Jezábel

Na svou dobu zcela mimořádný film. Stačí vyjmenovat režie, kostýmy, hudba, herecké obsazení. Opravdu škoda, že film není v barvách, protože zde by tomu barva ještě hodně dodala. Postava Jezebel je svou povahou tak trochu Scarlett v podání Bett Davisové. Herecký projev Davisové ale převažuje všechno, co nám televizní inscenace Scarlett nabízejí. Nejsilnější momenty filmu: Návštěva plesu v rudých šatech a následná hádka, shledání Julie s Prestonem v momentě kdy je ženatý a ona to neví a samozřejmě závěrečná scéna, kdy Julie chce doprovázet Prestona na poslední cestu a prosí Amy o svolení.“ Poslední záběry, kdy Julia odjíždí s průvodem smrti, aby splatila své hříchy, mají silnou emocionální rovinu. Zajímavostí je obsazení mladého Henryho Fondy, hvězdy poválečné kinematografie. 83% (03.07.2011)

Na tento snímek by se měl podívat každý muž, aby mu konečně docvaklo, proč jsou mnohé ženy tak posedlé svým oblečením. Stačí jednou šáhnout vedle a celý život může jít do háje! ____ Bette Davis podává svoji nejednoznačnou hrdinku excelentně, chvílemi je na zabití, chvílemi k politování. Prudká povaha je to, co ji zničilo. Závěrečná scéna má sílu antického dramatu. (09.05.2015)

Jezebel sa v biblickej terminológii hovorí nevychovaným, drzým a padlým ženám a presne takto bola pomenovaná Julie Mardsen ( vynikajúca Bette Davis ). Jej svojvôľa a tvrdohlavosť ju pripravila o životnú lásku a vlastná pýcha jej dovolila o ňu bojovať, až keď bolo neskoro. Sme v roku 1852 v New Orleans ( vačšia časť príbehu sa odohráva o rok neskôr ) a naškrobená spoločnosť nemá pochopenie pre živel akým je Julie. Wylerova réžia dokázala dokonale vykresliť vtedajšiu atmosféru, a jeho hlavná hviezda si za svoj výkon právom odniesla Oscara. Wyler je silný v komorných scénach, ak však prídu na rad "veľké" scény, dokážu vyvolávať mrazenie na chrbte. Jezebel je filmovou lahôdkou na aké sa veľmi dobre pozerá. (30.11.2013)

Jsou klasiky, které nezestárly dobře a Jezábel k nim patří. Má sice na režijní stoličce Williama Wylera, který z ní chvílemi dělá až nezměřitelný velkofilm, má Bette Davis, která potvrzuje status legendy, když jen pozvednutým obočím přehrává i takového velikána, jakým byl Henry Fonda. Jenže má také nepříjemně povrchní pozlátko, zvrat založený na barvě šatů, který nejen vzhledem k černobílé paletě materiálu, ale i kvůli archaičnosti nezafunguje - a v první řadě má hlavní hrdinku, která se má kát ve chvílích, kdy se sošní muži okolo ní chovají daleko hůř než ona. Tenhle aspekt působí při sledování až fyzicky nepříjemně a protože paralely devatenáctého a dvacátého století už dnes nevyzní požadovaným způsobem, zůstávám u střídmějšího hodnocení. (29.10.2023)

Nikdy som nebol fanúšikom neobvyklej krásy veľkých očí Betičky a Žoán, takže nechápem, čo na Julii tí chlapi v New Orleans videli. No a ako dobový divák by som bol čisto z povrchného hľadiska fanúšikom úplne iných dám, napríklad v konkurenčnom filme sa promenadujúcej klasickej krásky Vivien Leigh. Niežeby Bette nehrala ako o život a Wyler nebol najlepším hollywoodskym remeselníkom možno všetkých čias. Všetko je na svojom mieste, nie je čo dodať. Presne takto má vyzerať inteligentný film zlatej doby Hollywoodu, ktorých v pomere obrovského množstva vtedy v ateliéroch natočených filmov až zas tak veľa nebolo. Skôr naopak. Buďme radi, že vieme, ktoré sú to. Je zaujímavé, že kritika sa časom viac prikláňa k Jezebel, ako ku Gone with the wind. Aj keď hlavne dráma a romantika, svoje miesto tu má aj realizmus. (29.06.2013)