Jak ukrást Venuši

Příjemný film. Herecké obsazení bylo moc prima; Audrey Hepburn jako zlodějka-amatérka rozkošná, Hugh Griffith v roli otce, milovníka umění, padělatele přesvědčivý a Peter O'Toole, který mi přišel v o rok starším "Co je nového, kotě?" celkem mdlý, zde působil vcelku charismatickým dojmem. Chemie mezi hlavními představiteli fungovala a dobře se na ten zamilovaný páreček dívalo. Film i přes nepříliš rychlé (počáteční) tempo pěkně ubíkal a ke konci byl ozvláštněn opravdu luxusní loupeží (třeba trik s magnetem, bumerangem) a samozřejmě happyendem. Slabších 5* (trochu víc humoru by nezaškodilo), každopádně Jak ukrást Venuši je milá oddechovka, kterou určitě můžu doporučit (zvláště příznivcům nejmenované herečky). "Byla černočerná tma a zničehonic se zjevil on. Vysoký, štíhlý, s modrýma očima a pohledný...V tom špatném slova smyslu, papa, hrozný chlap. Arogantní, nelístostný, bez pocitu studu a viny nebo...čehokoli." - "Toho všeho sis všimla?" - "To až pak, předtím jsem ho vezla domů." (12.03.2010)

Audrey Hepburn a Peter O'Toole jsou natolik skvělým párem, že jim odpustíte i to, že chvílemi si prostě jen tak blbnou. Vlastně vás takové momenty mohou bavit i více než celá anabáze okolo ukradení sochy. Je to vtipné, má to na svou délku hezké tempo, ale jsou to pořád oni dva hlavní představitelé, kteří nadchnou nejvíce. (15.06.2017)

Děsně příjemná komedie. Taková poameričtělá, ale plná evropských rolí a francouzského prostředí. Ameriky tam ve skutečnosti pochytáte hrozně málo. A je to vlastně dobře, protože celou tu dobu, co jsem na překrásnou Audrey a charismatického Petera koukal, pořád jsem myslel na Růžového panthera. U filmu mi bylo krásně. Dlouhá scéna samotné krádeže je prakticky nezapomenutelná. Nejenom, že legrace, ale také důmyslná krádež. Klobouk dolů. (20.12.2013)

Audrey Hepburn byla skutečně výborná herečka. V současnosti už moc takových není. William Wyler je obecně velmi oblíbený režisér. Já mám na něj takový lehce rozporuplný pohled, některé jeho filmy se mi líbily, jiné zase ne. Tento bych zařadil někde mezi. Příběh není úplně nudný a místní ochranka muzea je skupinka velmi vtipná, tudíž jsem se jednou, či dvakrát skutečně zasmál. Nějaké nadšení však nepociťuji, tudíž čtyřhvězdičková a vyšší hodnocení jsou mi záhadou. Já film vidím pouze jako klasický film 60. let. Pravda, je jeden z těch povedenějších. Bohužel jsem nedávno viděl Temného rytíře, který povstal a tak nějak podvědomě se neubráním srovnávání nesrovnatelného, takže se to na hodnocení projeví rovněž. Dále bych filmu vytkl to, že Peter O´Toole měl zbytečně moc modré oči. Film se ani příliš netrefil do mého vkusu. Za zmínku stojí pouze ta, buďme milí a řekněme, nepravděpodobně se vyvíjející závěrečná loupež. Zbytek filmu je lehce o ničem a skrývá v sobě zbytečně moc romantiky. Slabší 2*. (01.10.2012)

Nehynoucí půvab staré filmové školy, v jejímž rukopisu stále cítíme atmosféru čtyřicátých a padesátých let, konvenčnost, která dnes působí neobvykle svěže a mile. Ptát se, zda k tomuto následnému blaženému stavu diváckému i kritickému vedly skvělé herecké výkony protagonistů nebo sice nenápadná, ale důmyslná režie, je tak trochu chozením do lesa. I rutina se může povznést do tvůrčí úrovně, i ustálený tvar může nabídnout uměleckou i řemeslnou svěžest. A zdaleka ne vždy k tomu potřebuje nostalgii, touhu ohlížet se nazpátek do pomyslných "starých zlatých časů". Je jen jisté, že po celou dobu promítání je stále nač se dívat a čím se dojímat. Pro právem spokojeného diváka to rozhodně není málo. (30.04.2011)