nabývá postupně v příběhu na důležitosti, suverénní herecké výkony, démonizující nasvícení (zejména neproniknutelně orientální mstivé manželky). Ale příběh byl na můj vkus příliš jednoduchý. I když, samozřejmě, tady šlo hlavně o způsob vyprávění, a ten je brilantní. Finální scéna ale nemusela být tak doslovná, ukončila bych ji asi o tři minuty dříve. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (6)

  • Bette Davis a režisér William Wyler sa nedokázali zhodnúť na scéne, keď sa Leslie prizná svojmu manželovi, že ešte stále miluje muža, ktorého zabila. Davis argumentovala tým, že žiadna žena by sa nemohla pozrieť na svojho muža, keby pripúšťala takú vec. Wyler s jej názorom nesúhlasil, na čo herečka odišla z nakrúcania, no neskôr sa vrátila a zahrala to tak, ako to Wyler od nej žiadal. Napriek tomu v nej zostalo presvedčenie, že jej prístup by bol omnoho lepší. Na DVD existuje aj alternatívny záver, ktorý sa od pôvodného odlišuje tým, že neobsahuje práve tento spoločný rozhovor Leslie a Roberta. (ČSFD)
  • Film je adaptáciou rovnomennej divadelnej hry, ktorá mala premiéru v roku 1927 a napísal ju americký spisovateľ William Somerset Maugham. (ČSFD)
  • Predstavitelia štúdia Warner Bros. navrhli, aby bol do úlohy obhajcu obsadený James Stephenson. Potom, ako ho však režisér William Wyler obsadil, zmenili svoje rozhodnutie, pretože sa podľa nich jednalo o dôležitú úlohu, ktorá nemohla byť zverená neznámemu hercovi. Režisér si ale stál za svojím rozhodnutím a k zmene herca nedošlo. (ČSFD)

Reklama

Reklama