Jezábel

Jezebel sa v biblickej terminológii hovorí nevychovaným, drzým a padlým ženám a presne takto bola pomenovaná Julie Mardsen ( vynikajúca Bette Davis ). Jej svojvôľa a tvrdohlavosť ju pripravila o životnú lásku a vlastná pýcha jej dovolila o ňu bojovať, až keď bolo neskoro. Sme v roku 1852 v New Orleans ( vačšia časť príbehu sa odohráva o rok neskôr ) a naškrobená spoločnosť nemá pochopenie pre živel akým je Julie. Wylerova réžia dokázala dokonale vykresliť vtedajšiu atmosféru, a jeho hlavná hviezda si za svoj výkon právom odniesla Oscara. Wyler je silný v komorných scénach, ak však prídu na rad "veľké" scény, dokážu vyvolávať mrazenie na chrbte. Jezebel je filmovou lahôdkou na aké sa veľmi dobre pozerá. (30.11.2013)

Na svou dobu zcela mimořádný film. Stačí vyjmenovat režie, kostýmy, hudba, herecké obsazení. Opravdu škoda, že film není v barvách, protože zde by tomu barva ještě hodně dodala. Postava Jezebel je svou povahou tak trochu Scarlett v podání Bett Davisové. Herecký projev Davisové ale převažuje všechno, co nám televizní inscenace Scarlett nabízejí. Nejsilnější momenty filmu: Návštěva plesu v rudých šatech a následná hádka, shledání Julie s Prestonem v momentě kdy je ženatý a ona to neví a samozřejmě závěrečná scéna, kdy Julie chce doprovázet Prestona na poslední cestu a prosí Amy o svolení.“ Poslední záběry, kdy Julia odjíždí s průvodem smrti, aby splatila své hříchy, mají silnou emocionální rovinu. Zajímavostí je obsazení mladého Henryho Fondy, hvězdy poválečné kinematografie. 83% (03.07.2011)

Jsou klasiky, které nezestárly dobře a Jezábel k nim patří. Má sice na režijní stoličce Williama Wylera, který z ní chvílemi dělá až nezměřitelný velkofilm, má Bette Davis, která potvrzuje status legendy, když jen pozvednutým obočím přehrává i takového velikána, jakým byl Henry Fonda. Jenže má také nepříjemně povrchní pozlátko, zvrat založený na barvě šatů, který nejen vzhledem k černobílé paletě materiálu, ale i kvůli archaičnosti nezafunguje - a v první řadě má hlavní hrdinku, která se má kát ve chvílích, kdy se sošní muži okolo ní chovají daleko hůř než ona. Tenhle aspekt působí při sledování až fyzicky nepříjemně a protože paralely devatenáctého a dvacátého století už dnes nevyzní požadovaným způsobem, zůstávám u střídmějšího hodnocení. (29.10.2023)

V prvních minutách má člověk pocit, že se dívá na nějakou variantu lehké romantické komedie s emancipovanou dívenkou, která bude provokovat zdejší zkostnatělou smetánku a nakonec spočine v náručí svého zpočátku zděšeného nápadníka a budou žít šťastně až do smrti. Wyler ale rychle původní lehkost překlápí v hořkost a  původní sympatie k rozjívené Julii se brzy mění v odpor k rozmazlené holčičce, která působí nejen společenské skandály, ale stává se i příčinou velké tragédie.  Davisová je v jedné ze svých nejlepších rolí, však za ni taky dostala Oscara, asi největší devízou celého vyprávění.  Společně s poslední dvacetiminutovkou, kdy do všeho hodí vidle válka a žlutá zimnice. Ze závěrečné katarze a zejména posledního pohledu na káru opravdu mrazí. (11.10.2023)

Poté, co Bette Davis nedostala hlavní roli v Jihu proti Severu, měla o důvod více, aby se soustředila na konkurenční jižanský velkofilm - Wylerovu Jezebel. A kam se na Bette Davis hrabe Scarlett? Bettina postava je zde mnohem radikálnější, svéhlavější, vášnivější a hlavně přesvědčivější. A pak - Henry Fonda jí sice zdatně sekunduje - , ovšem toto je hlavně a především film velké Bette Davis, která si svého druhého Oscara odnesla naprosto zaslouženě. Snímek je výborně zrežírovaný, krásně nasnímaný, velmi dobře hudebně podbarvený a dodnes nesmírně působivý. Omamných pohledů Bette Davis si užijete možná o něco více v Hořkém vítězství, její nejsložitější postavu doslova a do písmene biblické Jezábel nám ovšem nabízí tento Wylerův skvost. (25.08.2006)